Některé skupiny nadcházejícího šampionátu mají jednoho předem jasného favorita a tři outsidery. Jiné zas dva papírově silnější a dva slabší týmy. Skupina D není ani jeden z těchto případů, a možná právě proto by mohla patřit mezi divácky nejatraktivnější. Domácí USA, Turecko, Austrálie a Paraguay – čtveřice týmů s rozdílnou filosofií hry, které ale od sebe nejsou kvalitativně příliš vzdálené a postoupit může kterýkoliv z nich.
USA
Američané jsou na mistrovství světa už podvanácté, z toho podruhé jako pořadatel. Jen těžko překonatelným nejlepším výsledkem „hvězd a pruhů“ na mundialu je bronz z prvního šampionátu v roce 1930.
Tehdy ale mělo MS jen třináct účastníků a šlo spíš o rozšířený šampionát Jižní Ameriky. Odehrál se na něm ale zároveň i dosud jediný vzájemný zápas mezi někým ze čtveřice tvořící aktuální skupinu D. Američané porazili Paraguay 3:0 díky Bertu Patenaudemu, autoru úplně prvního hattricku v dějinách turnaje.
Za zmínku stojí i jedna z největších senzací téměř stoleté historie MS – vítězství amerických amatérů 1:0 nad favorizovanou Anglií v roce 1950, které ostrovní žurnalisty šokovalo natolik, že ho považovali za chybu telegrafu a v novinách otiskli výsledek 10:1 pro Albion.
Tým vede hvězdný argentinský stratég Mauricio Pochettino, který svým svěřencům ordinuje extrémně dynamický styl hry založený na vysokém presinku. Rychlá křídla Christian Pulisic a Timothy Weah budou patřit k nejrychlejším hráčům turnaje, navíc mají stejně jako Giovanni Reyna nebo kanonýr Folarin Bolagun přes poměrně mladý věk už dost zkušeností z elitních evropských soutěží.
Rychlostně nezaostává ani krajní obránce Antonee Robinson z Fulhamu a motorem záložní řady i neformálním vůdcem kabiny je Weston McKennie z Juventusu. Většina týmu hraje v evropských ligách, domovská MLS dodala jen osmičku hráčů včetně kompletní brankářské trojice.
Turecko
V roce 2002 přivezlo Turecko z Japonska a Koreje nečekaný bronz, pod který se podepsal třeba i nejrychlejším gólem v zápase MS legendární Hakan Sükür. Od té doby ale muselo na další účast mezi světovou elitou čekat.
Italský kouč Vincenzo Montella na rozdíl od Američanů vybral do nominace většinu hráčů z domácí soutěže, zejména z istanbulských velkoklubů Fenerbahce a Galatarasaye. I tady ale platí, že největší hvězdy působí v elitních týmech na starém kontinentě.
Záložník a kapitán Hakan Calhanoglu z Interu Milán je se 105 starty a 22 vstřelenými góly v mezistátních zápasech nejzkušenějším fotbalistou ve výběru. Zároveň vyniká nejen jako mozek hry, ale i exekutor standardních situací.
Spolu s budoucností tureckého fotbalu Ardou Gülerem z Realu Madrid by měl tvořit hru pro střelce Kenana Yildize. V defenzivě budou Turci spoléhat na krajní obránce Ferdiho Kadioglua z Brightonu a Zekiho Celika z AS Řím nebo na stopera Meriha Demirala.
Turecko bude hrát v podstatě v domácím prostředí. Diaspora v Severní Americe skoupila lístky na zápasy v San Franciscu a Vancouveru během několika minut a na nich se očekává nejhlučnější kulisa možná v celé skupinové fázi. A svou roli v tom hraje i takřka mánie okolo „zázračného dítěte“ Gülera.
Paraguay
Když „Guaraní“ na mistrovství světa 2010 navzdory neutuchajícímu povzbuzování jednoho ze symbolů šampionátu, vnadné modelky Larissy Riquelme, podlehli ve čtvrtfinále po boji budoucím šampionům ze Španělska 0:1, netušili, že na další příležitost budou čekat dlouhých 16 let.
Trenér Gustavo Alfaro převzal reprezentační výběr v srpnu 2024 v hluboké krizi. Během pár měsíců udělal z týmu defenzivní monstrum – v kvalifikaci dokázal doma porazit Brazílii i Argentinu, přičemž soupeřům dovolil v průměru pouze tři střely na branku za zápas.
Tým praktikuje na defenzivu zaměřený herní styl známý jako „garra Guaraní“, který kombinuje absolutní taktickou disciplínu, agresivitu v osobních soubojích a obětavost na hranici možností. Ústředními postavami obrany, která dovolila jihoamerickým soupeřům v 18 zápasech pouze deset gólů, jsou Gustavo Gómez z Palmeiras a Omar Alderete z Getafe.
Garra Guaraní (zejména v kombinaci s domácím prostředím v Asunciónu) je proti převážně kreativně hrajícím regionálním soupeřům natolik účinná, že na úspěch většinou stačí týmu jedna branka. Však také v kvalifikaci Paraguayci získali v průměru dva body na jeden vstřelený gól.
O ofenzivní fázi hry by se měli starat hlavní tvář paraguayského útoku Julio Enciso ze Štrasburku, rychlý křídelník se zkušenostmi z Premier League Miguel Almirón nebo zkušený střelec Antonio Sanabria, kterému ale poslední sezona v italské Cremoně střelecky příliš nevyšla.
Austrálie
Socceroos jedou na šampionát pošesté za sebou, a to i díky tomu, že se před dvaceti lety přesunuli z oceánské konfederace do asijské. Získali tak nejen kvalitnější soupeře, ale vzhledem ke své kvalitě i snazší cestu na závěrečný turnaj, bez nutnosti probíjet se závěrečnou mezikontinentální baráží.
V nominaci trenéra Tonyho Popovice nakonec nechybí ani bývalý italský reprezentant do 21 let Cristian Volpato. Dvaadvacetiletý záložník Sassuola, který má díky rodičům i italské občanství, mohl reprezentovat už před čtyřmi lety, tehdy ale odmítl. Na druhý pokus volání rodné země vyslyšel a jeho žádost v květnu schválila světová federace FIFA.
Spolu s ním se poprvé na mistrovství představí dalších 16 hráčů. Ve výběru ale nechybí ani brankář Mathew Ryan a útočník Mathew Leckie, kteří účastí na čtvrtém šampionátu vyrovnají australský rekord Tima Cahilla a Marka Milligana.
Hlavní opory vyjma Leckieho z Melbourne City sice působí v Evropě, až na krajního obránce Jordana Bose z Feyenoordu ale na nepříliš zvučných adresách. Jackson Irvine a Connor Metcalfe sestoupili z Bundesligy s hamburským St. Pauli, rychlé křídlo Nestory Irankunda hraje jen za druholigový anglický Watford a dvoumetrový obránce Harry Souttar za Leicester.
Herní projev Australanů je postavený na stoprocentní fyzické kondici a také na vzdušných soubojích a standardních situacích. V nich vyniká obrovitý stoper Souttar, kterému ale bude chybět podpora skvělého exekutora Craiga Goodwina. Ten si v únoru v dresu Adelaide poranil tříslo a nedokázal se dostat včas do formy.