Gólman světové úrovně, který odmítl milionovou nabídku Bobbyho Hulla. Holeček slaví osmdesátiny

Premiéru v reprezentačním dresu zažil v roce 1966. "Volali mi do Košic, abych přiletěl, že druhý den chytám proti Kanadě v Praze a že jedu na mistrovství světa," vzpomínal Holeček pro pořad GEN z roku 2018. Po jednom tréninku v hlavním městě nastoupil k zápasu a tým zvítězil 4:3. Na prvním mistrovství světa téhož roku jako brankářská dvojka však moc příležitostí nedostal.

Chytal ale v zápase se Sovětským svazem po vystřídání Vlada Dzurilly, kdy Československo prohrávalo už po čtyřech minutách o tři branky. "Trenér Bouzek mě hledal, kde sedím, a já jsem si říkal, že je zle a musím se schovat. Najednou na mě padla taková nervozita a strach," vyprávěl s tím, že na samotný průběh utkání si nevzpomíná.

Jeho výkon při prohře 1:7 však ocenila i média a nebylo překvapením, že se dostal i na další světový šampionát. Ročník 1967 však byl posledním na další tři roky, protože trenéři Holečka považovali za příliš ctižádostivého na pozici gólmanské dvojky.

Cesta na led

Kariéra Jiřího Holečka ovšem mohla vypadat úplně jinak. "K hokeji jsem se dostal náhodou, původně jsem byl fotbalista," vyprávěl legendární brankář. Dvanáctiletý chlapec se nechal přemluvit kamarádem, aby navštívil Tatru Smíchov a stal se náhradním gólmanem. Během dospívání vyzkoušel kromě postu mezi třemi tyčemi i pozici v útoku. Malé množství šancí ho stále vedlo spíše k hřišti a balonu.

Zlom přišel s přesunem do Slavie, které pomohl z divize až do druhé ligy. Definitivní rozhodnutí padlo během vojenské služby, kde si vybral hokej a hraní ve vyšší soutěži. V Dukle Jihlava šanci mezi pěti gólmany nedostal, ale poznal zde několik budoucích spoluhráčů z reprezentace.

Nejvyšší soutěž si tak zahrál až v Košicích, kde působil deset let. Právě z východu Slovenska putoval i na první mistrovství světa. Úspěchy z české ligy pak sbíral od roku 1973 v dresu pražské Sparty, za kterou odehrál 488 utkání se ziskem jednoho druhého a dvou třetích míst.

Během kariéry se účastnil deseti mistrovství světa, ze kterých si přivezl tři zlaté medaile (1972, 1976, 1977), pět stříbrných a jeden bronz. Na olympijských hrách se spoluhráči obsadil třetí místo v Sapporu a druhé v Innsbrucku. Celkově odchytal v reprezentačním dresu 164 utkání, což je dodnes brankářské maximum.

Expert na Rusy se specifickým stylem

"Zápasy s Rusy byly pro mě výzvou, chtěl jsem je zdrtit. Říkal jsem si, jich se bát nemůžeš. Oni se musejí bát tebe," vysvětloval člen světové i české hokejové Síně slávy. Se sovětskými reprezentanty si během zápasu povídal a snažil se je znervóznit. Nejvíce však doháněl k zoufalství neúspěšné útočníky.

"Když oni na nás poslali tanky, tak my jsme je za to chtěli porazit. Kde jinde jsme se jim mohli trošku pomstít, když jsme byli hokejisti? Jedině na ledě. Byl to náš boj a naše odplata," popisoval.

Mezi výhody stylu výherce Zlaté hokejky z roku 1974 patřily rychlost, mrštnost, ale i ohebnost. "Pomáhalo mi, že jsem měl flexibilitu kloubů. Měl jsem je uvolněné a zákroky jsem tak mohl dělat lépe než ostatní. To se nedá naučit," vysvětloval Holeček, který patřil také mezi první brankáře v Československu využívající laminátové masky.

Specifickému způsobu chytání se naučil od Vladimíra Dzurilly a Setha Martina, kterými se inspiroval. "Dřív nebyli trenéři brankářů, nikdo, kdo by mohl speciálně poradit. Tak jsem se snažil koukat na to, jak to dělají jiní. Až se mi zalíbil styl rozkleků," říkal.

Typickým se pro něj stal také osobitý zákrok zvaný příložník. "Je to postavení u tyče, když je hráč s pukem blízko. Aby vás nepropálil, když najíždí, tak zametete hokejkou a nepustíte ho před bránu," vysvětloval jeho tvůrce, který ho i po sedmdesátce dokázal předvést.

Za hranice

Přestože dnes patří Jiří Holeček mezi nejlepší brankáře české historie, v nejlepší lize světa si nikdy nezahrál. Nejblíže měl k profesionálnímu angažmá v zámoří během Kanadského poháru v roce 1976. Bobby Hull mu tehdy řekl: "My tě prostě chceme. Nejlepší hráči pobírají kolem milionu dolarů na sezonu a ty bys byl další. (…) Zítra už nepoletíš domů, ale poletíme spolu." Doma ho čekaly děti a žena, a tak emigrovat nemohl a do Československa se vrátil.

Jediná jeho zahraniční angažmá přišla až ke konci kariéry v německém Mnichově a Essenu. Aktivní putování hokejovým světem ukončil v roce 1981 ve 37 letech. Pražský rodák se však sportu nevzdal a věnoval se výchově nové gólmanské generace v čele s Dominikem Haškem a trénování například reprezentační šestnáctky či japonského Sappora.

O brankáře a jejich svět se však stále zajímá: "Oni jsou pořád v brankovišti a pořád klečí. A šoupají se po kolenou od tyče k tyči. Nemají to chytání pestré. Všichni na jedno brdo," hodnotil Holeček současný brankářský styl.