Jako kapitán ukočíroval reprezentaci ke třem titulům. Pospíšil slaví osmdesátiny
Když se v sedmdesátých letech českoslovenští hokejisté stali třikrát mistry světa, vítěznou trofej zvedl pokaždé jako první nad hlavu obránce a kapitán týmu František Pospíšil. Dlouholetou oporu Kladna i reprezentace zdobila kromě důrazu, skvělé poziční hry a perfektních přihrávek i schopnost ukočírovat mužstvo plné osobností. Tato vlastnost se mu později hodila i během trenérské kariéry, v níž to rovněž dotáhl až do národního celku. Člen Síně slávy českého i světového hokeje slaví osmdesátiny.
Kromě titulů z let 1972, 1976 a 1977 vybojoval "Pospec", jenž vytvořil elitní obrannou dvojici s Oldřichem Machačem, na 11 mistrovstvích světa ještě čtyři stříbrné a tři bronzové medaile. Třikrát se zúčastnil olympijských her, z nichž má dvě stříbra a bronz, startoval též na památném Kanadském poháru 1976. Za reprezentaci odehrál celkem 262 zápasů a vstřelil 25 gólů.
Dalších 622 utkání a 134 branek přidal během 17 sezon v dresu Kladna, s nímž vybojoval čtyři ligové tituly i triumf v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1977. V letech 1971 a 1972 vyhrál anketu Zlatá hokejka, dvakrát byl vyhlášen nejlepším obráncem světového šampionátu a třikrát byl vybrán do týmu hvězd MS.
"Nejvíc určitě vzpomínám na tři velké věci, kterých si cením asi nejvíc. Nejprve to byl titul mistrů světa 1972. Praha, domácí šampionát, nádherné a mimořádné vítězství. O čtyři roky později pak Katovice. Ani jednou jsme tam neprohráli, tehdy jsme měli asi nejlepší formu. No a brzy poté nová, zcela nová zkušenost – Kanadský pohár. Dostali jsme se do finále, podařilo se nám porazit domácí profesionály. Myslím, že jsme tím svým způsobem pomohli evropskému hokeji," bilancoval Pospíšil.
Rodák z Unhoště začínal s hokejem na místních kluzištích, ve 14 byl napodruhé přijat do dorosteneckého mužstva Pracovních záloh Kladno. Vyučil se strojním zámečníkem, poté vystudoval hutní průmyslovku a jako sedmnáctiletý si na postu bránícího levého křídla odbyl prvoligovou premiéru za tehdejší SONP (později Poldi). "Ráno jsem sfáral, před jedenáctou mě vyvezli nahoru a pak jsem šel trénovat. Dokonce jsem se dobrovolně hlásil na noční," popisoval svoje "profesionální" začátky.
Na sklonku kariéry Pospíšil, o něhož se svého času intenzivně zajímalo Toronto, působil v německém Landshutu. Brusle pověsil na hřebík v roce 1979 a vydal se na trenérskou dráhu. Hned ve své premiérové sezoně na lavičce dovedl mateřské Kladno k ligovému titulu, později koučoval Litvínov, reprezentační dvacítku, s níž na MS získal tři stříbrné a jednu bronzovou medaili, a v letech 1986 až 1988 byl asistentem Jána Staršího u národního "áčka".
Po trenérských štacích v Itálii a Japonsku si vyzkoušel i roli hokejového funkcionáře, když zastával funkci generálního manažera kladenského týmu. Poté ještě přivedl Louny z regionálního přeboru do třetí nejvyšší soutěže, než dal na prahu šedesátin hokeji definitivně vale.
"Poznal jsem různé situace, byl u hodně akcí, úspěchů. Ale nikdy jsem si nehonil vlastní triko. Nehrál si na něco, co nejsem. Pokora je ve sportu také důležitá," řekl otec dvojčat a milovník včelaření.
