Denní chléb Davida Pospíšila
Stockholm - David Pospíšil na mistrovství světa ve Stockholmu střídá s železnou pravidelností roli spolukomentátora a experta ve studiu. Kdykoliv se hraje hokej, Pospíšil u toho musí být. Mistrovství světa zná jen dva volné dny, a tak i bývalý útočník může za takřka tři týdny v hlavním městě Švédska vysadit jen dvakrát. "Program je nabitý, a tak se vždycky usmívám, když mi někdo přeje, abych si to tam užil," směje se Pospíšil.
Program šampionátu je neoblomný a ubírá se kupředu ve stereotypním rytmu. Den co den tráví David Pospíšil veškerá odpoledne a večery na stadionu Globen, ať už ve studiu nebo za komentátorským stolkem. Dny bývají dlouhé a televizní program končí až pozdě večer. "Jelikož zápasy končí kolem jedenácti večer, než se dostanu do postele, podívám se na e-mail a popovídám si s rodinou, tak je jedna hodina," popisuje.
Jediné volno má David Pospíšil před začátkem televizního přenosu. Tentokrát se začínalo až ve tři odpoledne, a tak mohl bývalý hráč Pardubic či Plzně po ránu v klidu odpočívat. Připadla na něj ale role experta ve studiu, kterou sám Pospíšil považuje za méně příjemnou variantu svého pracovního nasazení.
"Náročnější je být ve studiu a dělat elektronickou tužku, protože člověk jen civí do obrazovky. Když je nejdelší směna, tak i jedenáct hodin v kuse a jen s pauzami na vyčůrání, napití a možná snězení nějaké bagety. Ale je to opravdu jedenáct hodin soustředění. Zatímco komentovat znamená dívat se na hokej – svým způsobem jako divák – a jen k tomu přidávat svoje postřehy. Takže je to méně náročné, a zároveň i zábavnější," přibližuje hokejový expert ČT.
Před odpolední šichtou se navíc Pospíšil – stejně jako hokejisti – nevyhne předzápasové přípravě. "Člověk se začne chystat, musí se ustrojit. Musí si připravit věci, které si bere s sebou. Pro mě to znamená tužka, soupisky a zajít si do tiskového centra, jestli tam není něco nového. Jestli nějaký tým nedoplnil soupisku a podobně. No a pak už jdu do studia a začnu s Robertem Zárubou nebo Jirkou Hölzelem konzultovat bodový scénář. Podívám se, o čem se bude mluvit, abych tam pak nezůstal s otevřenou pusou a nezjistil, že o tom vůbec nic nevím. Což se může stát, jelikož nikdo neví všechno," vypráví Pospíšil.
Živě z Globenu
Do začátku přenosu zbývá necelých deset minut. V prázdném Globenu hlučí diskotéková hudba, rolbaři připravují led na utkání Švýcarska s Kanadou a studio České televize už se pomalu plní. David Pospíšil usedá na své místo u elektronické tužky, k elegantnímu obleku má džíny a tenisky, které ukrývá pod stolkem. Co kamera nevidí, to srdce nebolí.
Robert Záruba uděluje poslední pokyny, jak vést diskuzi k souběžně hranému utkání Ruska s Německem. "Hlavně k věci" a "za žádných okolností se nenechat rozhodit". Pokyn, který míří především k nováčkovi na místě experta Otakaru Vejvodovi. "Robert Záruba má zlatou ruku. Ať už vybral Miro Hlinku do Bratislavy, nebo Otu sem. To jsou skvělí kluci a skvělí bývalí hokejisté, kteří hokeji rozumí. Ota, na to, že neměl vůbec žádné zkušenosti, si s tím poradil naprosto skvěle," libuje si ve spolupráci s Otakarem Vejvodou Pospíšil.
Studio má přibližně patnáct minut, jen co skončí, seznamuje Záruba experty s tématy pro to příští. Krom českého utkání a gólmana Saláka půjde řeč i o dalším brankáři, finském hrdinovi zápasu se Slovenskem, nováčkovi na světových šampionátech Antti Raantovi. "Vůbec ho neznám, v životě jsem ho neviděl chytat," přiznává Pospíšil směrem k Zárubovi.
Podívám se na to jinak
Později David Pospíšil vysvětluje, jak si s takovou situací poradit. "Spíš se na to podívám z jiné strany. Nebudu se konkrétně věnovat tomu Finovi, ale vezmu to z pohledu nových hráčů, kteří zazáří. Kteří se najednou předvedou na mistrovství světa. Protože hodnotit ho nemůžu. Nikdy jsem ho neviděl. Když Slováci hráli s Finy, tak jsem komentoval. Ale můžu se na to podívat z jiného úhlu, a pokud třeba Ota (Vejvoda) ten zápas viděl, může mě doplnit a využijeme toho, že jsme tam dva," říká Pospíšil.
Největší porce práce ale nečeká bývalého útočníka během přímého přenosu, opravdový zápřah začíná, když se kamery vypnou a nastane pauza mezi dvěma vstupy. Pospíšil musí vybrat poutavou akci a připravit "svou" elektronickou tužku. "Stále v kuse sleduji monitor. Stává se, když se překrývají dvě utkání, že sleduji dva zápasy. Za ty roky jsme naučený, že poslouchám komentář k oběma zápasům, a jakmile komentátoři zvednou hlas, tak pozornost vystřelí a okamžitě sleduji, co se děje, a hledám zajímavosti," popisuje.
"Na druhou stranu hokej je hra a je pořád stejný. Jednou je situace posunutá o metr doleva nebo doprava. Letos přenášíme padesát tři zápasů, to znamená, že budu mít přes pětadvacet tužek a není jednoduché nacházet stále něco nového. Ono to jde ze začátku, ale postupem času je to čím dál tím těžší. Člověk má určitou představu, co by chtěl ukázat, ale v zápase to zkrátka není. Kolikrát musím vzít do tužky akce, které bych ani nechtěl lidem ukazovat, ale musím, protože nic jiného není. Jsou zápasy, které skončí 1:0, nic se tam nestane. Je to jen obrana středního pásma, celkem nezajímavé utkání a není tam co vzít. Jenže tužka se udělat musí, protože patří do programu," doplňuje bývalý hráč Plzně, Vítkovic či Pardubic.
David Pospíšil tak tráví většinu zády k ledu, neustále zahleděn do malého monitoru před sebou, kde si hledá a připravuje akce vhodné do elektronické tužky. Vstup do studia skončí, následuje rychlá pauza na kávu a David Pospíšil se vrací ke svému monitoru. A tak stále dokola až do konce vysílání. Tentokrát byl program k Pospíšilovi vstřícný a "padla" měl už v půl desáté večer. Krás Stockholmu si ale i tak moc neužije. "Za těch pět dní jsem – krom toho, když si jdeme zaběhat – nebyl jinde než na pěti stech metrech od haly. Ale to je všude stejné. Navíc Stockholm znám, nejsem tady poprvé. Centrum jsem viděl, památky jsem viděl, většinu hezkých věcí jsem viděl, a tak mě to už ani moc neláká."
