Od nestíhání na tréninku k hattrickům. Snaží se nás zastavit i bahnem, hlásí z Juventusu Stašková

S kamarádkou vyrazila v Turíně do obchodního centra, aby se podívala, co mají nového, a  případně si i něco koupila. V tom ale zničehonic k Andree Staškové přiběhla menší skupinka lidí. Důvod? Přání vyfotit se s českou útočnicí.

Stále teprve devatenáctiletá hráčka tak od letního přestupu ze Sparty naplno poznává, jaké je to hrát za velkoklub, jakým Juventus je. I když o mužské kolegy je stále výrazně větší zájem a hráči jako Cristiano Ronaldo a další hvězdy jen tak na ulici vyjít nemohou, vzrůstající popularitu začínají pociťovat i ženy.

Staškové k tomu pomáhají i solidní výkony v dresu jasného lídra italské ligy. Sice do zápasů naskakuje spíše jako střídající, v 15 duelech už ale nasázela 6 branek. Zejména poslední duel s Empoli jí vyšel na jedničku, kdy hattrickem pomohla k výhře 6:0. "Ráda bych měla do konce sezony alespoň 15-18 gólů," hlásí velký český talent, který promluvil pro web ČT sport o náročných začátcích, setkání s Cristianem Ronaldem či podmínkách, v kterých se v Itálii hraje.

Teď o vás bylo hodně slyšet v Itálii i Česku, když jste nasázela hattrick. Přišlo hodně gratulací?

Musím přiznat, že dost. Bylo to hezké vidět, že i o ženský fotbal se lidi zajímají a že ho vnímají trochu jinak. Těší mě, že jsem ho v Česku  více zviditelnila. Z toho mám fakt radost.

Cítíte to tak, že to byl zatím váš nejlepší zápas, co jste v Itálii?

Asi ano. S Empoli jsme nedávno hráli na jejich hřišti 2:1 u nich, takže to rozhodně nebyl lehký duel.

Vnímáte ten hattrick i jako signál, že jste se v Itálii už aklimatizovala?

Určitě, jelikož ze začátku to bylo strašně složité. Já ničemu nerozuměla. Nechápala jsem některá cvičení, i když mi to překládali do angličtiny, protože to bylo vše nové. V Česku jsme tréninky na takové úrovni neměly. Teď už je to jiné, k čemuž mi hodně pomohly individuální tréninky, které mám každý týden.

Individuální tréninky si domlouváte sama?

Máme to s naší hlavní trenérkou. Vždy se ptá, kdo by chtěl, tak se pravidelně hlásím. Jsou hodně o technice. Učíme se nové kličky, pohyby, střelbu, prostě s míčem. Cítím, že mě to hodně posouvá, jelikož se dost zaměřuje i na mě.

Na vás? V čem?

Trenérka chce, abych používala celé tělo. Měřím 181 centimetrů, což je znát. V Česku jsem to tolik nepotřebovala jako tady v Itálii, kde je jiná kvalita soupeřek v soubojích. Takže se teď teprve učím pořádně si dávat do soubojů tělo, abych udržela balon. Hodně na mě tlačí a skoro až buzeruje v pozitivním slova smyslu, abych to využívala.

To musí potěšit, že vám trenérka dává takovou pozornost, ne?

Přesně tak. Cítím od ní důvěru a jsem moc ráda, že mi pomáhá. Kdybych to zase srovnala s Českem, tak individuály tam nebyly takové, že by se trenér takto na někoho zaměřil.

Obecně to zní, že co se týče tréninků, byl pro vás přestup pořádným skokem do jiného světa.

No třeba první trénink jsem úplně koukala (smích). Dostala jsem míč a po dvou vteřinách byl pryč. To jsem si řekla: Ty vado, to je fofr, a jen jsem hledala, kde ten balon mám. Musela jsem si na to zvykat, k tomu jsem od začátku využívala právě individuály.

Jak dlouho to zvykání trvalo?

Měsíc, dva. Než jsem pochytila i slovíčka italská z tréninku a pochopila vše, jak se má správně dělat, na co se zaměřit, že to bude rychlejší… Teď už je to dobré.

To je vidět, když jste teď dala hattrick. Navíc podobný počin se vám povedl už v přípravě. Nejste teď v kabině pasována tak trochu na hattrickovou specialistku?

Zrovna ve středu jsem do kabiny donesla jídlo, jelikož za každý hattrick je takový zvyk. Tedy neuvařila jsem, ale nakoupila jsem sladké a hned jak jsem přišla, tak holky volaly "Bomber" a že už se těší na další hattrick.

Sestřih utkání s Empoli a hattrick Andrey Staškové:

V sezoně jste zatím nasázela šest branek (tři v poháru, jednu v lize, v Lize mistryň a Superpoháru). Jak jste s tou bilancí spokojená?

