BLOG Dariny Vymětalíkové: Neopakovatelný Media Day
Takový den je jen jeden. Media Day. V průběhu sedmi hodin se vystřídají na jednom místě všichni hráči i trenéři a jsou k dispozici médiím. Pořadatelé postavili sedm vyvýšených trůnů na předním místě v prstenci chodby haly Air Canada Centre, kam posadili nejžádanější hráče. Mají speciální osvětlení, zkrátka drama. Zbylé hráče týmů rozsadili do press centra do lavic po dvou jako ve škole.
U Kanady nebo USA je to jedno. Všechny stolky jsou obsypané. Třeba u dvojice, která vypadá jako přebal alba ZZ Top, Joe Thornton a Brent Burns je slušně plno i přesto, že sedí na jednom z posledních stolků. Úplně v rohu jako na hanbě sedí Ryan O’Reilly. Dvojnásobný mistr světa. Ale to tady vůbec nic neznamená. Povídám si s ním, dostal se do nominace na poslední chvíli za Tylera Seguina a prý si proti nám asi nezahraje.
U zbylých týmů se všichni tlačí jen vpředu a ostatní hráči nejsou moc žádaní. Nabrat rozhovory s Čechy nepotřebuji, absolvuji s nimi všechny tréninky, tak si jdu aspoň popovídat, aby nemuseli koukat do mobilu. Stejně jako se Slováky z týmu Evropy. Jsou rádi, navíc mají dobrou náladu. V poslední přípravě přejeli Švédy.
A propos Švédové, bratři Sedinové pěkně huhlali. Prý chytli rýmu z těch přeletů a věčné klimatizace, necítí se moc dobře. Ale teď už se prý zaplaťpánbůh zůstává v Torontu. Hráče vždycky potěší, když v záplavě obecných dotazů, které pohříchu také občas dávám, vytane jeden nebo víc konkrétních. Osobních. Třeba Jevgenije Malkina potěšilo, když jsem mu připomněla duel na MS 2012 proti Švédům, ve kterém dal tři góly a na dva nahrál. Nebo když jsem se zeptala Patrika Kanea na to, co je jeho "Nagano", čili takový ten nejsilnější divácký zážitek z dětství, na základě kterého začal hrát hokej. Zasvítily mu oči a jeho odpověď trvala asi dvě minuty. Do ruky s mikrofonem mě chytala křeč. Vítězství USA ve Světovém poháru v roce 1996.
A pak jsou tu trenéři. Nejzábavnější je vždycky tisková konference Olega Znaroka. Ten člověk vždy položí víc otázek než odpovědí. Zkrátka to s novináři žene do velké kontroverze. Je to takové perpetuum mobile, protože novináři zase dusí jeho. Dnes je ale zaskočí. Na otázku, kdo bude chytat proti Švédům, odpoví: "Začne Bobrovský a uvidíme, jak mu to půjde." Sálem to zašumí. Právě předhodil svého gólmana smečce soupeřových skautů a statistiků, která z něj udělá malé stravitelné kousky pro své hráče. Mají pár dnů na to se na něj připravit.
Se všemi českými trenéry už mám na toto téma sehranou scénku. Zeptat se musím, ale neočekávám vždy upřímnou odpověď. V Pittsburghu před zápasem si ze mě dělal Josef Jandač už dost legraci a to mě trochu nadzvedlo, proto jsem ho zcela vážně pozvala na kafe. Abychom si vyříkali, co obnáší jeho i má práce. Smál se ještě víc, málem jsme ten rozhovor nenatočili.
Až na dotazy ohledně gólmanů a zranění jsou všichni ochotní a vstřícní. (Zatím?) Po tréninku v kanadské šatně se snažili všichni novináři shluknout kolem Sidneyho Crosbyho. Ale někdo jim překážel. Zleva a zprava sedící Patrice Bergeron a Jonathan Toews. A tak se zvedli ze svých právoplatných míst a uvolnili prostor pro novináře i Sida. Dohromady 1465 odehraných zápasů a 489 vstřelených gólů v NHL se klidilo ze svého místa, jako by šlo o nějaké dorostence. I takový je Světový pohár.
