Reprezentační rok 2016? Neslavné Euro, konec nespasitele Vrby a o MS s Jarolímem
Když v červnu odstartovalo mistrovství Evropy ve Francii, pro největší fotbalové příznivce na měsíc přestalo existovat cokoliv jiného. Ne všem však svátek kopané přinesl jenom radost a velké zážitky. Pro český národní celek nepovedený turnaj naopak znamenal začátek pořádně turbulentního období, které pokračovalo po zbytek roku 2016.
"Čekám, až mi najdete nějaký klub, který má o mě zájem, když píšete hned o pěti," komentoval jízlivě po konci české reprezentace na mistrovství Evropy kouč Pavel Vrba dotazy novinářů o jeho budoucnosti a možném odchodu do některého zahraničního klubu.
Realita však byla taková, že když tehdejší kouč národního týmu tyto otázky dostával, zbývalo mu na lavičce národního týmu už jen posledních pár desítek hodin. Poté totiž do světa poslal vzkaz: u reprezentace končím a odcházím do Ruska, kde povedu Machačkalu.
Tato nečekaná zpráva odstartovala pořádně divoké období reprezentačního výběru. S Vrbou skončilo několik opor včetně kapitána Petra Čecha, pozice kouče se chopil Karel Jarolím, jenž ale neměl příliš času na přípravu a s tím se odvíjel i ne úplně povedený start kvalifikace mistrovství světa. Přesto se ve spojitosti s nároďákem dá vypíchnout i několik pozitivních věcí...
Těžká skupina přinesla KO a několik konců
Ale pěkně po pořádku. Ještě než došlo k Vrbovu odchodu, český tým vyrážel na evropský šampionát, na který se pod vedením bývalého úspěšného kouče Plzně dlouhou dobu připravoval doma a v Rakousku. Los však k Čechům příliš milosrdný nebyl. V obtížné skupině D na ně čekalo Španělsko, Chorvatsko a Turecko.
Jako první národní celek narazil na favorizované Španěle. Proti obhájcům titulu Češi dlouho i za cenu totální defenzivy, kvůli níž na výkon padla od řady expertů tvrdá kritika, držel nerozhodný výsledek. Bod z utkání by znamenal velký úspěch. Tři minuty před koncem se ale prosadil Gerard Piqué a i přes následnou snahu outsidera další gól již nepadl.
Následoval střet s Chorvaty. I v něm Češi byli dlouho horším týmem a po hodině prohrávali zaslouženě 0:2. Závěrečná čtvrthodina ale přinesla velký zvrat. Nejprve se trefil Milan Škoda. Poté situaci nalomeným Chorvatům ještě ztížili vlastní fanoušci, kteří zaházeli hřiště světlicemi, a nečekanou remízu 2:2 nakonec trefil z penalty Tomáš Necid.
O osudu a postupujících tak musel rozhodnout až střet s Tureckem. Ten ale pro české barvy nedopadl dobře. Po porážce 0:2 reprezentace obsadila ve skupině s jedním bodem čtvrté místo a putovala domů.
Předčasné loučení přineslo ještě několik dalších konců. Stále nervóznější a podrážděnější Vrba se po mlžení nakonec s národním týmem rozloučil a vydal se do Ruska. Po evropském šampionátu reprezentační rukavice a kopačky pověsili na hřebík Petr Čech, David Limberský, David Lafata či Jaroslav Plašil.
Pro národní celek tak začala nová etapa, které se ujal Karel Jarolím.
Slzy Francie, historický triumf Portugalska
V té době, kdy Češi řešili, co bude s reprezentací dál, ve Francii šampionát nadále pokračoval. Tedy až na další celky ze čtvrtých míst a Turecko, které sice skončilo třetí, jenže bylo nejhorším celkem na třetích místech, což v novém formátu turnaje znamenalo odjezd domů.
Jen těsně ve Francii zůstalo Portugalsko, které mělo stejně jako Turci 3 body, ale v jejich prospěch rozhodlo skóre, což se nakonec ukázalo jako klíčový moment celého šampionátu. Tým kolem Cristiana Ronalda se totiž rozjel k historickému triumfu.
I když rozjel, spíše klopýtal. V osmifinále přešel přes Chorvaty až díky trefě Ricarda Quaresmy tři minuty před koncem prodloužení. Dál se nedostal ani další tým z "české" skupiny D Španělsko, které padlo s Italy. Na turnaji v této fázi dohráli i Angličané, nad jejichž síly byla senzace z Islandu. Seveřané se stali velkými oblíbenci nejenom kvůli hře, ale také díky jejich vikingské oslavě.