Mohlo by to tam padat více, ale ještě jsem nedostávala tolik času na hřišti. Snad bude více příležitostí.

Koukal jsem, že v lize nastupujete na 10, 20 minut. Jste s tím spokojená?

Je tady velká konkurence, a hlavně v útoku. V týmu je celá řada reprezentantek Itálie a v současnosti je tam zkušenější hráčka, které víc věří. Jsem ale ráda, že dostávám nějakou minutáž a zahraju si.

Čekáte, že díky tomu hattricku dostanete více prostoru na hřišti?

Doufám, ale je to složitější. Záleží to na trenérce, ale věřím, že jsem se zapsala dobře. 

Které z těch šesti branek si nejvíce vážíte?

Hlavně té proti Barceloně v Lize mistryň. A asi druhý gól, který jsem dala proti Empoli, kde jsem ustála souboj. Tam jsem ukázala právě progres v práci tělem a i holky mě za to pochválily. Říkaly mi, že jsem konečně si využila to svoje tělo měřící 181 centimetrů. (smích)

Řekla byste, že to máte jako Češka těžší? Že upřednostňují domácí fotbalistky?

Myslím, že je to všude. Ve Španělsku, Anglii. Radši si prosadí svoje hráčky, akorát u nás to bylo naopak a dával se větší prostor Američankám. Ono se to pak projeví i v národním týmu, že nejsme sehrané jako Italky.

Vaší hlavní konkurentkou v útoku, která právě dostává větší prostor, je kanonýrka Cristiana Girelliová, která má výbornou formu a vede tabulku střelců italské ligy. Pomáhá vám třeba, nebo vás bere jako konkurenci?

Máme spolu podobný vztah, jako jsem měla ve Spartě s Luckou Martínkovou. Od té jsem se hodně učila a pomáhala mi. Jednou mi řekla, že mě dotáhne na nejlepší střelkyni, a bum, další rok se povedlo. Brala jsem si od ní hodně a teď se o to samé snažím s Cristianou. Bere si mě k sobě a pomáhá mi na trénincích. Jak se nejlépe postavit na střelu, jak kopat standardky. Zůstáváme spolu po tréninku a pilujeme, jak to zatočit, abych sázela šibenice.

Co ale obletělo svět, byla statistika, že jste jediná hráčka Juventusu, která v ročníku dala gól ve všech soutěžích. Co to pro vás znamená, že v první sezoně se vám hned  povedl takový počin?

Já to popravdě ani nevěděla. Až v úterý mi poslala naše vedoucí článek, kde to bylo napsané. Když jsem to viděla, měla jsem fakt obrovskou radost, že jsem jediná.

Mělo to ohlas v kabině?

Ano, úplně koukaly a gratulovaly. A taky jsem jim za to donesla jídlo, takže jsem jim dopřála hned dvakrát za jeden den.

Vy jste rozená útočnice. Nastupujete na té pozici i v Juventusu?

Ze začátku jsem hrála spíše kraj, jelikož pravidelně nastupujeme v rozestavení 4-3-3. Tam jsem si ale moc nezvykla a nesedělo mi to. Potom nás trenérka začala dávat vedle sebe s Cristinou Girelliovou. To mi sedělo více, jelikož mi přijde, že jsme sehrané, když hrajeme spolu. Ale při tom hattricku jsem byla sama na hrotu.

Co vám tedy více sedí? Ve dvou v útoku, nebo sama hrot?

Mám radši, když mám v útoku podporu. Když jste sám na hrotu, tak občas holky odbrání a vy tam jste osamocený. A najednou nevíte úplně co dělat. Musíte udržet míč za každou cenu. Což je potom složité. Musím na druhou stranu zase říct, že už jsem si celkem na to zvykla.

Je něco, v čem zatím cítíte rezervy ve své hře?

Asi právě na udržení míče. Právě třeba Cristiana je zkušená a ví, jak ho udržet. Je strašně těžké ji ho vzít. Ona je i chytrá a využívá to v soubojích. Když ji třeba lehce žduchnou, tak spadne a sudí pískne faul. Tohle jsem já vůbec nedělala.

Už to děláte?

Teď už jo (smích). Právě proti Empoli jsem to čtyřikrát udělala a pokaždé sudí pískl faul.

Takže cítíte ve své hře výrazný progres od momentu, kdy jste do Juventusu dorazila. 

Určitě. Mimo jiné i fyzicky. V Česku to nebyla tak náročná liga jako tady. Teď mi náš kondiční trenér řekl, že jsem za zápas naběhala 10,5 kilometru, což je na útočníka super. Celkem jsem koukala, kde se to ve mně vzalo (smích).

V čem dalším byste našla rozdíl ve hře mezi českou a italskou ligou?

Je to tady hodně o taktice. Když nesplníte nějaký pokyn, tak už se na vás valí kupa hráček do protiútoku. Na každého soupeře se tady připravujeme jinak po taktické stránce. Rychlost hry je taky někde jinde.

