Křížek se učil tejpovat v roce 1984 v Calgary, fotbalisty má trochu za bolestínky
Praha - Masér Pavel Křížek ve čtvrtek přidal další úspěch do své bohaté kariéry. Člen reprezentačních realizačních týmů na třiceti světových šampionátech a osmi olympijských hrách byl jako první masér uveden do Síně slávy českého hokeje. Plaketka s jeho jménem se objevila vedle desítek hráčů, které řadu let masíroval a o něž se staral.
"Vůbec jsem si nedovedl představit, že bych mohl v Síni slávy být. Mezi takovými sportovci," přiznal Křížek, který vedle historického triumfu na olympiádě v Naganu zažil i šest zlatých mistrovství světa. "Je to krásné ocenění naší masérské práce. Zasloužili by si to i jiní kolegové. A asi je to i proto, že jsem tak starý. Nevím, jestli bohužel, nebo bohudík," pousmál se osmašedesátiletý Křížek. Přestože občas slýchával, že základem úspěšného kádru je právě on, osobně si velké zásluhy za triumfy nepřisuzuje.
"Kdyby nebyli hráči, nebyl bych u toho ani já. Měl jsem štěstí na dobrou generaci a lidi, se kterými jsem spolupracoval. Na trenéry, kteří si mě brali do realizačních týmu," prohlásil skromně. Při slavnostním uvedení do Síně slávy však bylo vidět, jak je mezi bývalými hráči oblíbený. Pozdravit se s ním přišel každý. "Asi mi pomohlo, že šéfem komise, která nové členy vybírá, byl Dominik Hašek, se kterým jsem dlouho pracoval. Na vojně a poté i v národním mužstvu. Děkuji mu za to," řekl Křížek, jenž byl mezi elitu uveden společně s Janem Hrbatým, Jiřím Kučerou a Robertem Langem.
Porovnávat zlaté party ale nechtěl. "To se ani nedá. Byl jsem u všech titulů v Dukle (Jihlava) a na ty asi vzpomínám nejvíce. V národním mužstvu byla každá generace svoje. Nejde říct, že by nějaká byla výjimečná. Jen asi ta v Naganu," zavzpomínal na nečekaný triumf na hrách v roce 1998, kdy se na olympiádě poprvé představili hráči ze zámořské NHL. Křížek začal masérskou kariéru v Dukle Jihlava, poprvé na MS se představil v roce 1972 v Praze. Nepůsobil však u českého týmu, ale u Švédů. Až poté se přesunul k tehdejšímu československému výběru.
Fotbalisté jsou větší bolestínkové
V roce 1984 vyrazil dokonce i na stáž do zámoří a téměř měsíc působil u týmu Calgary Flames. Na přání trenéra Luďka Bukače se totiž v zámoří učil tejpovat. "My jsme to v té době neuměli. Na olympiádě v Sarajevu si jeden z našich hráčů udělal těžký výron a kanadský fyzioterapeut mu pomohl. Doktor Bukač pak po Kanadském poháru řekl, ať zůstanu v Kanadě a naučím se to," vzpomínal s úsměvem. "V Calgary jsem potkal tři Švédy, kteří mě znali ze šampionátu v Praze, a hned chtěli masáž. Ta se tam totiž nedělala. A pak už jsem tam neskládal ručníky...," smál se Křížek, kterému prý Švédové ještě dnes říkají "bláznivý Čech".
"Vypustili mě tam a měl jsem jen letenku a 60 dolarů. Bylo to ale parádní," řekl. Přestože byl Křížek ve čtvrtek uveden do Síně slávy českého hokeje, v současnosti působí ve fotbale. Je masérem v prvoligové Jihlavě. "Je to rozdíl. Fotbalisti jsou subtilní, protože musí být rychlí. Ale hlavně jsou to větší bolestínkové. Já si nedovedu představit, že by měli hrát tři zápasy v týdnu... U hokeje musíte přitlačit při masáži. Tady hned křičí, že je to bolí," porovnal práci ve dvou největších českých sportech.
Jeho pracovní zapojení se ale prý blíží ke konci. "Chtěl jsem končit už minulou sezonu, ale ještě mě přemluvili. V červnu ale skončím a pak budu jezdit už jen se starou (hokejovou) gardou a věnovat se vnoučatům. Mám dva malé hokejisty, tak s nimi budu chodit na hokej a jen se koukat. A když by bylo nějaké zranění, tak jim pomůžu rány trošku vyléčit. Oni se už i ti malí pěkně mydlí," dodal Křížek.