Čtvtfinále se stalo konečnou pro další velká jména. Belgie se rozloučila po prohře 1:3 s dalším překvapením z Walesu a Italové narazili na útes zvaný Německo. A Portugalci? Ti měli opět namále. Proti Polákům se rozhodovalo až na penalty, které ovšem Selecao zvládli.
První výhru v základní hrací době na celém turnaji Portugalsko zaznamenalo v semifinále, když Wales porazilo 2:0. Stejným poměrem v druhém souboji uspěla Francie nad favorizovaným Německem a o složení finále bylo jasno.
V rozhodující bitvě byli favoriti domácí, což navýšilo i brzké zranění hvězdy Cristiana Ronalda. Portugaci ovšem dokázali, že tento turnaj patří jim. Střetnutí se dostalo až do prodoužení, kde pohár evropských šampionů trefil tým z Pyrenejského ostrova Éder.
Žádné dlouhé přípravy, Jarolím letěl přímo do vody
Nyní ale zpět k Čechům. Po konci trenéra Vrby se začalo spekulovat, kdo by ho mohl nahradit. Padala jména jako Jindřich Trpišovský či Zdeněk Zeman. Předseda FAČR Miroslav Pelta ale nakonec ukázal na někoho jiného, do té doby trenéra Mladé Boleslavi Karla Jarolíma.
Šedesátiletý kouč ještě stihl vést Středočechy v prvních dvou podzimních kolech, ale na začátku srpna se přesunul do nové pozice. Nový šéf reprezentační lavičky příliš času na rozkoukávání neměl. Už na začátku září startovala kvalifikace mistrovství světa.
Národní tým tak stačil odehrát pouze jeden přípravný duel s Arménií, který po velice nadějném a sympatickém výkonu vyhrál jasně 3:0. Góly a triumf se však na dlouho pro Čechy staly posledními.
Češi totiž v kvalifikaci zatím těžce klopýtají. Vše začalo remízou se Severním Irskem 0:0, následoval výprask 3:0 v Německu a další nepříjemná ztráta přišla doma s Ázerbájdžánem po dalším výsleku 0:0.
Národní tým se tak dostal do situace, kdy se mu naděje na postup hodně vzdálila. Jiskru naděje ale v listopadu zažehl domácí duel s Nory, který Češi zvládli a po vítězsví 2:1 se udrželi ve hře. Na první místo se suverénními Němci pomýšlet nemohou, ale boj o druhé místo je otevřený.
Pozitiva? Mládí vpřed. Ať už v áčku či jednadvacítce
Mohlo by se zdát, že najít něco pozitivního na roku 2016 z pohledu české reprezentace není snadné. Ale přeci jenom pár dobrých zpráv zde je. Tou první je dozajista prosazování mladých hráčů do A-týmu. Karel Jarolím se nebál do důležitých duelů nasazovat fotbalisty jako Jaromír Zmrhal, Patrik Schick, Jan Sýkora či Jakub Brabec. Tedy hráče, kteří mají teprve to nejlepší před sebou.
Tou druhou a asi nejlepší je pak počínání jednadvacítky v kvalifikaci o mistrovství Evropy. Lvíčata pod vedením Vítězslava Lavičky totiž dokázali navázat na výkony z roku 2015, kdy si skupina výborně rozehrála a dokázala porazit i favorizovanou Belgii.
Letos sice s Belgičany těsně prohráli, ale jinak tým kolem nejlepšího střelce celé kvalifikace Schicka, Aleše Čermáka, Václava Černého, Michala Trávníka či Jakuba Jankta už neztratil ani bod a mohl slavit nečekaný postup na šampionát. "Je pravda, že v začátku kvalifikace to naše vnímání nebylo takové, že máme na postup," komentoval situaci spokojený Lavička.
Lavička však optimismus neztrácí. "Na základě toho, co náš tým předváděl v kvalifikaci, mám důvěru. Kluci ukázali, že se umí poměřit i s těmi papírově lepšími týmy," dodal.
Po rozpačité polovině byl závěr roku 2016 přeci jenom optimističtější. Nyní je potřeba, aby jak A-tým, tak i jednadvacítka zlepšené a povedené výkony přenesly i do roku 2017. Bude to totiž hodně potřeba.
