BLOG: Tučňáci slaví na úkor Žraloků. Zaslouženě
Finálová série play-off NHL skončila a z triumfu se radují pittsburští Tučňáci. Penguins se hokejového grálu dočkali po sedmi letech a celkově stanuli na pomyslném vrcholu už počtvrté. Ačkoli se finále se San Jose jevilo jako vyrovnané a moc nechybělo k tomu, aby se série musela rozhodovat v posledním sedmém utkání, Pittsburgh ve většině jednotlivých statistických údajů v zápasech dominoval a slaví tak oprávněně.
San Jose Sharks prošli do finále Stanley Cupu přes náročné série v západní konferenci. Nejprve Žraloci vyřadili Krále z Los Angeles v pěti zápasech, poté ale narazili na houževnaté nashvillské Predátory, které udolali až v sedmém utkání. Ve finále konference čekal další fyzicky náročný soupeř – St. Louis. Série s Bluesmany byla opět vyrovnaná, a přestože Sharks slavili postup po šestém zápase, fyzické síly jim následně mohly výrazně chybět.
Tučňáci z Pittsburghu měli postupně rostoucí zátěž. Nejprve narazili na Jezdce z New Yorku, se kterými si poradili v pěti utkáních. Ve druhém kole čekali vítězové základní části – Washington Capitals. Alexandr Ovečkin a spol. ale roli favorita nepotvrdili a po šesti zápasech jim skončila sezona. Pittsburgh následně přetlačil Tampu Bay ve finále východní konference i díky domácímu prostředí v rozhodujícím zápase.
Míra únavy u finálových účastníků ze San Jose a Pittsburghu se poměřuje těžko, ale Penguins hýřili výraznější aktivitou v průběhu celé série. A to nejen díky většímu počtu nastřílených branek, když Tučňáci přestříleli Žraloky celkově 15:12.
Hokejisté z Pensylvánie dominovali zejména ve střelecké aktivitě, když na brankáře Martina Jonese vypálili dohromady 206 pokusů. Žraloci zaměstnali pittsburskou defenzivu pouze 139 střelami v šesti zápasech, přičemž pouze ve čtvrtém souboji byli ve střelbě pilnější.
Pittsburgh vládl také v obětavosti, když jeho hráči zblokovali nevídaných 136 ran, což činí v průměru téměř 23 zastavených střel. Ukázkovým příkladem byla situace před poslední brankou finále, když kapitán Sidney Crosby zblokoval nahození Marca-Edouarda Vlasica a poté přihrál na pojišťující gól Patricu Hörnqvistovi. Žraloci byli v tomto ohledu horší celkově o 17 střel.
V čem Sharks zaostávali, tak se naopak snažili vynahradit jejich tvrdou hrou, která je pro týmy z Kalifornie typická. V tvrdých soubojích měli jasně navrch a v bodyčecích jako jediné podstatné statistice vyhráli v poměru 245:178. V soubojích na vhazování byli centři obou týmů vyrovnaní, ale v šestém duelu domácí hráči San Jose na buly propadli a připsali si pouze 35% úspěšnost.
V sérii se ani jednomu týmu nedařila hra v přesilovce, přesto Pittsburgh vyšel i z tohoto srovnání lépe. Trefa Briana Dumoulina v početní výhodě, kterou otevřel skóre posledního duelu, byla pouze třetí ve finálové sérii z třinácti příležitostí. Penguins se více dařilo v oslabení, když Žralokům povolili pouze jednu úspěšnou přesilovku z dvanácti pokusů.
Specifikem série byla skutečnost, že finále odřídily dvě čtveřice rozhodčích, jež se pravidelně střídaly. Sudí nechávali hru plynout a skoro vůbec nevylučovali, také proto bylo přesilovek málo.
Zajímavý úkaz nabízí pohled na čas strávený ve vedení v průběhu zápasů. Hráči San Jose tahali od začátků utkání za kratší konec, neboť v průběžném vedení byli Sharks pouze v pátém duelu. Časově to lze vyjádřit tak, že v celém finále vedli jen po dobu 49:15 min.
Ze statistického přehledu je patrné, že Tučňáci z Pittsburghu byli ofenzivně aktivnější a za aktivitu byli odměněni vedoucími góly ve finálových zápasech. Díky pravidelnému vedení si tak mohli určovat tempo zápasů, přičemž ve většině případů jejich snaha nepolevovala a brankový náskok ještě navyšovali. Penguins šli za Stanley Cupem aktivním a ofenzivním pojetím hokeje a pohár tak po zásluze dobyli.