Dominoval v éře brankářských velikánů a vychytal zlato z turnaje století. Haškovi je šedesát let

I když slaví... Hašek prohlásil, že životní jubileum pro něj ani není důvodem ohlížet se zpět. Těší se spíš na to, co nastane v osobním životě. Na konci února se má narodit jeho čtvrtý potomek. Jednou mu bude vyprávět o olympijském zlatu, zisku Stanley Cupu či extraligových titulech.

"Největší úspěch je pro mě Nagano. Což je tím, že žiju tady v Čechách. Kdybych byl v Americe, tak by se tam asi lidi více bavili o Stanley Cupech. Tady je ale jednoznačně nejvíc zlato z Nagana. Jsem ale hrozně rád i za další vítězství a hlavně za to, co jsme s klukama prožili," uvedl Hašek.

Hokej bez červené (147. díl): Jak obohatil Dominik Hašek brankářský styl a čím si vydobyl respekt?

Hašek udivoval už na startu kariéry. Teprve v sedmnácti letech debutoval za A-tým pardubické Tesly. Hned v první sezoně mezi dospělými slavil v roce 1987 titul a o dva roky později druhý. Poslední extraligovou trofej pozvedl v roce 2010.

"Jeho poslední velký triumf. Pardubice prohrály první zápas ve čtvrtfinále a zvítězily ve dvanácti v řadě. Neuvěřitelná série. Pauzu mezi druhým a třetím domácím titulem má 21 let. Tohle už podle mě žádný brankář nepřekoná," připomněl šéfkomentátor ČT Robert Záruba v podcastu Hokej bez červené. 

V sezoně 1989/1990 si plnil základní vojenskou službu a chytal za Duklu Jihlava. "Vojnu bral, tak jak to bylo, jako nutné zlo až na epizodu s utkáním proti Pardubicím a hozením dresu Dukly Jihlava do koše. Kdysi mi diktoval do ruky při psaní knihy v roce 1994 větu: Slavný dres jihlavské Dukly pomalu zapadá do odpadkového koše. Josef Augusta nevěří svým očím," vzpomínal s úsměvem Záruba s tím, že Hašek nechtěl chytat proti svým Pardubicím, které byly na hraně sestupu.

Hašek debutoval v reprezentaci 15. února 1983, v témž roce přispěl ke stříbru z MS v Německu. V roce 1985 ještě jako člen dvacítky chyběl na MS a nemá zlato z Prahy. Pomohl ke třem dalším bronzům, ale na zlato ze světového šampionátu už nikdy nedosáhl.

"To mě vůbec netrápí, je to realita. V 80. letech jsem u toho párkrát byl blízko. Od pětadvaceti jsem se pak už na mistrovství nedostal, protože jsem byl v NHL a pravidelně jsme se dostávali do play-off," řekl Hašek.

Klaplo to až s Detroitem

Um pardubického rodáka v NHL rozpoznali až v 25 letech, lépe řečeno později, především po trejdu v roce 1992 do Buffala, kde se více prosadil. V Chicagu, které ho draftovalo ze 199. pozice, odchytal za dva roky pouze 25 utkání. V Buffalu měl úctyhodná čísla. Až na dvě sezony se dostal vždy úspěšností zákroků v základní části nad 92 procent.

Ve finále Stanley Cupu byl dvakrát. S Chicagem šlo o epizodní roli, když střídal Eda Belfoura ve finále proti Pittsburghu. Se Sabres neuspěl v roce 1999, když Dallas slavil vítězství 4:2 na zápasy. O triumfu pak rozhodl neregulérním gólem ve třetím prodloužení Brett Hull.

Hašek slavil až s Detroitem v roce 2002. Mezitím jako hráč Ottawy přispěl k bronzu z olympiády 2006 v Turíně, kde se zranil v prvním utkání. O šest let později pak s Detroitem opět dosáhl na vrchol v NHL, tehdy se ale po prvním kole play-off sesunul do role dvojky. Přechytal ho Chris Osgood, který si svého slavného parťáka nesmírně vážil.

"Pro mě byl Waynem Gretzkým mezi gólmany, dokázal podobně číst dění na ledě. Díky instinktům, které měl nejlepší, co jsem kdy u gólmana viděl, byl o dost napřed před ostatními," prohlásil Osgood.

V Chicagu se svým osobitým a zpočátku vysmívaným stylem těžko prosazoval. Jenže svou pílí a přesvědčením, že jeho styl chytání je efektivní, nakonec sklidil údiv. Později si vysložuil přezdívku "Dominátor". Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL vyhrál šestkrát. 

Chytal v době dalších brankářských velikánů Patricka Roye, který získal Vezinu třikrát, a Martina Brodeura, jenž byl vyhlášen nejlepším brankářem čtyřikrát.

"Patrick Roy v té době Dominika neměl rád. Hlídal si statistiky a věděl, že v play-off má nad Dominikem navrch. Ale z hlediska chytání, toho řemesla, tam se volitelé většinou přikláněli na stranu Dominika. V Naganu byl jediný zápas Česko – Kanada, Hašek – Roy. Byl to jejich zápas, který rozhodly nájezdy. Roy tehdy reagoval, jestli to pro něj není zvlášť citlivá porážka: No, víte, moje čísla z play-off vypadají trochu jinak než Domovi...," připomněl Záruba.

V roce 1998 dostal Hašek jako první brankář v historii druhou Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče NHL za sebou. "Dostal se na úroveň, na které dnes v hokeji není nikdo. Velmi zřídka se ve sportu stává, že by se hráč ostatním výkonnostně tak vzdálil. Jeho úspěch vyplývá z oddanosti hokeji," okomentoval trefně Haškovy výkony v Naganu zklamaný Wayne Gretzky.

Hašek v naganské hale Big Hat zářil. Stále jde o jeden z nejlepších výkonů brankáře na mezinárodním turnaji. Pustil pouze 6 gólů ze 155 střel. Proti Kanaďanům nepustil v semifinále ani jeden nájezd. 

Po letech popsal v anketě nejlepších nájezdů historie národního týmu, jak se cítil při posledním nájezdu proti Brendanu Shanahanovi. "Mohl udělat cokoliv, ale speciálně na něj jsem udělal všechno správně. Trochu cuknul rameny, naznačil střelu. Já jsem šel trochu dolů, ale ne tak, abych to neustál. Nenaznačil až tolik, mohl naznačit víc. A já jsem tam byl. Neměl místo, hokejka na zemi, beton a ruka před ním. Pak už to byla jen euforie. Skákal jsem nahoru a koukal jsem, kde jsou kluci," zavzpomínal Hašek.

Jeho brankářský styl byl efektní, zároveň s ním dlouho vydržel. Kariéru ukončil v říjnu 2012 v 47 letech. Později byl jako první Čech uveden do Síně slávy v Torontu, je členem i její české obdoby a Síně slávy IIHF. "Když hrajete, tak nemyslíte na to, že byste měl být jednou uvedený do Síně slávy. Když pak skončíte a lidi kolem vás rozhodnou, tak si toho strašně vážíte. Znamená to, že jste svými výkony a svým vystupováním sportu a lidem okolo něco dal," zakončil Hašek.