Naši brankáři nechytají podle papíru, říká trenér Slabý. Zákroku Mrkvy přezdívá suchoň

"Až na ten úvodní zápas proti Rakousku, který se úplně nepovedl ani jednomu, tak kluci předvádějí na co jsme zvyklí a co potřebujeme. Jsou týmy, které jsou schopné vyhrát zápas bez výkonu brankáře, ale to není náš případ," uvědomuje si trenér gólmanů Miloš Slabý.

Shodu najdeme i v jiných českých kolektivních sportech, kde se zmiňuje přínos mužů v brance. "Ve sportech jako házená, nebo třeba hokej dělá gólman hrozně moc. Možná je to tím, že když ostatní hráči zaostávají, brankář musí mít něco navíc než soupeř, abychom mohli uspět. U nás se většinou brankáře daří vychovávat," povídá Slabý. 

Bývalý strážce reprezentační branky však specifické rysy, kterými by Češi vynikali, nerozpoznává. "Vidíte třeba brankáře, u kterého si hned řeknete, že je Seveřan. Nebo podle pohybu ještě jugoslávská škola. Myslím ale, že neexistuje nějaká česká brankářská škola, nebo je nepopsatelná. Trenéři nechali gólmany vždy jakoby vyvíjet. Aspoň v našich dobách se víc střílelo a každý si našel svou cestu. Což není úplně na škodu," přidává pražský rodák.

Dokladem nejednotného stylu je fakt, že trenéři národního týmu Daniel Kubeš a Jan Filip mohou využívat služeb dvou naprosto rozdílných mužů.

Nejprve ten zkušenější, Martin Galia. Mužstvu pomohl k postupu ze skupiny především skvělým výkonem proti Severní Makedonii (27:25). Připsal si úctyhodných 14 zákroků, s úspěšností 38 procent a byl vyhlášen hvězdou utkání. "Nemůžu říct, že bych to nějak prožíval. Mám čtyřicet let. Už chci jen pomoct," pronesl Galia skromně po zápase.

"Chytávali jsme spolu ještě v Karviné, takže ho znám od mládí. V tom středním brankářském věku se ještě zlepšil oproti tomu, jaký byl před deseti lety. Není znát žádný pokles výkonnosti. Dokáže se na důležité zápasy připravit. Jako třeba duel proti Makedoncům, který mu jako už tradičně vyšel. Tím, jak trénuje a připravuje se, je na tom podle mě určitě fyzicky líp než před patnácti lety. Stará se o sebe, trénuje a chce ještě nějaký rok chytat," říká Slabý.

Efektní zákrok Galii proti Severní Makedonii:

O deset let mladší Tomáš Mrkva působí v brance klidně. "Je v podstatě stoik, brankář, kterého alespoň navenek málo co rozhodí. Nevím, jak to prožívá v sobě. V bráně ale zůstane dlouho bez pohybu, což pro soupeře musí být strašné. Neví, co se stane. Střelci chtějí dostat Tomáše do pohybu, ale úplně se jim to nedaří. Jeho zákroky vypadají hrozně jednoduše," popisuje sedmačtyřicetiletý trenér.

S trenérským štábem má pro Mrkvovy zákroky i speciální pojmenování. "Stylu toho zákroku říkáme suchoň," směje se. "Tam není nic a najednou je chycený míč, který měl být už dávno v bráně. Bez mrknutí oka," dodává Slabý.

Gólman německého Bergischeru se blýskl 13 zákroky s úspěšností 30 procent hlavně proti Španělům (25:31). "Kluci protihráče z reprezentací za ty roky samozřejmě znají. Druhá věc, že si v průběhu toho zápasu dokáží střelce načíst. Nejsou to úplně brankáři, kteří chytají podle papíru," povídá Slabý, který si s Balingenem zachytal i Bundesligu.

Dvojitý zásah Mrkvy proti Španělům při sedmičce pod číslem 3:

Havířovský rodák Mrkva především nedá dopustit na atmosféru v týmu. "Jedním slovem? Je fenomenální. Pro každý mančaft je důležité, že má vzadu lidi, kteří nejsou proti sobě, ale spolu. Tady si člověk pomáhá, spolupracuje a komunikuje. K tomu pak přijde Miloš Slabý, který má samozřejmě své poznatky, protože je o pár let zkušenější, než my dva. Člověk by řekl, že si v této spolupráci může chrochtat blahem," směje se český gólman.

Zákonitosti mužstva musí každý respektovat. "Celý mančaft je jeden celek. Když jdeme na hřiště, vypadáme jako tým, ne šest nebo sedm individualit. Na tomto musíme stavět dál. Noví hráči, kteří přijdou, musí pochopit, jak to tady funguje. Musí se co nejrychleji do toho mančaftu zažít a vnést do toho své silné stránky a negativní minimalizovat," apeluje Mrkva.

Poznatky předává Slabý českým brankářům ještě tradičním způsobem, stačí tužka a papír. "Jsem zvyklý si papíry před sebe rozložit a vidím poznatky nejen z jednoho zápasu na jedné obrazovce. Na tribuně při zápasech samozřejmě u sebe nemám deset papírů, informace mám v mobilu. Jde o to přípravě i věřit. Když jsem hrál, tak jsem si poznatky stejně připravil sám, protože jsem věděl souvislosti ze zápasu. Jsou brankáři, kteří dostanou nastříhané video, nebo to nevyžadují vůbec," vykládá Slabý.

A jak si obstarával data ve své aktivní kariéře? "Dřív se sháněly VHS kazety a posílaly se poštou, nebo někdo zápas musel natočit. Nyní jsou zápasy dohledatelné někde na sítích, což je obrovský rozdíl. Pořád je to ale o sledování soupeřů. Já to stále dělám na papír a pořád si malujeme analýzy, kdo kam ze soupeřů střílí," uzavírá Slabý.