Vitásek má zlomená žebra a s týmem ještě zůstává: Nevidím to moc reálně, je to pachuť
Ještě se své naděje nevzdává. Obránce Ondřej Vitásek i se dvěma zlomenými žebry z pátečního úvodního utkání na mistrovství světa proti Rusku zůstává s českou reprezentací v Rize. Třicetiletý hráč Liberce chce zůstat trenérům k dispozici, i když v současné době nemůže trénovat a šance na jeho zapojení je mizivá. Přímý přenos dnešního utkání Česko - Bělorusko sledujte na programu ČT sport a webu ctsport.cz od 19:00.
"Není to v tuhle chvíli na nějakou aktivitu, ale věřím tomu, že by to třeba ještě mohlo být dobré. Obránců tady máme hodně, teď mě potřebovat nebudou a budu si moct dát prostor pro sebe. Ještě jsme to s trenérem neuzavřeli, samozřejmě vždycky je nějaká šance, že kdyby bylo potřeba, tak bych naskočil. Ale nevidím to moc reálně," řekl Vitásek.
Po zranění ze druhé třetiny duelu s Ruskem ještě zápas dohrál. "Byl tam souboj, nebylo to nic hrozného. Dostal jsem tělo, v tom momentu mě tam píchlo, ale bral jsem to jako normální hit. Nechtěl jsem chodit za doktorem (Romanem Mizerou)," prohlásil Vitásek.
"Říkal jsem si, že to bude dobré a je to naražené, ale bylo to horší a nemohl jsem moc dýchat. Po zápase jsem šel za doktorem, že mě to pořád bolí, ať se na mě podívá. Následně mi řekl, že by bylo fajn udělat vyšetření, a ukázalo se, že mám dvě zlomená žebra," popsal Vitásek.
Nenapadlo jej ale, že by z duelu se sbornou odstoupil. "Teď je to horší, protože ta žebra bolí, ale v ten moment v zápase to cítíte, blbě se dýchá, cítíte každý dotyk, ale máte tam adrenalin a hlavně je to mistrovství světa. Je to jako play-off. Když jste tady, tak chcete hrát, zatnout zuby a pomoct týmu. Všechno ostatní jde stranou," podotkl.
Nevidí v tom nic výjimečného, že v utkání pokračoval. "Věřím tomu, že na mém místě by to spousta hráčů vydržela. Já jsem věděl, že je to pro mě velká šance být na mistrovství světa, strašně jsem si to přál. Když už jsem tady, tak jsem chtěl hrát za každou cenu," konstatoval Vitásek.
Se zraněním hrál v kariéře už vícekrát. "Měl jsem párkrát nějaké zlomeniny prstů nebo rukou. Někdy to jde a někdy to nejde. Je to takové specifické. Jde o ten moment, adrenalin kolikrát dělá strašně velké věci. Říkáte si, že je to dobré, pak slezete z ledu a nemůžete se ani hnout nebo hýbat s rukou," prohlásil Vitásek.
Účastník mistrovství světa v Minsku v roce 2014 a posledních olympijských her v Pchjongčchangu zranění hned z úvodu turnaje těžko vstřebává. "Člověk se na to hrozně těší, připravuje se, těší se na první zápas... a pro mě přišla taková zpráva. Myslím, že ta pachuť tam bude ještě dlouho. Každé zranění je nepříjemné, navíc když se to stane takhle na začátku. V tuhle chvíli můžu jen klukům držet palce a na to zranění nemyslet," uvedl.
S odstupem tří dnů se cítí trochu lépe. "Není to žádná sláva, ale oproti tomu prvnímu momentu se to samozřejmě zlepšuje. Mám nějaké prášky od doktora a snažím se být takový opatrný a nedělat nějaké prudké pohyby, protože to není nic příjemného. Nemůžete se pořádně nadechnout. Musíte být opatrný, co se týče pohybu. V tom jsem omezený a tlumím to prášky, doktor mi naordinoval nějaké ráno a večer, aby se to dalo vydržet," uvedl Vitásek.
"Není to ale v takové fázi, že bych se po práškách mohl normálně pohybovat a normálně fungovat. Smát se nedá. V kabině jsou srandičky a musíte se držet zuby nehty, abyste se nezasmál. Je to vtipné, ale pak to bolí. Ani spát nejde, když se chcete otočit, tak vás to probudí," prohlásil Vitásek.
S týmem kromě zápasů a tréninku funguje podle programu. "Na zápase budu držet klukům palce, kdyby bylo potřeba tam třeba zapisovat nějaké statistiky, tak budu nápomocen. Chodím normálně na mítinky, na rozbruslení, jsem tam s klukama. Máme dobrý kolektiv, držíme pospolu, povzbuzujeme se. Věřím, že se to otočí. Tým maká na sto procent a musí se to už někdy projevit," řekl Vitásek s vírou v lepší výsledky po prohrách s Ruskem a Švýcarskem.
