Trenérské šachy v 10 velkoklubech. Která z rošád bude ta nejlepší? II

Je samozřejmě hodně těžké definovat, kdo je vlastně pro který klub tím nejlepším řešením. Například do Manchesteru United by mohl jít kdokoliv, a přesto je jisté, že po sedmadvaceti letech nevídaného působení Alexe Fergusona bude jeho jmenování vyvolávat spoustu pochybností. Proto je v našem žebříčku brána v potaz spíše adekvátnost výměny a potenciální schopnost kouče posunout klub dál jak v krátkodobém, tak dlouhodobějším měřítku.

A dále – bylo velmi těžké určit, kterých deset klubů by v našem žebříčku mělo figurovat. Rozhodli jsme se proto zaměřit se na účastníky příštího ročníku Ligy mistrů z pěti nejlepších lig Evropy, případně přihlédnout na status klubu z hlediska historických úspěchů, počtu fanoušků, jeho hodnoty v posledních letech či koeficientu UEFA. Z těchto důvodů například musíme opomenout Real Sociedad, Málagu, AS Řím či Everton, přestože změny na postech trenérů v těchto klubech jsou rovněž velmi zajímavé.

5. Inter – Andrea Stramaccioni -> Walter Mazzarri

Kde jsou časy, kdy Inter dominoval Itálii i celé Evropě. Třetí nejúspěšnější celek italské historie od odchodu Josého Mourinha v roce 2010, jenž dokázal s týmem vyhrát Serii A, Ligu mistrů či Coppa Italia, klesá tabulkou níž a níž. V poslední sezoně dokonce obsadil až deváté místo a dveře evropských pohárů mu tak letos zůstanou uzavřeny. Neuspokojivé výsledky zejména v druhé části ročníku stály krk jednoho z nejmladších trenérů historie italské ligy Andreu Stramaccioniho, jenž pouze potvrdil, že židle pod trenéry Interu je velice nestabilní. Za poslední tři roky byl již pátým trenérem, s kterým se majitel týmu Massimo Moratti rozloučil.

Tím, kdo by měl Interu dát zázračnou medicínu, díky níž povstane jako Fénix z popela, by měl být Walter Mazzarri. Reference ho k tomu přímo předurčují. Jednapadesátiletý trenér vytvořil během posledního angažmá z nadprůměrné Neapole jeden z nejsilnějších celků na Apeninském poloostrově, který je úspěšný jak na evropských kolbištích, tak i na domácí scéně. Azzurri pod jeho vedením v poslední sezoně obsadili druhé místo, což je od dob týmu okolo Diega Maradony, který titul vyhrál, nejlepší umístění. Italského stratéga vyznávajícího rychlé protiútoky, pressing a netradiční rozestavení 3-5-2 však nečeká jednoduchý úkol. Neúspěchy Interu totiž jdou ruku v ruce i s odchody největších hvězd a současný kádr Nerazzurri je tak, co se síly týče, pouze nadprůměrem italské nejvyšší soutěže. Jestli však má někdo Interu pomoci, tak je to právě Mazzarri.

4. Manchester City – Roberto Mancini -> Manuel Pellegrini

Jestli je nějaká trenérská židle nestabilní hned od nástupu do pozice, je to v Manchesteru City. Ambiciózní celek, jenž po převzetí arabskými šejky má jen ty nejvyšší cíle, sice koupí manažerům, na koho si ukáží, na druhou stranu jejich trpělivost není kdovíjaká. Důkazem tomu budiž Roberto Mancini. Ital, který s týmem získal v roce 2012 ligový titul po čtyřiačtyřiceti letech, ale nevyrovnané výkony Manchesteru City v lize, neúspěch v pohárové Evropě a žádná trofej na kontě mu zlomily vaz.

Volba nového manažera padla podle očekávání na chilského taktika Manuela Pellegriniho, který do té doby vedl úspěšně Malágu, a pokud mu Citizens dají dostatečný prostor, mohli by sklidit velice sladké a chutné ovoce. Pellegrini je totiž známý svou taktickou vyzrálostí a pečlivou přípravou na každého soupeře zvlášť. Rovněž jeho herní styl, napůl evropský, napůl jihoamerický v rozestavení 4-2-2-2, kde velký význam hrají především útoční záložníci, by mohl City sedět. Kostru totiž tvoří kromě ekipy Angličanů také celá řada Španělů v čele s Davidem Silvou, jenž by měl být mozkem týmu, a bombarďák Sergio Aguero. Dalším významným faktem je i to, že Pellegrini je skutečným expertem na Ligu mistrů. Během působení ve Villarrealu šokoval fotbalový svět, když se žlutou ponorkou došel až do semifinále, a i s Malágou překvapil, když s podceňovaným týmem v minulé sezoně vypadl ve čtvrtfinále s budoucím finalistou Borussií Dortmund.

Dá se však předpokládat, že změny v týmu budou potřebovat čas, než si sednou. Pokud ho ale Pellegrini dostane, může ze City udělat obávaného soupeře nejen na Ostrovech, ale i v Lize mistrů.

