Doufám, že jsme inspirací. Chci ještě zažít to, co se dělo po Naganu, říká Hašek
Vrchol kariéry, na který nejde zapomenout. Dominiku Haškovi zůstávají v paměti i detaily z hokejového turnaje století. Hrdina mezi třemi tyčemi vzpomíná na zlatou medaili z olympijských her v Naganu a hrdost z historického úspěchu cítí ještě dnes, po 25 letech od památného finále s Ruskem. Střelce sborné tehdy Hašek vychytal a jedinou branku zápasu vstřelil Petr Svoboda.
Přesně před 25 lety v radostné extázi vyšvihl z vyrážečky hokejku, která přistála obránci Richardovi Šmehlíkovi na tváři, tehdy šla jakákoliv bolest stranou. Česká republika od toho momentu na dlouhé měsíce slavila olympijské zlato.
"Pro mě to byl největší hokejový úspěch, jakého jsem kdy dosáhl. Splnění snu, nebo něčeho ještě víc. Ohromná hrdost. A je to vidět při těch jednotlivých výročích, že zájem o to je pořád, že lidi si to hrozně rádi připomínají. Člověk pořád cítí, že udělal něco fantastického pro tuhle zemi," řekl Hašek v rozhovoru pro Českou televizi.
Poslechněte si podcast Hokej bez červené o vzpomínkách Roberta Záruby na Nagano:
Po pěti stříbrných olympijských medailích československé reprezentace se hokejový národ konečně dočkal. A to ještě proti nenáviděným Rusům, kterým český tým nejen oplatil porážku 1:2 ze základní skupiny, ale spoustu dalších křivd z minulosti.
"My z Nagana jsme netušili, jak to v Čechách bude rezonovat. Hrálo v tom roli víc věcí. Zaprvé to byl první olympijský turnaj v dějinách, na kterém se mohli sejít nejlepší hráči na světě. Pak je třeba říct, že hokej je v Česku fenomén. Můžeme se vrátit do roku 1969. Co se tady dělo, když naši porazili dvakrát Rusáky na mistrovství světa. Je to kolektivní sport a lidi to prožívají také jako kolektiv," prohlásil tehdejší brankář Buffala Sabres.
Hašek v roce 1998 kroutil v NHL osmou sezonu. Novináři i protihráči znali jeho kvality, ale v Naganu přesto zámořskou veřejnost zaskočil. Na turnaji za šest zápasů pustil pouze čest gólů.
"Porazili jsme víceméně tři nejlepší mužstva na světě. Změnilo to můj život a lidi si mě budou vždycky připomínat jako toho, který byl v bráně, když jsme dosáhli obrovského úspěchu. Myslím si, že můžu mluvit za každého kluka, který tam byl, že na to budeme vždycky hrozně vzpomínat," prohlásil rodák z Pardubic.
Sezonu 1997/1998 zakončil s úctyhodnou osobní bilancí: zlatá medaile a nejlepší brankář turnaje v Naganu, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře, třináct vychytaných nul v ročníku NHL a zisk domácí Zlaté hokejky.
Na všechna tato ocenění je hrdý, ale zároveň připomněl, že před 25 lety byl hokej na nejvyšší úrovni tak trochu jiný sport. "Styl, rychlost i taktika. Hokej se změnil jednoznačně. Jsem přesvědčen o tom, že tohle mužstvo by dneska nevyhrálo velký turnaj. Generace ze sedmdesátých let – Vláďa Martinec, Ivan Hlinka, Milan Nový, Franta Pospíšil a Jiří Holeček – by taky neuspěla v devadesátých letech. Stejně tak my bychom s tím hokejem neuspěli teď," prohlásil Hašek.
"Úplně jinak se taky pískalo. Některé zákroky v Naganu byly běžné. Hákování, sekání, to rozhodčí tenkrát nevylučovali. Teď by za to byly automaticky dvě minuty. My jsme se tomu přizpůsobili a vyhráli turnaj, to je důležitý," dodal.
Nostalgii si Hašek spíš odepírá. Ze zlatého turnaje viděl pouze dvě třetiny zápasu proti Kazachstánu, protože zrovna zapnul televizi. Dívá se spíš do budoucna.
"Doufám, že jsme pro dnešní generaci inspirací. Věřím, že ještě jednou nějaký podobný úspěch budu slavit. Lidi zase vyjdou do ulic a budou jezdit s vlajkami na autě. Když se něco podaří národu, je jedno, jaké máte politické cítění, v tu chvíli jsme všichni Češi a chceme to oslavit. To se dělo po Naganu a chci to znovu zažít," uzavřel dvojnásobný vítěz Stanley Cupu.
