V Itálii je o ženský fotbal stejný zájem jako o mužský, tvrdí reprezentantka Dubcová z AC Milán
Ženská fotbalová reprezentace sice nepostoupila na právě probíhající mistrovství světa, ale chystá se na Ligu národů. V kádru kouče a bývalého úspěšného reprezentanta Petra Rady je také Kamila Dubcová, hráčka italského AC Milán. Přímé přenosy z MS žen sledujte na ČT sport a ČT sport Plus.
Dubcová se k fotbalu dostala přes bratra, s nímž si spolu se sestrou kopali před domem. "Začal mě fotbal bavit. Hrála jsem na vesnici v Poličné s klukama, prošla jsem žákovskými kategoriemi, nakonec jsem hrála první ligu s chlapci do patnácti let. Pak už to nešlo, tak jsem šla hrát se ženskýma do Slovácka," vzpomíná reprezentantka, která v Uherském Hradišti strávila čtyři roky a dokončila i střední školu.
Potom se vydala do Prahy. "Byla jsem ve Slavii rok a brala jsem to jako mezikrok pro odchod do zahraničí," vybavuje si, jak kývla na nabídku italského Sassuola. "Byla to změna, ale zhruba za měsíc už jsem znala všechny fotbalové výrazy," vzpomíná v rozhovoru pro ČT sport.
"V Itálii má ženský fotbal úplně jiné podmínky a je o něj daleko vyšší i zájem. Podle mého názoru ho tam berou na stejné úrovni jako u chlapů. Před každým kolem je v televizi studio, každý zápas můžete vidět na internetu a jeden vybraný v televizi," vybavuje si rozdíly Dubcová.
Ani tam už ale nehraje, protože přišla nabídka ze slavného klubu AC Milán, kde kope nyní.
"Začátky byly hodně těžké a hodně mi pomohlo, že jsem tam byla se sestrou. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla, přece jen je to jiná kultura a Italky jsou jiné povahy," popisuje složité začátky zahraničního angažmá hráčka, která má ráda všechno naplánované dopředu, zatímco v téhle jižní zemi to tak nefunguje. "Musela jsem si na to zvyknout," dodává s úsměvem.
V Itálii už hraje čtyři roky. "Život i ta země sama mi vyhovuje. I jídlo je dobré, takže všechno super," říká Dubcová.
Po přechodu do AC Milán si ráda zvykla na rozdíly oproti Sassuolu. "Je to pojem, velký klub a zázemí je tam na daleko vyšší úrovni. Ale z fotbalového hlediska to zase tak velký rozdíl není. Vlastně jsme se Sassuolem soupeřily s AC o stejné příčky v tabulce. Jen tady je větší konkurence – dvaadvacet hráček, které soupeří o místo v sestavě. To v Sassuolu bylo dvanáct třináct hráček a ten zbytek už tolik nehrál, takže jsem měla místo jistější," dodává.
Její reprezentační sen je dostat se na nějaký šampionát. "Evropský nebo světový. A další meta by byla olympiáda," končí rozhovor zasněně.
