Kdybych neuhnul, mohl jsem být na vozíku, říká Jágr a neví, jestli stihne start extraligy

Jágr odstoupil z úterního utkání poté, co ho ve třetí třetině atakovali u hrazení David Šteiner a Jindřich Barák. "Nejsem na tom dobře. Jsou to dvě věci – hlava a rameno. Nevím, jestli stihnu začátek extraligy. Zatím to nevypadá, ale všechno se může ještě změnit. Dneska jdu navštívit profesora Pavla Koláře, od toho se nějak odrazím," uvedl devětačtyřicetiletý hráč na otázku ohledně svého zdravotního stavu. "S čím mám větší problém? Spíš s ramenem," řekl Jágr.

Žádný větší rozdíl oproti úterku zatím nepocítil. "Stalo se to teprve před dvěma dny. Když chci něco zvednout, musím to dělat jen levou rukou. Stejně jako jím jen jednou rukou, což není moc optimistické, ale tělo je zvláštní tím, že se dokáže rychle vyléčit. Počítal jsem s tím, že těch prvních pár dnů bude nejhorších. Zatím ramenu dávám klid. Je oteklé a právě kvůli otoku je pohyb s rukou složitější. Tělo svaly zablokuje a ty pak ani nespolupracují s tělem. Věřím, že až otok zmizí a všechno se odblokuje, bude to daleko lepší," přiblížil Jágr.

Po zákroku byl podle svých slov na chvilku "vypnutý" a některé věci si moc nepamatuje. "To, jak se mě ale pak jel do bitky zastat Jake Dotchin, už ano. Nebylo to jako před třemi roky, když jsem byl mimo třeba dvacet minut," připomněl zákrok, kdy ho rovněž narazil na mantinel havířovský Marek Sikora. "Připadá mi směšný, že se spousta lidí zaobírá tím, že v padesáti letech by už hráč neměl hrát hokej. Jenže to s tím nemá nic společného. Už jen proto, že mám sto dvacet kilo a věřím, že i sílu, že některé souboje ustojím," podotkl Jágr.

Na zákrok se díval ze záznamu a bylo patrné, že i po dvou dnech je z něj rozladěný. "Samozřejmě jsem to viděl. Měl jsem souboj jeden na jednoho a druhý hráč mě zezadu strčil. Byl jsem tak blízko mantinelu, že už jsem si před sebe ani nestihl dát ruce. Měl jsem štěstí, že jsem uhnul hlavou. Kdybych s ní neuhnul, možná bych teď byl na vozíku... Takhle to odneslo rameno," prohlásil Jágr.

"Mrzí mě, že hráči k sobě v hokeji nemají úctu. Hokej je samozřejmě tvrdá hra a mělo by to tak i zůstat, protože o to je populárnější a zábavnější pro diváky. Na druhou stranu si ale hráči musejí uvědomit, že může dojít k nebezpečným situacím, jako se to teď stalo mně. Když je hráč čelem k mantinelu a kousek od něj, nemůžeš do něj zezadu takhle strčit. To je hrozně nebezpečný," uvedl olympijský vítěz z Nagana.

"Když jsem byl mladý, zažil jsem i smrt Luďka Čajky ve Zlíně. Změnila se kvůli tomu pravidla a dopadlo to úplně stejně. Těch nebezpečných situací v hokeji je spousta a hráči si to ani neuvědomují. Je to hrozně těžký – na jednu stranu někoho bránit, ale na druhou stranu, když hráč jede takhle k mantinelu, prostě do něj nemůžeš strčit. To jsou taková nepsaná pravidla, protože to jednou může opravdu špatně dopadnout. A je úplně jedno, že teď jsem to byl zrovna já, o tom to není. Tyhle situace se stávají, ale měly by se stávat co nejmíň," dodal Jágr.

O podobných nešvarech v českém hokeji hovořil od doby, kdy se definitivně vrátil do Kladna, už několikrát. "A kdybychom se sešli za deset let, možná bych o stejné věci mluvil zase. Někdo může namítnout, že tohle se děje v jakékoliv lize. Ano, děje, ale ze své zkušenosti můžu říct, že v NHL se takové zákroky hodně omezily," konstatoval Jágr.

"Nebylo to kvůli zranění ramena, ale kvůli otřesům mozku. Majitelé klubů si uvědomili, že ztratit na celou sezonu top hráče pro ně není ekonomicky výhodné. Změnila se pravidla, začaly se dávat daleko větší tresty. Jakmile je v NHL k tobě hráč otočený zády, nemáš šanci do něj takhle strčit. Jde ale o věci, které když se nezmění, nemůžeš dojít k celkovému výsledku a nějaké změně. A to včetně toho, aby nastavili nějaký standard rozhodčí a toho se pak drželi, jak to bylo i v NHL. Dva měsíce to trvalo, ale hráči se naučili s novými pravidly pracovat," řekl Jágr.