BLOG Dariny Vymětalíkové: Kanadský kapitán Crosby
Než jsem se stačila nadechnout (a teda hlavně vydechnout), je tu play-off. Den jsem začala tím, že jsem obcházela experty ostatních televizí a točila s nimi anketu o výkonu českého týmu. Shodli se celkem na plusech (gólmani, hra Martina Hanzala) i minusech (hra speciálních týmů, především tedy přesilovka, dále nezkušenost a naivita v určitých důležitých momentech). Také se shodli na tom, že český tým byl mnohem víc "competetive", než od něj experti čekali. Komentátor ESPN byl překvapen, že se na Čechy doma snesla kritika: "Vy si nevážíte toho, co máte?" Ano, to by byl krásný a naši povahu vystihující slogan, který bychom si asi měli nechat vyšít na standartu. Ale nechci moc moralizovat.
Takže to play-off. Kanada a Rusko. Sidney Crosby versus Alexandr Ovečkin. Jestli něco nemám ráda, pak je to celebritizace určitých hráčů a úplné opomíjení týmového výkonu. Proto jsem se od začátku neúčastnila šílenství kolem kanadské osmdesát sedmičky. Jenže on nejde přehlédnout, na ledě ani mimo něj.
Sid už není věkem dávno "kid", ale pořád se mu tak říká. Asi pro ten jeho chlapecký úsměv. Působí někdy až plaše, což je samozřejmě omyl. Kdyby byl plachý, tak by nezvládl ten cirkus kolem. Trpělivě odpovídá i na úplně nejpitomější otázky. Po zápase s Čechy se ho začal jeden ruský novinář ptát tak, že vyjmenoval všechny jeho top momenty ve hře angličtinou s nezaměnitelným přízvukem a otázku zakončil: "Ár jů chjůmen?". Ale třeba člověk fakt není, protože se jako jediný v tom klubku lidí vydržel nesmát a zcela vážně mu začal odpovídat. (Prý je.)
Před semifinále s Ruskem jsem si říkala, že pokud nic nepředvede v první třetině, vezmu ho na přestávkový rozhovor. Jedině tak budu mít šanci ho dostat, protože zatímco při volbě českých hráčů jsem měla absolutní prioritu já, při volbě kanadských hráčů je první na řadě kanadská televize, případně poté ESPN. Plán to nebyl špatný, ale selhal v čase 7:40. Crosby vystihl rozehrávku Rusů a než se stačil ruský brankář Sergej Bobrovský leknout, překonal ho rychlým blafákem.
Tak jsem si poručila alespoň Brada Marchanda a bylo to v pravý čas. Po našem rozhovoru dal dva góly a už i on byl pak na roztrhání. Na ten první mu přihrával Sidney Crosby jen minutu a dvanáct sekund poté, co dali Rusové na konci druhé třetiny vedoucí gól. Dva důležité momenty – začátek zápasu a vedení 2:1 – a v obou případech přišpendlil kanadský kapitán Rusy zpátky k zemi.
Ptala jsem se jednoho kanadského novinářského matadora, kde má nějaký rest, nějaký škraloup. Nevěděl. Zato mi říkal, jak to šlo Panu Úžasňákovi ve škole, jaké měl skvělé známky a jak šel příkladem ostatním. No tak nezbývá, než doufat, že třeba zubní pastu vymačkává od prostředku tuby. Protože jinak už fakt nevím.
