Lener: Hlavně jsme nechtěli udělat v Naganu ostudu
Praha – Je tomu právě patnáct let od chvíle, kdy český hokej dosáhl svého největšího úspěchu v historii – zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu. Český tým odjížděl na turnaj plný hvězd NHL v pozici outsidera, přesto se mužstvo kolem veterána Vladimíra Růžičky dokázalo semknout a na cestě za triumfem díky obětavé hře porazit všechny favority.
"My jsme hlavně nechtěli udělat ostudu," přiznává po letech s notnou dávkou nadsázky tehdejší asistent trenéra Ivana Hlinky Slavomír Lener. Ve skutečnosti však český tým odlétal do Japonska s medailovými ambicemi. "Určitě jsme se chtěli dostat mezi čtyřku, to znamená dostat se přes čtvrtfinále. To je taková hranice úspěchu a neúspěchu a pak jsme si říkali, že už se může stát cokoliv," dodává už vážně Lener.
Na rozdíl od ostatních reprezentací nepřivezlo Česko na turnaj, kde se poprvé pod olympijskými kruhy představili profesionálové z NHL, tým sestavený z hráčů působících v zámořské soutěži. Naopak. Trenéři Hlinka s Lenerem postavili jádro mužstva na hokejistech z Evropy.
"Všechny špičkové týmy – Kanada, Amerika, Rusko, Švédsko – byly nabité hvězdami. My jsme k tomu s Ivanem Hlinkou přistupovali trochu jinak. My jsme stavěli na tom, že je důležité mít jádro týmu, které bylo vytvořeno klukama tady z Evropy, takže tým byl sestavený půl na půl," popisuje Lener. "Poslední slovo v nominaci měl Ivan (Hlinka) a měl velice šťastnou ruku, protože nominoval hráče, jako je Vláďa Růžička a Petr Svoboda. To jsou hráči, kteří vlastně potom byli klíčovými hráči na olympiádě," vzpomíná bývalý reprezentační asistent.
"Všichni táhli za jeden provaz"
A na turnaji se ukázalo, že leckdy více než hokejový um je důležitá bojovnost a týmový duch. "Všechno klapalo. Kluci byli pospolu jak v olympijské vesnici, tak mimo vesnici ve městě v Naganu. A ten úspěch by bez party asi nešel a bylo to takové spontánní. Všichni táhli za jeden provaz, všichni chtěli vyhrát, chtěli odčinit ten neúspěch ze Světového poháru," vzpomíná jeden z lídrů mužstva Robert Reichel.
Soudržnost české reprezentace ilustruje i gesto, které se zrodilo v semifinále s Kanadou a jež posléze převzal celý svět, kdy se při rozhodujících nájezdech všichni čeští hokejisté chytili za ramena. "Kluci se tam chytli celkem spontánně, i se tam přidal doktor Zdeněk Ciglebauer do té lajny kluků. Ivan, ten byl opřený, hlavu v ruce, a já jsem tam nějak popocházel za těma klukama," popisuje patnáct let starý moment Lener.
Tato nová tradice měla ale podle vzpomínek hlavního strůjce semifinálového vítězství brankáře Dominika Haška i svou "stinnou stránku". Hašek totiž dlouhou dobu slavil výhru na ledě sám, a ne a ne se dočkat spoluhráčů. "Já jsem pořád čekal, kde jsou kluci, a oni, jak se drželi kolem ramen, tak byli do sebe zaháknutí a nemohli se vysmeknout," parafrázuje Haškovy vzpomínky komentátor České televize Robert Záruba.
Už to byla i naše hra
Češi nakonec dokázali ve finále po Kanadě a USA skolit dalšího favorita, když díky jedinému gólu Petra Svobody porazili Rusko. Doma v Česku pak po příletu hokejisty vítaly tisíce nadšených fanoušků. Z hlediska mezinárodního hokeje však měl podle Záruby turnaj i jiný výsledek. "Kanaďané konečně uznali, že už to není jenom jejich hra," věří komentátor.
