Řecko: Být na mistrovství světa tak úspěšní jako na Euru

Řecko na světový šampionát poprvé nakouklo až v roce 1994 – a podlehlo ve všech skupinových zápasech. Možná ještě horší pak byla nula v kolonce vstřelených branek, která nesvědčila zrovna ve prospěch týmu v modrobílém. A bylo to až o 16 let později v Jihoafrické republice, kdy se povedlo Řekům vůbec poprvé na MS skórovat. Svého druhu prokletí zlomil Dimitris Salpingidis v utkání s Nigérií, které Řekové dokonce vyhráli. Ani to jim však nakonec nestačilo na Jižní Koreu a Argentinu, turnaj znovu skončil pouze ve skupinách.

Na světových šampionátech Řekové zdaleka neexcelují (i když toto je pojem, o který by se fotbaloví fanoušci zřejmě přeli) tak jako na mistrovstvích Evropy: Notoricky známým je příběh z roku 2004 a vítězná cesta Karagounise či Dellase Portugalskem. Změní se to ve skupině s Kolumbií, Japonskem a Pobřežím slonoviny?

Hlavním kvalifikačním soupeřem byli pro Řeky Bosňané, kteří nakonec nasbírali stejný počet bodů – rovných 25. Rozhodovaly tak vzájemné zápasy, které po výsledcích 0:0 a 3:1 měla lepší Bosna a Hercegovina. Na tzv. Piratiko (Pirátský koráb), jak se řecké reprezentaci přezdívá, tak čekala baráž a v ní nebezpečné Rumunsko. V kvalifikační skupině přitom za sebou nechali Slovensko a tři výběry na L: Lichtenštejnsko, Litvu a Lotyšsko.

Trenér Fernando Santos se snažil mužstvu vtělit útočnější styl než jeho předchůdce Otto Rehhagel, i tak ale polovina zápasů v utkání stejně skončila výsledkem 1:0. Nálepky urputných obranářů se asi jen tak řečtí fotbalisté nezbaví.

První barážové utkání sehráli Řekové v domácím prostředí. Vítěznou branku vstřelil už výše zmíněný Salpingidis, gól na 3:1 pak přidal ještě Mitroglu. Do odvety si s sebou tak do Bukurešti vezli svěřenci trenéra Santose solidní výhodu a mohli jen reagovat na aktivitu soupeře. Klid jim navíc další brankou zařídil už v první půli Mitroglu a přes vyrovnání Rumunů nestálo v postupu už nic v cestě.

Herní systém se pohybuje mezi 4-4-2 a 4-3-3, vesměs tedy žádný taktický (jakkoliv účinný) Rehhagelův anachronismus. V brance je jedničkou gólman španělské Granady Orestis Karnezis a, jak bylo řečeno, o nuly na kontě obdržených branek neměli Řekové v kvalifikaci nouzi. Karnezis navíc díky své spolehlivosti nechyběl mezi třemi tyčemi ani minutu.

Na levé straně defenzivy se pravděpodobně objeví José Holebas, kterému budou ze středu obrany dávat pokyny Sokratis Papasthopoulos (Borussie Dortmund) a Vasilis Torosidis (AS Řím). Ten je navíc takovým univerzálem, že si rozumí i s mnohem ofenzivnějšími pozicemi v záloze i na křídle. Ve středu pole zaujme jméno kapitána Giorgose Karagounise, známého aktéra Eura 2004, na němž vstřelil úvodní branku v zápase s Portugalskem.

Kvalitní je i útok řeckého mužstva. Samaras, Gekas, Mitroglou a Salpingidis, to jsou všechno respektovaná jména. Stěžejním budou výkony Mitroglua, avšak nelze opomíjet ani trojlístek ostatních, z nichž má každý za sebou vcelku úctyhodnou kariéru – stačí se podívat na desítky Gekasových gólů v německé lize.

S čím tak Santosovi svěřenci do turnaje vstupují? Se solidně zvládnutou kvalifikací, takticky seřízeným výběrem, bez větších jmen a individualit. Trenér už před turnajem oznámil, že bude u výběru končit, i tohle se dá brát jako další přidaná motivace. Soupeři ve skupině nejsou rozhodně nepřekonatelní, a osmifinále se tak zdá být rozumným a schůdným cílem. Pokud se to Řekům podaří, už se u sousloví mistrovství světa nebudou muset červenat – prokletí neúspěchů a trapných vypadnutí ve skupinách bude zlomeno.