3. Chelsea – Rafael Benitez -> Jose Mourinho

Je z Josého Mourinha nový člověk, nebo je to jen jeho další taktický manévr, který rozvíří již tak neklidné vody Premier League? Portugalec, jenž je považován za nejlepšího trenéra současnosti, po ostře sledovaném přesunu z Realu do milované Chelsea zkrotl jako beránek. Žádné slovní útoky, ironie či kontroverze, naopak vstřícnost, pokora a uznání. Dříve naprosto nemyslitelné. Je otázka, zda to má co do činění s poslední sezonou, která pro Mourinha byla velice náročná, ať již velkým tlakem na jeho osobu skrz konflikty s hvězdami Realu, či celkový neúspěch, kdy sám Portugalec označil poslední ročník za nejhorší ve své kariéře.

Ať tak či onak, Chelsea je pro Mourinha vysněnou destinací, kterou nadevše miluje, a fanoušci londýnského celku zase milují jeho. Mají také proč. Charismatický trenér je stále tím nejúspěšnějším, který po převzetí Romanem Abramovičem blues vedl. Pro Mourinha nebude jednoduché na tuto dobu navázat, ale má k tomu dobré předpoklady. Nejenže takticky vyzrál a sesbíral zkušenosti ze dvou top lig světa, ale v kádru Chelsea stále zůstala kostra týmu, který již vedl. Lampard, Terry, Čech, Cole či Essien patřili do základní sestavy oblíbeného trenéra již v období 2004 až 2007, a právě to by mohlo usnadnit adaptaci týmu na změnu. A to by v situaci, kdy manažera změnily oba celky z Manchesteru, mohlo hrát klíčovou roli. 

2. Bayern – Jupp Heynckes -> Pep Guardiola

Jak se po něčem takovém, jako je titul v Lize mistrů, v Bundeslize a v domácím poháru, může jít ještě dál? Pep Guardiola si zjevně nerad vybírá jednoduché úlohy. A pro věčně těkavého, energického a výkony vlastního týmu neuspokojeného trenéra byla tato volba v podstatě jedinou možnou.

V Bayernu bude mít španělský trenér spoustu co dokazovat – konečně utišit hlasy, že je sám průměrným trenérem, který jen těží z enormního talentu svých svěřenců. To, že zvládne ponechat Bayernu jeho největší přednosti, tedy taktickou flexibilitu, efektivitu a přímočarost, ale zároveň mu vtiskne vlastní podobu. A v neposlední řadě to, aby ukočíroval obrovský kádr plný vynikajících fotbalistů. Před nadcházejícím mistrovstvím světa, které již chce Německo konečně opanovat, navíc bude pod velkým tlakem vlastních hráčů i zdejšího tisku, aby dával dostatečný prostor domácím hráčům, především Schweinsteigerovi.

Pro Guardiolu to vše nebude zdaleka jednoduché, což již dokázalo finále německého superpoháru. To ovládla Borussia poté, co loni bezchybnou obranu Bayernu rozebrala čtyřmi brankami. Sám Guardiola upozorňuje, že změny zaberou nějaký čas, a proto lze minimálně v úvodních měsících očekávat jistá škobrtnutí. Přesto si však vedení Bayernu pro své ambice neusnout po treblu na vavřínech, podobně jako před třemi lety Inter, a posunout se dlouhodoběji na pozici nejlepšího klubu světa, který hraje nejatraktivnější fotbal, nemohlo vybrat nikoho vhodnějšího.

Není pochyb o tom, že jeho kádr právě kvůli nadcházejícímu mistrovství světa zůstane stejně cílevědomý jako loni. A nejde jen o cílevědomost, ale také o velkou inteligenci a rozvahu, jakou v uplynulé sezoně prokázal a s jakou by letos neměla být vážný problém adaptace na nového trenéra. Jestli chce totiž Guardiola uplatnit podobná východiska na práci s míčem, jen s obměnami, nemohl si k tomu vybrat vhodnější klub. A to, co během čtyř sezon dokázal s Barcelonou, vlastně ani nepotřebuje žádný komentář.

1. Real – José Mourinho -> Carlo Ancelotti

Carlo Ancelotti je ze všech velkých trenérských jmen, z nichž si mohl Real Madrid vybrat, možná největším protikladem k Josému Mourinhovi. Dokáže výborně vycházet s náladovými majiteli a prezidenty klubů, je nekonfliktní k soupeřům i ke svým hráčům a nevypráví na potkání o svých úspěších. Ty však oba mají minimálně srovnatelné. Oba dokázali Ligu mistrů vyhrát dvakrát, přestože Ancelotti "jen" s jedním týmem, a mají na svém kontě tituly ve třech z pěti nejkvalitnějších evropských soutěží.

Ancelotti rovněž umí stabilizovat kluby přeplněné hvězdami po turbulentních obdobích a dovést je na vrchol svého potenciálu. A italský kouč navíc dokázal svá mužstva vést dlouhodoběji a mnohem méně vyhroceným způsobem. Přesně to z něj činí patrně nejlepší možnou volbu pro královský klub, který přes vyhozené miliardy v posledních jedenácti letech stále nebyl schopen dokráčet k vytouženému desátému titulu v nejprestižnější evropské klubové soutěži.

Letos má Ancelotti nejlepší předpoklady k tomu, aby s Realem mohl vyhrát i double. Tým Barcelony působí dojmem, že stále více spěje za svůj zenit, zatímco Madrid má k dispozici mimořádně široký a talentovaný kádr. Očekávání by mohla být obrovská, zvlášť jestli prezident Pérez učiní z Garetha Balea nejdražšího fotbalistu všech dob. Z Ancelottiho, který lavičku bude sdílet se Zinedinem Zidanem, však neustále vyzařuje stoický klid, který jako by všechnu potenciální hysterii odvracel už jen ze své podstaty.