Kostarika: Los Ticos s propracovanou defenzivou a gólmanským čarodějem

Debut na mezinárodním fotbalovém poli zažili Kostaričané v roce 1921. Vyhráli 7:0 nad Salvadorem. Slavný národní tým z roku 1940 si vysloužil označení Zlaté šortky. Úspěchy na mezinárodním poli však dlouho nepřicházely. Kostarika při kvalifikacích na MS pravidelně končila již v první kvalifikační skupině.

Průlom přišel až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se Los Ticos znovu podařilo ovládnout mistrovství Severní a Střední Ameriky a poprvé v historii kvalifikovat na světový šampionát, pořádaný Itálií. A hned z toho byl dokonce postup mezi nejlepších šestnáct.

Premiérovou účast na závěrečném turnaji ukončil tehdejší výběr Československa se Stejskalem, Kubíkem nebo Haškem v osmifinále po výsledku 4:1. Sparťanský talent Skuhravý dal v povedeném utkání hattrick. Další dvě účasti spadají pod rok 2002 v Koreji a Japonsku, poté ještě 2006 v Německu. Při obou neprošli základní skupinou.

Sněhová cesta do Brazílie

Cesta Kostariky kvalifikací byla zajímavá nejen rekordními pěti výhrami z pěti domácích zápasů ve finálové fázi, ale i prohrou 0:1 s fotbalisty USA. Zápas se hrál v Denveru v hustém sněžení na hřišti zcela pokrytém sněhem. Salvadorský rozhodčí Joel Aguilar však utkání nechal odehrát, pouze jednou přerušil, když dal pokyn k odklizení sněhu z pomezních čar.

Kostarický kouč Jorge Luis Pinto si stěžoval, že hrát za takových podmínek bylo projevem neúcty k fotbalu. Hráči byli méně diplomatičtí. "Upřímně, byla to zlodějna. Ostuda. V něčem takovém jsem nikdy nehrál. Nebýt sněhu, vyhráli bychom, tím jsem si jistý," řekl záložník Cristian Bolaňos z danského klubu FC Kodaň, odkud je na sníh zvyklý. "Měli ten zápas ukončit už v prvním poločase," láteřil útočník Álvaro Saborío z Realu Salt Lake.

Sněhová porážka jejich sen o Brazílii nakonec nezavalila - jistou účast měli Kostaričané už dva zápasy před koncem po remíze na Jamajce. "Jet na světový šampionát přináší velkou zábavu. Doma od nás čekají velké výkony a to my hráči chceme pochopitelně také," hlásil ze slunné domoviny ofenzivní krajní záložník Bryan Ruíz (hostování v PSV Eindhoven z Fulhamu), který platí za vyzkoušené a spolehlivé opory reprezentace.

Vedle něj jsou to právě Saborío a Bolaňos. Prvně jmenovaný Saborio ale z nominace vypadl kvůli zlomené kosti v nártu. Stalo se při ranním výklusu pouhý den předtím, než Kostarika měla odcestovat na závěrečné soustředění. Dvaatřicetiletý hráč za kostarickou reprezentaci odehrál 93 zápasů a zaznamenal 32 branek. Byl tak zdaleka nejlepším střelcem ze současného kádru.

Wengerův chlapec Campbell

Tahounem by tak mohl být další šikovný záložník Joel Campbell, kmenový hráč Arsenalu, poslední rok hostující v řeckém Olympiakosu Pireus. Jako člen fotbalové rodiny neměl k míči daleko odmalička. Zároveň se však pod otcovým drobnohledem naučil i hodnotám jako disciplína, oddanost a rodině. Jeho oblíbené gesto při oslavě gólu je zasalutování, které je určeno jeho bratrancům doma v Kostarice. Kouč Olympiakosu Pireus si mladého útočníka adekvátně pochvaloval: "Když pracujete s hráčem jako on, všimnete si hned jeho způsobilosti a chutě do tréninku."

K oporám bude patřit i brankář Keylor Navas. Nikdo z pěti předních evropských lig neudělal více zákroků než gólman španělského Levante. S více než 80% úspěšností zákroků bude Navas noční můrou všech kostarických soupeřů. To záložník Celso Borges je pokračovatel rodinné tradice s účastí na mistrovství světa. Jeho otec Alexandre Borges byl členem národního týmu v roce 1990. Poté se stal trenérem a přivedl Kostariku na šampionáty v letech 2002 a 2006.

Jednašedesátiletý trenér Jorge Luis Pinto se těžké skupiny neobává: "Od svých týmů vyžaduji, aby hrály nátlakový fotbal, s míčem u nohy, agresivní a vyvážený ve všech směrech," tvrdí Pinto. Jeho taktické rozestavení 5-4-1 nevěští pro favorizované soupeře ve skupině nic dobrého, čeká je mohutné dobývání kostarického týmu, který bude trpělivě čekat na svou šanci. Ve chvíli, kdy se tak stane, se rozestavení dramaticky změní na 3-4-3 či 4-3-3, kdy se dopředu vysune pouze jeden z krajních beků.

Kolumbijský matador už lecos zažil a možná proto se nebojí. "Kvalitu fotbalu máme. V Kostarice milují fotbal muži, ženy i děti a to mu hodně pomáhá," říká sympaticky působící kouč, který má v týmu vše stále pod dozorem. "Tým má respekt a podporu fanoušků i médií, všude panuje pozitivní atmosféra," hlásil bývalý reprezentant s přezdívkou Kobra Paulo Wanchope, který na MS 2006 dal Německu dva góly.