Poslední federální bitva pro Trenčín aneb plzeňská křivda s druhým pukem
Nejpodivnější závěr finále v československé historii? Rozhodně čtvrtý duel mezi Plzní a Trenčínem v sezoně 1991/1992. Zápas, ve kterém se Západočeši snažili srovnat stav série a vynutit si tak rozhodující klání, poznamenala situace s druhým pukem na ledové ploše. Připomeňte si vyvrcholení souboje o federální titul Trenčín – Plzeň prostřednictvím Archivu Z.
Do finále na jaře 1992 se dostaly dva nejlepší týmy základní části, společně s Plzní to byla trenčínská Dukla. A osud chtěl, že v předposlední federální sezoně došlo ještě na jeden česko-slovenský souboj o titul.
V poslední sérii play-off se střetli dva staří známí. Byly to právě kluby z Plzně a Trenčína, které svedl v roce 1978 záchranářský boj o setrvání v nejvyšší hokejové soutěži. Tehdy muselo o sestupujícím rozhodnout až dodatečné utkání, které dospělo do samostatných nájezdů. Šťastnějším byla Dukla, a tak měla Plzeň o čtrnáct let později o motivaci postaráno.
Našlapané útoky ztělesňovali Pálffy s Martinem Strakou
Kromě vzájemné minulosti měly oba týmy ještě jedno společné – skvělé útoky. Trenčín, hlavní slovenská hokejová bašta 90. let produkující jeden talent za druhým, vedla formace ve složení Róbert Petrovický, Branislav Jánoš a Žigmund Pálffy. V kombinaci s obrannou dvojicí Miloš Holaň a Róbert Švehla se pyšnili "vojáci" perfektní pětkou.
Plzeňskou ofenzivu zase táhla řada Milan Volák, Martin Straka a Radek Kampf. Posledně jmenovaný ale měl o vánočních svátcích na konci roku 1991 vážnou autonehodu, po které musel přerušit hokejovou kariéru. Nejnebezpečnější útok se sice rozpadl, přesto Škoda ovládla základní část o bod právě před Duklou.
Výhodu domácího prostředí ve finále ale Plzeň vedená trenérem Markem Sýkorou naplno nevyužila. Po úvodní porážce (2:5) alespoň zachránila druhý duel v samostatných nájezdech (4:3), ve kterých se činil brankář Rudolf Pejchar. Třetí utkání, první na trenčínském ledě, ale zvládla Dukla po přestřelce 6:4 a vybojovala titulový mečbol.
Puk vs. tenisáky
Pak přišel osudný čtvrtý duel, který za stavu 1:1 poznamenala situace s neuznaným plzeňským gólem v polovině řádné hrací doby. Těsně předtím, než poslal Jaroslav Kreuzmann odražený puk do trenčínské brány, se objevil na ledě v těsné blízkosti druhý kotouč vyhozený z hlediště. Rozhodčí ale regulérní branku neuznali.
Nutno podotknout, že obdobného jednání se dopustili také plzeňští diváci v úvodních dvou zápasech na západě Čech, kde házeli na hrací plochu tenisové míčky a další předměty s cílem hru přerušit.
Do vedení 2:1 tak šli v inkriminovaném čtvrtém zápase domácí. Plzeň se sice ještě jednou výsledkově dotáhla na slovenského soupeře, když Petr Kořínek společně s Michalem Strakou do konce druhé třetiny srovnali na 3:3, ale závěr patřil Trenčínu. Pálffy, nejproduktivnější hráč a zároveň nejlepší střelec play-off, svým druhým gólem (a celkově osmnáctým) nejprve přiblížil Duklu k premiérovému triumfu a pojistku poté přidal Švehla.
Také kvůli incidentu s druhým pukem si tak musela Plzeň počkat na první titul až do roku 2013.
