Masér z Nagana Šašek: Legraci jsem dostal za úkol od Ivana
Praha – Dvaadvacet let působil jako masér českého hokejového národního týmu. Člen realizačního týmu Václav Šašek dostal od trenéra Ivana Hlinky i další úkol na cestě olympijským turnajem v japonském Naganu. Měl být šprýmařem kabiny, jak už to u českých masérů a kustodů bývá. Svou úlohu splnil dokonale. Před patnácti lety to jedinečná hokejová parta dotáhla až k euforickému zlatu.
Jeho úloha byla hlavně mimo tréninky a dění na kluzišti. V šatně, při relaxaci a na pokojích měl vytvářet atmosféru a pohodu, která by hráčům dodala klid či odreagování. Ne ke všem ale mohl se svými žertíky přistupovat stejně. "Musíte vědět, kdo legraci přijme. Když si někoho vyberete, tak si ho pak můžete dobírat neustále. Nikdy jsem ale hráče neurážel," vysvětlil Šašek, kterého jednou Jiří Dopita po neustálém popichování přivázal k masérskému stolu.
K jeho práci patřilo i broušení bruslí. Největším pedantem v Naganu byl Jaromír Jágr. "U někoho jde v tomhle spíš o psychiku. Jarda byl jasným důkazem, pořád se mu nezdály brusle dost ostré. Při finále to bylo třikrát. Vždy jsem ostatním hráčům říkal: 'Nahrávejte od začátku jenom jemu, ať dá rychle gól a já budu mít klid,'" prozradil Šašek, který kvůli tomu v průběhu turnaje v legraci žádal o dovolenou.
Do Japonska s sebou Šašek vezl talisman pro štěstí – skleněného slona, kterého stvořil jeho kamarád brusič. Hráči ho hladili před každým zápasem pro štěstí. "Jirka Šlégr měl k němu takové nepublikovatelné zaříkávadlo," řekl s úsměvem.
Jedinečný úspěch českých hokejistů prožíval po boku svého nejlepšího kamaráda Ivana Hlinky. "Bydleli jsme sto metrů od sebe. Při turnajích jsme spolu spali na pokoji v hotelech. Poprvé to bylo na Ceně Izvestijí v Rusku. Pak už jsem u nároďáku zůstal," přiblížil začátky v reprezentaci.
Vzpomínky na turnaj století mu připomínají tři věci – dres podepsaný od všech hráčů, oficiální kotouč her a zlatý prsten s olympijskou symbolikou, který nechal na památku po skončení olympiády vyrobit v americkém Pittsburghu Jiří Šlégr. "My maséři jsme ho dostali, hráči si ho platili. Vždy jsem říkal Jardovi (Jágrovi): 'Kdyby ses učil, mohl jsi dělat maséra a měl bys ho zadarmo jako já.' Takhle musí hrát do padesáti, aby byl za vodou," dostál svému příjmení věčně veselý chlapík.
Další vzácné kousky přímo z výstroje tehdejších reprezentantů, jako je hokejka Jaromíra Jágra, rukavice Petra Svobody, betony Dominika Haška či zlatá medaile Jiřího Šlégra budou k vidění v průběhu zítřka na výstavě v Národní galerii ve Veletržním paláci v Praze. Fanoušci mohou během neděle pouze na jediný den znovu proniknout do atmosféry hokejového veleturnaje i pohledem fotografa Jiřího Koliše, který byl v Naganu po celou dobu olympiády.
