Být nejmladším Čechem v NHL? Pocit krásný, ale ještě jsem nic nedokázal, popsal Chytil

Dva týdny místo soupeřů na ledě bojoval v posteli s nemocí a utkání Hartfordu v AHL musel sledovat pouze s čajem a ovladačem v ruce u televize. I když stále nebyl stoprocentně fit, po pětizápasové pauze se rozhodl naskočit na led a… hned zazářil. Vstřelil dvě branky včetně vítězné a pomohl svému týmu ukončit sérii tří duelů bez triumfu.

Právě tento výkon dokonale symbolizuje, jak raketový vzestup v posledních měsících Filip Chytil prožívá. Z útočníka, jenž v minulé sezoně premiérově okusil mužský hokej v dresu Zlína, za který měl podle prvotních plánů hrát i letos, se najednou stala kometa, jež zahájila ročník NHL v lajně Rangers mezi hvězdami Rickem Nashem a Matsem Zuccarellem a povedené výkony předvádí i na farmě, kde má bilanci 12 zápasů, 12 bodů (5 gólů a 7 asistencí).

Přes velký boom kolem své osoby rodák z Kroměříže, který nejprestižnější soutěž okusil v 18 letech 1 měsíci a 1 dni, zůstává nohama na zemi a je odhodlaný růst dál. "Snažím se každý den být lepší a lepší. Soustředím se na každé cvičení a každý duel. Jen to mě může posunout dál. Řídím se tím už odmala," prohlásil.

Jak vám tedy k růstu pomohla příprava a start sezony, kterou jste strávil s Rangers?

Když jsem dostal šanci, tak jsem sledoval hráče kolem mě. Byla to velká zkušenost. Třeba v přípravě mi každým zápasem rostlo sebevědomí a po mém gólu vystřelilo. V dalších duelech jsem si hodně věřil. Bylo to důležité, že jsem se nebál hrát. Rád bych byl jednou jako hráči z Rangers nebo ještě lepší.

Na startu sezony NHL jste naskočil v útoku s Zuccarellem a Nashem. Pomohli vám třeba i oni?

Ano, radili mi hodně, zejména v přípravě. Matts Zuccarello mi říkal, že vše v obranném a středním pásmu musím hrát jednoduše rychle od naší branky. V útočném pásmu si pak můžu dělat, co chci a je to na mě a mé kreativitě. A ať hraji svůj hokej. Pomáhal mi ale celý tým.

Premiéru mezi elitou už máte každopádně i v tak nízkém věku za sebou. Jaké to bylo?

Bylo to neuvěřitelné. Plný stadion fanoušků, celý New York tím žil. Bylo to zároveň těžké a úplně jiné než předsezónní příprava. Hned při prvním střídání jsem měl šanci a tu jsem neproměnil. Nevyřešil jsem to správně. Možná, kdybych to udělal jinak, tak by to bylo lepší. Nechci se k tomu však už sám vracet.

Neklepala se vám kolena, když jste naskočil v Madison Square Garden?

Ani jsem moc nervózní nebyl. Bylo to něco nového a nikdy jsem nic takového nezažil, ale v zápase jsem se na tu spoustu lidí ani nesoustředil.

Jaké to bylo slyšet, že jste nejmladší Čech, co kdy hrál NHL?

Je to krásné a potěší to. Ještě jsem ale nic nedokázal a chtěl bych se předvést hlavně hokejově. Byly to první dva zápasy. Chci si vybudovat místo v týmu a hrát NHL. Je přede mnou dlouhá a těžká cesta. Chci pro to udělat všechno.

Přesně jak říkáte, v NHL jste odehrál jen dva zápasy zatím. Nezklamalo vás, že jste nedostal více šancí?

Určitě ne. Kdo by před rokem řekl, že budu hrát NHL. Byl to splněný sen. Přičuchl jsem si k tomu, už vím, jak to tam chodí a teď už je jenom na mě, jak na sobě budu pracovat a jestli dostanu šanci tuto nebo další sezonu. Určitě chci být na příští povolání více připravený.

Putoval jste nakonec na farmu, i když se dlouho spekulovalo, že se vrátíte do Zlína. Co rozhodlo pro AHL?

