Anglie: Poprvé s reálnými vyhlídkami. Three Lions však mohou dojít daleko

Anglie si za čtyři roky od uplynulého mistrovství světa neprošla velkou revoluci. Tedy aspoň ne takovou, jakou prodělalo na začátku minulé dekády Německo, s nímž se Angličané střetli v osmifinále šampionátu v Jižní Africe a podlehli vysoko 1:4. Velká změna ve výchově anglické fotbalové mládeže nepřišla a kdoví, zdali se jí na ostrovech dočkáme.

Přesto se v anglické fotbalové veřejnosti změnilo mnohé. Od roku 2010 je erudovanější, uvědomělejší, sečtělejší a důsledky jsou vidět nejen na fanoušcích, ale i v klubech. Ty se mnohem více spoléhají na statistické analýzy a jsou takticky i technicky vyspělejší. Angličtí příznivci si také stále více uvědomují, že postavit mužstvo neznamená jen naskládat největší hvězdy do rozestavení 4-4-2.

Celková nálada se tak promítá i do očekávání okolo národního týmu. Na omlazeném kádru zdaleka nevisí taková tíha jako dříve, okolo hráčů, jako jsou Raheem Sterling, Adam Lallana či Daniel Sturridge, se zase stále nestihl vytvořit takový humbuk, jako svého času okolo Joea Colea či Michaela Owena. V anglickém rozpoložení, které jinak běžně osciluje mezi sarkastickým sebepodceňováním a vzletnou hrdostí, nyní dominuje realismus.

Nelze přitom říct, že by Anglie nyní měla podstatně horší kádr než na posledních třech šampionátech. Nemůže se tolik spolehnout na individuality, přesto se však nedá říct, že hvězdy svého času Anglii někam výrazně posunuly.

Anglie nyní prakticky nejsou k dispozici hráči světové extratřídy v životní formě, zato však má téměř na všech postech opravdu slušné a široké zastoupení. Jde navíc často o typově odlišné a přizpůsobivé hráče, kteří dobře zapadnou do různých herních systémů. Anglie tak bude mnohem kompaktnější a pružnější než v dřívějších letech.

Národní tým však bude ušit na míru herního stylu, který preferuje trenér Roy Hodgson. Bude se chtít spolehnout na odolný obranný blok, který bude vyrážet do rychlých a nápaditých protiútoků – a to je při převládajícím typu fotbalistů, které má Anglie k dispozici, poměrně logické. Tento styl se Anglii bude hodit zvláště do velmi složité skupiny, z níž může snad až kromě Kostariky reálně postoupit každý včetně Itálie a Uruguaye. A výsledky Anglie proti elitním soupeřům byly v přípravných utkáních v posledních letech až nečekaně dobré.

Jednou z hlavních zbraní anglické reprezentace bude ve zpravidla rozvážnějším mezinárodním fotbale rychlost. V tomto ohledu jsou přitom dobře vybaveni téměř všichni její potenciální členové základní sestavy, která by měla být z velké části stavěna na hráčích Liverpoolu.

Tento krok by měl pro anglický národní tým dvojí výhodu. Jednak mají záložníci a útočníci Reds mezi sebou zažité automatismy, z nichž Liverpool těžil svými 101 vstřelenými góly v sezoně, a jednak si tým z Merseyside neprošel evropskými poháry.

Hráči tak budou podstatně odpočatější než jejich protějšci z jiných států a právě v dostatku regenerace během uplynulé klubové sezony by mohla spočívat letošní síla Anglie. Na posledních šampionátech totiž její hlavní hvězdy působily značně unaveně, a zčásti i proto národní tým zdaleka nepředváděl očekávané výkony.

I kvůli sázce na rychlost bude pro Anglii hlavní otázkou to, jakým způsobem dokáže tým udržet vysoké tempo hry ve velkém horku. Mužstvo však má předpoklady k tomu, aby se s těžkou skupinou popasovalo a splnilo alespoň svůj standard, tedy postup do čtvrtfinále.