Uruguay: Sen s velkým S. Los Charrúas chtějí zopakovat fotbalový "zločin"

I když je Uruguay druhou nejmenší zemí Jižní Ameriky, co se týče triumfů na světových šampionátech, je na tomto kontinentu druhou nejúspěšnější. Společně s Argentinou ovládla největší fotbalový turnaj hned dvakrát a oba tituly jsou něčím výjimečné.

Ten premiérový totiž Los Charrúas získali hned na historicky prvním mistrovství, které se konalo právě v Uruguayi. Domácí tehdy celým šampionátem prošli ve velkém stylu, i když je pravdou, že v cestě do finále museli vyhrát pouze tři zápasy. V boji o titul pak před 93 tisíc fanoušků v Montevideu zdolali svého velkého rivala Argentinu ve velké gólové přestřelce a po obratu 4:2.

Poté se na osm let Uruguayci "odmlčeli". Ne snad, že by se nekvalifikovali. V roce 1934 však odmítli jet kvůli neúčasti mnoha evropských týmů na předchozím šampionátu a do Francie 1938 zase neodcestovali společně s Argentinou na protest proti tomu, že mistrovství světa se koná podruhé v řadě v Evropě.

Na světový šampionát se tak Uruguay vrátila až po válce, v roce 1950 v Brazílii, a byl to skutečně povedený návrat. Jihoameričanům k postupu ze základní skupiny stačila jedna výhra nad Bolívií, jelikož Skotsko a Turecko se z turnaje odhlásily. Ve finálové skupině světle modří narazili na superfavorizované domácí, Švédsko a Španělsko.

Postup zachráněn v poslední chvíli 

Tabárezova družina nebude chybět ani v Brazílii, i když kdo by si myslel, že po čtvrtém místě na mistrovství světa a triumfu na Copě Américe bude pro Uruguay kvalifikace procházkou růžovou zahradou, byl vyveden z omylu. Vstup do ní měli sice Los Charrúas výborný, ale v roce 2012 získali z osmnácti možných pouze pět bodů, a tak nakonec obsadili až páté místo. To znamenalo pouze postup do baráže, v níž narazili na Jordánsko.

"Ani si nechci přestavovat, co by se stalo, kdybychom se nekvalifikovali na mistrovství světa. Bylo to by to skutečně špatné pro týmovou morálku. Naštěstí se nám to povedlo," řekl Tabárez, jehož svěřenci Jordánce porazili v úvodním zápasu na jejich hřišti 5:0 a doma si již postup remízou 0:0 pohlídali.

Hlavní síla? Útok

Hlavní síla Uruguayců na turnaji by měla být tradičně v útoku. K tomu napomáhá fakt, že Tabárez, který vede reprezentaci od roku 2006, preferuje ofenzivní formu rozestavení 4-4-2 či 4-3-3 a nebojí se přejít i na hru se třemi obránci. "Když připravuji náš tým, musím se soustředit hlavně na velký potenciál útoku. Snažím se z týmu dostat maximum, tak aby hrál ofenzivní fotbal, jenž mu je přirozený a navíc je tento styl dostatečně pragmatický," řekl zkušený kouč, který dříve trénoval například AC Milán či Bocu Juniors.

V tomto směru má Tabárez z čeho vybírat. Ve výborné formě je před mistrovství Luis Suárez, který suverénně ovládl tabulku střelců anglické Premier League. Dobré výkony předvádí i ve Francii druhý z dua superstřelců Edison Cavani. O místo v základu se budou prát Diego Forlán, nejlepší hráč minulého světového šampionátu, Christian Stuani a Abel Hernández.

Naopak slabina světle modrých by mohla být v obraně. Lugano či Godín sice mají množství zkušeností, a zejména druhý jmenovaný v letošním ročníku v dresu madridského Atlética předváděl skvelé výkony, ale rychlostně příliš nevynikají a to by mohl být v zápasech se silnými soupeři, které na Uruguay čekají již v základní skupině, problém.

Los totiž nebyl k Los Charrúas příliš přívětivý a zařadil je do jedné z nejtěžších skupin, ne-li do té vůbec nejtěžší. V prvním zápase sice Uruguay narazí na relativně hratelnou Kostariku, ale poté ji čeká Anglie a na závěr Itálie. Uruguayci tak budou kromě vlastních výkonů spoléhat i na pro ně tolik typickou garru. Tedy pevnou víru či přesvědčení, že jsou silnější a lepší než soupeř.