Nenáviděný i milovaný, přesto výjimečný. Crosby dominuje povýlukové NHL
Pittsburgh – "Sid the Kid" už dávno není dítětem. 29letý kanadský centr vyrostl z talentovaného mladíka v nejdominantnějšího hráče své generace v povýlukové NHL. Draftová loterie v roce 2005 ho zavedla do Pittsburghu a rázem se vývoj klubu, který měl na přelomu století finanční potíže a v dalších letech se musel vypořádat s odchodem opor včetně Jaromíra Jágra, začal ubírat vítězným směrem. Tučňáci získali příchodem Crosbyho skutečného šampiona, který je dovedl (zatím) ke dvěma Stanley Cupům.
Crosby do New York Rangers? I to se mohlo stát
Výluka NHL v sezóoně 2004–05 měla důsledky nejen herní, ale také organizační. Mimo jiné určila nové podmínky pro draftovou loterii, před kterou disponovaly největšími statistickými šancemi čtyři týmy: Buffalo Sabres, Columbus Blue Jackets, New York Rangers a Pittsburgh Penguins.
Zmíněné kluby spojovalo sedm klíčových předpokladů. V posledních třech odehraných ročnících před výlukou se nedokázaly kvalifikovat do play-off a v posledních čtyřech draftech si nezvolily celkovou jedničku. Přesto jejich procentuální šance na výhru první volby nebyly bůhvíjak vysoké – jen 6,3 %. Dalším deseti klubům, které splňovaly alespoň jednu ze sedmi zmíněných kritérií, statistika přisoudila 4,2 % a zbylých 16 týmů mělo 2,1 %.
Tuto skutečně bláznivou loterii o jedničku draftu vyhrál právě Pittsburgh, a do klína mu tak spadl dárek, který otočil běh dějin klubu s tučňákem na dresu směrem vzhůru. Sidney Crosby, kterého tehdy označil samotný Wayne Gretzky přezdívkou "The Next One", byl jasnou volbou na nejvyšší pozici a kanadský talent logicky zakotvil v Pensylvánii.
Stobodový mladíček a první Stanley Cup
Načasování nemohlo být lepší. Kromě faktu, že Crosby na rozdíl od Alexandra Ovečkina nepřišel kvůli výluce o jednu sezonu v NHL, se v Pittsburghu mohlo předat pomyslné žezlo. Mario Lemieux, klubová legenda a kapitán týmu, po premiérovém ročníku nastupující hvězdy pověsil brusle na hřebík a mohl tak v poklidu sledovat, jak si "Sid the Kid" podmaňuje Penguins i fanoušky.
Teenager vletěl do NHL jako uragán a na výkon 102 bodů navázal v následující sezoně 2006–07 zlepšením na 120 bodů. Nebylo pochyb o tom, že další roky měly být pro tým z Pittsburghu velkým příslibem. Na jaře 2007 se Tučňáci konečně probojovali do play-off po čtyřech neúspěšných pokusech, ale budoucí finalista z Ottawy byl nad jejich síly už v prvním kole.
Poté, co mu v premiérovém roce unikla Calder Trophy pro nejlepšího nováčka (Ovečkin), si spravil chuť ziskem Art Ross Trophy za prvenství v produktivitě a navrch byl zvolen nejužitečnějším hráčem ligy z pohledu novinářů (Hart Trophy) i hráčů (Lester B. Pearson Award, nyní Ted Lindsay Award). V květnu téhož roku byl navíc zvolen kapitánem týmu tehdy jako vůbec nejmladší v historii NHL v necelých 20 letech.
Třetí ročník nebyl z jeho strany tak povedený i vinou zranění třísel. O to sladší byla ale pouť Pittsburghu až do finále Stanley Cupu, kde Tučňáci narazili na Detroit. Porážka v šestém zápase zanechala hořkou pachuť na jinak skvělém play-off, kde tým potřeboval na postup do poslední ze čtyř sérií jen 14 zápasů.
Odplata na sebe nenechala dlouho čekat a oba fináloví soupeři se utkali o rok později znovu. Tentokrát se však už radoval klub z Pensylvánie a Crosby mohl nad hlavu zvednout první Stanley Cup. V další sezoně završil sbírku osobních ocenění ziskem Maurice "Rocket" Richard Trophy pro nejlepšího střelce (51 branek) a počtvrté v prvních pěti ročnících pokořil 100bodovou sezonu.
Po otřesu mozku zpátky v plné síle aneb druhý Stanley Cup
Pak ale nastalo období nejistoty a skvěle nalajnovaná kariéra byla v ohrožení. Osudným se mu stal 1. leden 2011, kdy po srážce s Davidem Steckelem z Washingtonu v zápase pod širým nebem v rámci akce Winter Classic odjel Crosby na střídačku v předklonu. Lékařský verdikt byl nepříjemný: otřes mozku a návrat do rozjeté sezony v nedohlednu.
V příštích dvou letech zmeškal včetně nedohraného ročníku po úrazu 113 zápasů a následky zranění nechtěly odeznít. Jakmile se Crosby pokoušel o návrat na led, ozvaly se staré příznaky: bolest hlavy, závratě, nevolnost. Hokejoví fanoušci měli ještě v živé paměti, jak na poranění hlavy doplatil například Eric Lindros, který po sérii otřesů mozku musel předčasně ukončit kariéru, která navíc rychle uvadala.
Crosby se však i za cenu obětování dvou sezon vrátil do ročníku 2013–14 v plné síle a návrat to byl vskutku fenomenální. V 80 zápasech nastřádal 36 branek, 68 asistencí a celkově 104 bodů, za což si vysloužil druhý trofejní hattrick (Art Ross, Hart, Lindsay). Vrchol na klubové úrovni ale přišel až v loňském roce, kdy Crosby společně s brankářem Mattem Murraym dotáhli Pittsburgh k druhému Stanley Cupu za sedm let.
Za výkony v play-off 2016 byl odměněn cenou pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů a poslední z nejvýznamnějších individuálních ocenění, na které mohl ještě pomýšlet, tedy Conn Smythe Trophy, završilo dosavadní 11letou kariéru v zámořské lize.
Letos má znovu našlápnuto na pokoření hranice 100 bodů. Díky nejkomplexnější herní technice, talentu, ale i tvrdé dřině a také odhodlání překonal milník 1000 bodů jako dvanáctý nejrychlejší hráč historie NHL a jako vůbec nejrychlejší z aktivních hokejistů.
