Šla mu vybika, zkusil házenou a teď je Mojžíš na Euru. Už to začíná být vážné, usmívá se

Vlohy pro házenou objevil v prosté tělocvikové hře zvané vybíjená. Nyní urostlý pivot druholigového Emsdettenu pálí proti brankářům na německých palubovkách. "Přiznám se, že jsem moc o házené v mládí neměl povědomí. Až když jsem hledal něco podobného té vybice," vysvětluje pražský rodák.

Mojžíš rozvíjel pohyb ve skautu. "Jezdili jsme na tábory a hrávali lakros," zmiňuje. "Moje rodina není moc sportovně založená. Jen bratranec hrál hokej. Moc tomu rodina nerozumí, ale říkají: Jsme na tebe pyšní Honzíku," usmívá se Mojžíš.

S tímto tvrdým sportem začal poměrně pozdě, v patnácti letech v Kobylisích. "Jsem z Čerňáku z Prahy, Kobylisy byly nejblíž. Trenér Rudolf Havlík mi tam vybudoval lásku k házené. Později jsem se přes trenéra Jiřího Lišku, který se znal s Jiřím Tancošem, dostal do Německa. Trenér Tancoš tehdy ve čtvrtoligovém Freibergu sháněl pivota," popisuje dvoumetrový hráč.  

K proražení do profesionálnějšího prostředí si musel sám pomoct. "Trenér Tancoš říkal: Jsou tam mezery, nemá zkušenosti, ale zkusíme ho. První rok byl nic moc. Ve druhém jsem se našel. Řekl jsem si, že zkusím něco výš. Sestříhal jsem si video, našel si manažerku. Bylo štěstí, že video došlo k Danielu Kubešovi přes manažerku a dal mi šanci hrát," vypráví Mojžíš.

Původně však nynější reprezentační trenér sledoval jiného hráče, se štěstím narazil na Mojžíše. "Všimnul jsem si obránce, který se na tu soutěž a svoje fyzické parametry dobře hýbal. Potom bylo rozhodující, že mě při rozhovorech zaujal jeho charakter. Nemá vůbec z ničeho strach, je otevřený, připravený na tvrdou práci. U Honzy obdivuju, že normálně chodí do práce. Prostě pro ten sen, hrát házenou, obětuje hrozně moc," chválí ho Kubeš.

V celku TV Emsdetten, který hraje pod Kubešovou taktovkou, zatím Mojžíš nedostal profesionální smlouvu. "Prvně se chci nějak stabilizovat ve druhé lize. Přinést týmu dobré výkony, potom bych rád získal profismlouvu a uvidí se co dál," přibližuje své vyhlídky.

Zatím tedy v Německu kombinuje boj na druholigových palubovkách s prací. "Teď jsem tam první rok, takový zkušební. Pomáhám v dílně, která opravuje zemědělské stroje. Občas chodím na pole. Všestranná práce, práce všeho druhu," směje se.

Důležitá je u Mojžíše také vytrvalost a psychická odolnost. "V nároďáku i ve druhé lize jsou dny, kdy to vůbec nejde. K tomu ještě musím chodit do práce. Všichni na tebe koukají, když ti to zrovna nejde. Člověk to musí zahodit a jít dál," vštěpuje si třiadvacetiletý házenkář.

"Úplně běžné to není, ale i takové příběhy jsou, ve všech sportech. V basketbalu nebo fotbalu. Fotbalista hraje jeden rok v Liberci, pak jde do Slavie a za dva roky se ukáže v Lize mistrů. V Americe si týmy berou na kemp nedraftované hráče. To je něco podobného, stává se to. Samozřejmě jen v házené není taková konkurence. Honza má skvělý charakter, který tento příběh umožňuje. S jakou rychlostí je schopen se zlepšovat a některé věci vnímat, mu umožňuje tyto skoky," sděluje Kubeš.

Ten poslední skok Mojžíšovi umožnil právě reprezentační kouč. Při zranění pivota Leoše Petrovského doplnil další dva kolegy Štěpána Zemana a Petra Šlachtu.

"K mé nominaci vedlo i to, že je zraněný Leoš a Honza Užek. Jel jsem na prosincový sraz s tím, že půjdu krůček po krůčku. Nečekal jsem, že z toho bude rovnou Euro. Zažívám pocit štěstí, ale i trochu vnitřní tlak. Moje první reakce byla: Wau, tak teď to začíná být vážný," culí se hráč s nepřehlédnutelným číslem 99.

První test na vrcholné akci byl hned s domácím rakouským týmem a před bouřlivou kulisou, kterou vytvořilo 7200 diváků. "V životě jsem nehrál před sedmi tisíci lidmi. Opravdu to v hale žilo. Byl to super zážitek. Bohužel jsme nezvládli ubránit Nikolu Bilyka, což byl hlavní problém," mrzí Mojžíše. Šanci napravit páteční porážku má s kolegy v neděli proti Severní Makedonii.