Všiml jsem si, že některé své góly slavíte ve stylu Cristiana Ronalda. Rozhodla jste se proto, že hraje za stejný klub jako vy?

To zase ne. Já už jsem to dělala ve Spartě. On je můj idol a doma mi dříve visel všude na zdech právě on. A rozhodla jsem se, že to budu dělat i tady a nebudu to měnit.

Viděl jsem na Instagramu, že jste se právě s Ronaldem potkali. To musel být asi zážitek.

Je to vzpomínka na celý život, jelikož jsem vždy snila, že ho potkám. Nebo další hráče jako Paolo Dybala, Douglas Costa či Gianluigi Buffon. Bylo to neuvěřitelné. Na večírku jsme stáli na pódiu a jen jsem se ohlédla doprava, tam Ronaldo, doleva Dybala, Buffon. To bylo neskutečné, že jsem najednou stála mezi nima.

Mluvila jste s nimi?

S Dybalou jsme si chvíli povídali o fotbale. Ronaldo tam měl všude kolem sebe securiťáky, kteří ho okamžitě tlačili, aby už šel. Tak na to nebyl moc čas.  

S Juventusem jste v tabulce podobně jako vaši mužští kolegové první. Vy ale vedete jasně a jste zatím bez jediné prohry s bilancí 12 výher, dvě remízy. To vypadá jako snadná sezona.

Ale Juventus chce každý porazit. Všichni jsou na nás strašně nahecovaní a připravují se na nás. Je to složité, hrát proti takovým týmům, ale my se snažíme hrát hlavně naši hru.

V lize míříte k titulu, v poháru taky. Superpohár jste už dokonce vyhrály a vy jste dala ve finále branku. V Lize mistrů z toho byl ale konec v prvním kole po prohrách 0:2 a 1:2. Zklamání?

Určitě. My zrovna byly na přípravném turnaji, když se Liga mistryň losovala. Uzavíraly jsme tehdy sázky, koho bychom mohly dostat. Já napsala Spartu. Nás vytáhli jako první, tak jsme doufaly, že dostaneme někoho hratelného, lehčí tým. Ale bum,  Barcelona. Všichni italsky nadávali a byli naštvaní, že hned na start máme Barcelonu.

Taky jste byla naštvaná?

No pro mě to byl neskutečný zážitek, ten dvojzápas. Navíc se mi podařilo jako jediné z našeho týmu dát gól. Ten řadím hodně vysoko ve své kariéře.

Připravovaly jste se na ten dvojzápas hodně?

Už tři týdny dopředu jsme studovaly, jak na ně hrát. Ale bylo neskutečné, co ony pak předvedly.

V čem vás Barcelona předčila?

Je neuvěřitelné, jak dokážou udržet balon. My jsme se je snažily presovat a za zápas jsme naběhaly strašně moc, ale jakou mají techniku, držení míče, je obdivuhodné. Ony toho dokážou skvěle využít.

Vraťme se ještě do Itálie. Jaký je zájem o ženský fotbal?

Velký. Už na dálnici nás fanoušci natáčí, když vidí autobus Juventusu. Když jsme pak přijely na hotel, čekali na nás a fotili si nás. Je to ohromný skok. Lidi tady fotbal prostě žerou. Teď na Inter Milán máme vyprodáno, proti Barceloně, kdy jsme hrály na větším stadionu, přišlo osm tisíc lidí. To byla bomba.

Vytváří fanoušci podobnou atmosféru jako na mužském fotbale?

Ano. Občas se spoluhráčky i smějí, co skandují. Já jim zatím moc nerozumím. Ale kříčí a zpívají chorály. Nebo když dáte gól, řvou na stadionu vaše jméno, což je skvělé a běhá mráz po zádech.

Poznávají vás třeba i v ulicích?

Teď nedávno jsme byly nakupovat v obchodním centru a přiběhli fanoušci, jestli si s námi mohou udělat fotku. Na soustředění jsem třeba zase zažila, že jsme se šly s holkama Italkama projít a najednou se rozběhla skupinka sprintem, jestli si mohou udělat selfie. Toto by u nás nikdo, kdyby viděl některou z reprezentantek, neudělal.

A co stadiony? Viděl jsem nějaká videa, že trávník na některých nebyl nic moc.

Trávníky jsou tady občas dost špatné. Nevím, jestli to dělají schválně, že nás dají na horší trávník, aby měli větší šanci. Minulý zápas jsme hrály proti Florentii a hrály jsme na tak špatném trávníku... Navíc začalo pršet, takže se to změnilo v bahno. Odskakovalo to. Překvapuje mě, že se na takových hřištích může hrát. Holky si z toho občas dělají srandu, že to je jak na pláži, když vidí, jak je to zasypané pískem. To je třeba v Česku výrazně lepší.