Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
TCL V Repre

Bojovník proti hokejovému "otroctví". Legenda Detroitu Ted Lindsay stál u zrodu první hráčské asociace

Na vrcholu válel v útoku s další legendou Gordiem Howem a z pozice kapitána vedl slavnou dynastii Detroitu první poloviny 50. let. Do historie NHL se ale Ted Lindsay zapsal především jako protagonista prvního pokusu o ustavení hráčské asociace. Tato "drzost" v éře generálních manažerů-diktátorů stála Lindsayho zbytek kariéry. Pomohla však vyšlapat cestu generacím hráčů, kteří dnes podepisují kontrakty, o jakých se před sedmdesáti lety tehdejším hokejovým nevolníkům ani nesnilo. "Terrible Ted" Lindsay zemřel 4. března 2019.

Lindsay patřil na vrcholu kariéry mezi nejlepší hráče soutěže a s Detroitem vyhrál během šesti let čtyři Stanley Cupy. Spolu se Sidem Abelem a Howem tvořili "Production Line", nejslavnější útočnou formaci historie Red Wings.

Ani hvězdy formátu Lindsayho nebo Howea si ale v tehdejší době nemohly být svou budoucností v soutěži jisté. Neexistovaly víceleté smlouvy ani hráčští agenti, hokejisté se o kontraktech domlouvali po každé sezoně přímo s generálními manažery klubů.

V lepším případě se dočkali drobného vylepšení smlouvy, která i u těch nejlepších dosahovala maximálně několika desítek tisíc dolarů ročně.

Gordie Howe, Sid Abel a Ted Lindsay
zdroj: nhl.com

Průměrní hráči na tom byli ještě mnohem hůř. Nejenže se na jejich místo tlačily další desítky hokejistů (NHL byla skutečně pro vyvolené, v šesti týmech bylo místo jen pro něco přes sto hráčů), ale mimo sezonu si často museli hledat práci, aby se vůbec uživili.

A pokud jim kariéru ukončilo zranění, následoval tvrdý sociální propad a nejeden hokejista skončil na ulici. Hráčské fondy, jedna ze základních funkcí asociace NHLPA, byly tehdy pouhou utopií.

Liga i jednotlivé kluby přitom prosperovaly a manažeři si mohli dovolit hráčům platit mnohem víc. Jenže při absenci jakékoliv hráčské unie, natož odborů, je k tomu nic nenutilo.

Jediný vyprodaný zápas v detroitské Olympii pokryl zhruba roční mzdu jednoho kompletního útoku Red Wings. A poměr mezi cenou lístku a průměrným ročním kontraktem se od té doby zvýšil více než desetkrát.

Kluby hráče víceméně vlastnily po celou jejich kariéru, a mohly si tak s nimi dělat, co chtěly. Hokejisté byli manažery považováni za nezávislé kontraktory (byť z právního hlediska jimi nebyli), kteří nemají právo se organizovat.

"Byla to diktatura a prakticky otroctví. Kdyby tehdy platily dnešní zákony, všichni majitelé by seděli ve vězení," vyjádřil se k tomu později sám Lindsay.

Jack Adams (vlevo) a kapitán Ted Lindsay po zisku Stanley Cupu
zdroj: nhl.com

Právě kapitán Red Wings se jako první pokusil status quo narušit, když společně s obráncem Montrealu Dougem Harveyem založil na počátku roku 1957 Asociaci hráčů NHL.

S ohledem na očekávaný odpor majitelů a vedení ligy se jednalo pouze o asociaci, nikoliv o hráčskou unii, a jejím primárním cílem bylo založení penzijního fondu pro hráče.

Vznik asociace, v níž měli převahu hráči Detroitu, Montrealu a Toronta, se přitom podařilo do poslední chvíle utajit.

Proti se podle předpokladů nejvýrazněji postavily Toronto a Detroit. Jack Adams se snažil naleptávat jednotu psychickým nátlakem na jednotlivé hráče "svých" Red Wings.

Neomezený vládce Maple Leafs Conn Smythe zase v duchu doznívajícího mccarthismu nazýval členy asociace komunisty a bolševiky. Členové byli otevřeně perzekvováni a v řadě případů skončili za trest v nižších soutěžích.

Hokejisté Detroitu Red Wings v roce 1955
zdroj: AP

Adams v Detroitu nejdříve sebral Lindsaymu funkci kapitána a v červenci 1957 ho z pomsty vyměnil spolu s brankářem Glennem Hallem do průměrného Chicaga.

Výměna dvojice budoucích členů Síně slávy za čtyři bezejmenné hráče je dodnes považována za jednu z nejnesmyslnějších v historii.

Navíc Adams rozšiřoval pomluvy o Lindsayho údajně horentní smlouvě, čímž se mu podařilo nahlodat většinu hráčů Detroitu, kteří nakonec pod tlakem pomluv a osobních útoků z unie vystoupili.

Pokus tedy nakonec skončil relativním neúspěchem, neboť asociace nevydržela ani rok. Přesto nakonec majitelé a hráči zasedli k jednacímu stolu.

V únoru 1958 se obě strany dohodly mimo jiné na minimální mzdě 7000 dolarů, navýšení penzijních benefitů nebo také na tom, že pouze sám zraněný hráč bude moct rozhodnout, kdy je znovu schopen hry, což tehdy rovněž nebylo pravidlem.

Ted Lindsay (vlevo) v souboji s bývalým spoluhráčem Gordiem Howem
zdroj: ZUMA

Bez zajímavosti nejsou další osudy protagonistů. Kariéra Lindsayho, který měl před výměnou za sebou bodově nejlepší sezonu, odchodem do Chicaga velmi utrpěla.

Třináct let v Detroitu nedokázal dostat z hlavy, s novým týmem se pořádně nesžil a po třech letech s hokejem skončil.

V následující sezoně paradoxně Black Hawks vyhráli svůj jediný Stanley Cup za 72 let, když ve finále přehráli právě Detroit.

Porážka s Chicagem znamenala pro změnu konečnou pro působení Jacka Adamse u Red Wings. Následky jeho rozmetání vítězného týmu se ale s klubem táhly dlouhá desetiletí.

Spravedlnost byla v tomto ohledu neúprosná, na další Stanley Cup si v Hockeytownu museli po Lindsayho výměně počkat dalších 40 let.

Sám hráč se v roce 1964 do Detroitu na popud kamaráda a nového manažera Sida Abela ještě na rok vrátil a kariéru tak mohl ukončit s ikonickým okřídleným kolem na prsou.

Ted Lindsay
zdroj: AP autor: Carlos Osorio

Hráčská asociace byla na druhý pokus založena o deset let později a funguje dodnes. Situace hokejistů se během té doby dramaticky zlepšila, na druhou stranu neúspěšná jednání o kolektivní smlouvě mezi majiteli a vedením NHLPA vedla v posledním čtvrtstoletí hned ke třem výlukám, z nichž ta nejdelší znamenala zrušení celé sezony 2004–2005.

Ted Lindsay se za svůj boj za práva hráčů dočkal ocenění v roce 2010, kdy byla na jeho počest přejmenována cena udělovaná nejužitečnějšímu hráči sezony podle samotných hokejistů.

Zdroj
nhl.com

Hlavní zprávy

Nejčtenější články