Bavili jsme se s generálním manažerem a trenérem o tom, že mě pošlou na dva zápasy na farmu a uvidíme. Nakonec jsem tady zůstal a myslím, že je to ideální cesta. Je to blíže NHL a můžu si zvyknout na jazyk a život tady. Neříkám, že ve Zlíně by mě to neposunulo. To vůbec. Extraliga je skvělá soutěž pro mladé a obecně jedna z nejlepších v Evropě. V AHL ale máme mladý tým, mám velký prostor na ledě a prostor se zlepšovat. I to rozhodlo.

Jak na vás zatím hokej v AHL působí?

Oproti NHL je to značný rozdíl. Snažíme se hrát stejně jako Rangers, ale je to hodně odlišné. V NHL jsou ti nejlepší a přemýšlení hráčů na ledě je úplně jiné. V AHL je zase hodně mladých hráčů, takže je hra hodně rychlá a fyzicky náročná. Pro nás mladé je to ideální příprava na NHL.

AHL vám každopádně zatím prospívá a nasbíral jste už 12 bodů. Spokojenost?

Ze začátku se mi dařilo. Dával jsem góly a měli jsme skvělou lajnu. Posledních několik zápasů trochu bojuji s nemocí. Ale myslím, že je to dobré. I když týmové výsledky zrovna nejsou. Máme jeden z nejmladších týmů v lize, takže moc nevyhráváme. Myslím, že nám to ale může pomoci, jak snášet prohry. Naučí nás to, když budeme v NHL, vážit si té šance a pracovat na sobě co nejvíce.

Mluvil jste o zdravotních potížích. Už jste stoprocentně fit?

Pořád s nemocí bojuji, ale na to se nechci vymlouvat. Hraji a chci vyhrát a předvést svoji nejlepší hru. Jsou to ale těžší podmínky, když jste trochu limitován nemocí. Na to se nechci vymlouvat. Já chci hrát a podávat nejlepší výkony.

Za těch pár měsíců v zámoří, cítíte na sobě nějaký výrazný herní pokrok?

Určitě jsem více vyspěl. Zlepšil jsem se v soubojích i myšlenkově. Už se tolik nepouštím do zbytečných věcí a radši si počkám. Ale upřímně, snažím se pracovat na všem a být lepší po všech stránkách.

O soutěži farem se říká, že je hodně sobecká. Pocítil jste to tak?

Co mám zkušenost z našeho týmu, tak bych ani neřekl. Hrál jsem v lajně s výbornými spoluhráči a spolu se nám dařilo. Sice jsme v posledních zápasech rozděleni, ale nesetkal jsem se s tím. Někdy je ale samozřejmě potřeba být trochu sobec.

Nechybí vám přesto nějaký Čech v kabině? V New Yorku jste se potkal s Ondřejem Pavelcem.

Jsou tady všichni v pohodě. Jsme tu dva Evropani, já a brankář z Ruska. Snažím se být svůj a jak se chovám normálně, tak takový být i v kabině. Kluci nás berou a myslím, že jsme dobrá parta.

Takže angličtinu už zvládáte bez potíží?

Jsou slova, která neznám, takže se kluků občas zeptám a oni mi to anglicky vysvětlí. Myslím, že je to dobře. Pomáhá mi to tady angličtinu zlepšovat, když jsem tady sám.

Cítíte v současnosti větší zájem o svoji osobu?

V Hartfordu mě lidi poznávají a je to pro mě něco nového. Po zápase čekají na podpisy a žijí tím, což se mi líbí. Třeba malé děti, když dojdou a chtějí se pobavit, tak jim vyhovím a rád si s nimi popovídám. Baví mě si s fanoušky povídat obecně a pracovat na angličtině. Je to velké plus.

A co návrat do NHL? Myslíte, že by to mohlo klapnout ještě letos?

Zase tolik na to teď nemyslím. V současnosti hraji za Hartford a soustředím se na zápas od zápasu. Je to na mě, jak budu hrát. Neupínám se k tomu, že bych se letos měl vrátit do Rangers. Není to můj styl. Kdybych dostal pozvánku, tak je to bonus.

V souvislosti s vaší osobou se mluvilo i o reprezentaci a startu na mistrovství světa do 20 let. Jak to tam vypadá?

To ještě nevím, s nikým jsem se o tom nebavil. Byl bych rád, kdybych mohl reprezentovat, protože každé MS a reprezentace Česka je velká čest. Nebránil bych se tomu.