Říkají mi, že při házené tančím, směje se "Dido" Mubenzem. I díky původu mluví pěti jazyky

Jeho atletičnost nelze přehlédnout. V posledním utkání základní skupiny proti Ukrajině ji Mubenzem ukázal naplno. Rozhýbal statnou obranu soupeře a čtyřikrát skóroval.

"Určitě můj nejlepší výkon v národním týmu, hlavně proto, že o něco šlo. Nečekal jsem takovou porci minut, ale byl jsem připravený na vše. Pořád to ovšem mohlo být lepší, protože jsme nehráli zrovna výborný zápas. Ale dokázali jsme vytěžit maximum a postoupit," říká pravá spojka.

Dido, jak se Mubenzemovi v týmu říká, umí zahrát i na dalším postu. V Chorvatsku měl rozdílné úkoly. "Před dvěma lety jsem jel na šampionát jako pravé křídlo, i když jsem hrál v Dukle pravou spojku. Je to jiný druh házené," uznává pražský rodák.

Ve Vídni se točí s parťákem Stanislavem Kašpárkem a zdatně jej zastoupil v duelu s Ukrajinou (23:19). "Staňa je výborná pravá spojka. Známe se z mládežnických reprezentací. Hrajeme spolu snad šest let, možná více. Máme dobrý vztah," povídá Mubenzem, který střílel v úterý s úspěšností 57 procent, tři rány nedal.

Mimo to dostává více prostoru i v defenzivní fázi, kterou vypiloval ve druhé Bundeslize. "V klubu jde o jiný druh obrany. Tam hrajeme 1-2-3, což je mnohem agresivnější. Jiný systém předávání pivota a jak se brání spojky. Pomohlo mi to, ale když se vrátím do reprezentace, musím si zvyknout obranu na 0-6, kterou v klubu skoro nehrajeme."

Mubenzem hraje v Hüttenbergu druhou sezonu a zlepšuje se jako několik dalších českých házenkářů ve druhé německé lize. "Házená je tam na vyšší úrovni, rychlejší, tvrdší a všechno je intenzivnější," pochvaluje si odchovanec Dukly Praha, jehož snem je pochopitelně zahrát si Bundesligu.

Právě šampionát v Chorvatsku byl pro něj vstupenkou do evropské házené, kam se dostal přes asistenta trenéra v Hüttenbergu Aloise Mráze. V městečku vzdáleném zhruba 50 kilometrů od Frankfurtu nad Mohanem se hrála Bundesliga. Ovšem nyní druhou sezonou o úroveň nižší soutěž. Ambice jsou stále vrátit se do nejlepší ligy světa, i proto Mubenzem podepsal v klubu smlouvu na další dva roky.

"Když klub sestoupil, všichni měli cíl hned postoupit zpátky. Každou pozici jsme měli zdvojenou a výborné hráče na nich. Začátek nám nevyšel, pak už jsme se trápili a nakonec z toho byla desátá pozice. Letos to na postup už nemůže vyjít snad ani matematicky," připomíná horší postavení, až čtrnáctou pozici.

Mubenzem má africké a jihoamerické kořeny

Ve Vídní ho podporují kamarádi z Dukly, rodiče jsou zatím doma. Mubenzemův otec pochází z Demokratické republiky Kongo, matka z Kolumbie. "Rodiče tady studovali, seznámili se v Dejvicích na kurzech češtiny a už spolu zůstali," popisuje.

Podobně jako reprezentačního kolegu Jana Mojžíše ho přivedla k házené tradiční tělocviková hra. "Byla to hrozná náhoda. Na základce jsem hrál vybiku. Kámoš mi řekl, že hledají hráče do týmu do Vršovic, že mám ránu. Pak mě vzal pan Farář do Dukly a už to šlo," usmívá se.

"Táta mi vždycky říkal, ať se soustředím na studium, když jsem byl na Dukle v mládeži. Pokaždé mě podporoval, ale nejdůležitější byla pro něho škola. Tak jsem si ji udělal a pak šel do zahraničí," povídá hráč, jenž vystudoval bakalářský obor Řízení a ekonomika na ČVUT v Praze.

Sportovní vlohy má po tátovi. "Boxoval a hrál fotbal. Sportoval, ale spíš až když emigroval z Afriky do Itálie, kde žil dva roky," přibližuje Mubenzem. "Když mi bylo šest let, zkoušel jsem také fotbal, ale nechytlo mě to. S házenou jsem začal v jedenácti. Byl jsem trochu při těle, proto jsem začal sportovat," směje se.

Pohybovou kulturu má atypickou. "Říkají mi, že občas vypadám, jako bych při házené tancoval. Možná mi to pomáhá," culí se Mubenzem, který zatím z vlastí rodičů navštívil jen před jedenácti lety Kolumbii. "Bezpečnostní situace v Kongu nebylo dobrá. Kvůli tomu nás tam táta nechtěl brát," dovysvětluje.

Díky matce se naučil plynule španělštinu, v níž  při mítinku médií ve Vídni podával rozhovor. Díky otci zase francouzštinu. "Máma mluví na tátu španělsky, táta na mámu francouzsky, mezi sourozenci se bavíme česky. Ale rodiče umí také česky, samozřejmě s přízvukem. Jinak umím anglicky a německy jsem se začal učit kvůli angažmá," usmívá se Mubenzem.

A to není vše, čím Mubenzem zaujme. V reprezentačním kádru je jedním ze čtyř veganů společně s Pavlem Horákem, Markem Vančem a kapitánem Ondřejem Zdráhalou. 

"Našel jsem si k tomu cestu sám. Měl jsem zdravotní problémy, řešil jsem to i s doktorem. Jedl jsem hodně masa, chtěl jsem hrozně přibrat. Řekl mi, ať zkusím vynechat maso na chvíli. Zkusil jsem to a bylo mi lépe. Začal jsem si o tom číst, doteď nemám žádný problém. Bál jsem se, že mi budou bílkoviny chybět, ale necítím se hůře," dodává Mubenzem, jenž se takto stravuje už dva roky.