Kolumbie: Pod argentinskou taktovkou bez Falcaa. Poradí si?

Kolumbie se na mistrovství světa představila naposledy v roce 1998, byla to její čtvrtá účast na šampionátu. Po jednom vítězství a dvou porážkách nepostoupila ze skupiny a zamířila zpět do Jižní Ameriky. Když se Los Cafeteros loni v říjnu kvalifikovali do Brazílie, propukla v Bogotě a po celé zemi obrovská euforie. Salvami smíchu a nadšení si Kolumbijci alespoň částečně kompenzovali tragédii z 2. července 1994. Ale popořádku.

Nejúspěšnějším mistrovstvím byl pro Pěstitele kávy ten v roce 1990. Fredy Rincón vstřelil vyrovnávací gól pozdějším vítězům Německu a Kolumbie postoupila mezi posledních 16 celků. "Naše hra prostě zasloužila remízu. 90 minut jsme se západním Německem hráli vyrovnanou partii a bylo skutečně skvělé, jak jsme se prezentovali," říká s odstupem zkušený kouč Francisco Maturana. Jenže následující utkání proti Kamerunu šlo do prodloužení, kdy se po bezbrankovém průběhu dvakrát po sobě trefil střídající útočník Roger Milla a pouť Kolumbie tím skončila. Afričané nakonec vyhráli 2:1 a Milla se nakonec stal slavným stejně jako kolumbijský brankář René Higuita. Ten však z trochu jiného důvodu.

Escobarův stín

El Loco (Blázen) se rád prezentoval osobitým, až neuvěřitelným stylem a leckdy vpravdě šílenými kousky, kdy byl schopen dělat kličky na polovině hřiště, střílet regulérní góly nebo proslulým "škorpióním kopem". Tomu v roce 1995 v přátelském utkání s Anglií tleskalo celé Wembley a Jamie Redknapp po střele na bránu nechápal, co se děje. Na druhou stranu ne vždy Higuitovy excentrické pokusy vyšly. Právě proti Millovi se mu nevydařila jedna z jeho klasických slalomářských exhibicí a Kamerunec pohodlně zakončoval do prázdné brány.

O čtyři roky později v USA si obránce Andrés Escobar vstřelil vlastní gól ve skupinové fázi, což přispělo ke kolumbijskému nepostupu. A pak přišel extrém: po návratu domů byl Escobar zavražděn. "Tým jel na mistrovství světa s velkým očekáváním. Hodně expertů včetně Pelého si myslelo, že bychom klidně mohli celý šampionát i vyhrát. Výsledkem ale bylo to, že jsme ani nepostoupili ze skupiny. Následná vražda Escobara zasáhla celou zemi," vzpomíná novinář Juan Carlos Bejarano.

Escobar zemřel ve 27 letech, deset dnů po osudovém ukání. V jednom z barů v Mendellinu se pohádal se členy kolumbijského kartelu, kteří ho o chvíli později bez milosti zastřelili na blízkém parkovišti. Byl to nejtěžší a nejsmutnější moment kolumbijského fotbalu.

Nejsilnější za 20 let

Současný tým Kolumbie je považovaný za nejlepší od tragédie z roku 1994. "Těšíme se a jsme zvědaví, co dokážeme. Na druhou stranu jsme s prohlášeními trochu opatrní, protože minulá MS nám ukázala, že i když byla očekávání velká, mohlo to skončit zklamáním," říká Radamel Falcao. Právě klíčová ofenzivní opora se nakonec nestihla zotavit po lednové operaci levého kolena a chybí v konečné nominaci.

Přitom se dlouho zdálo, že útočník Monaka, jenž dal v kvalifikaci devět gólů ve 13 zápasech, by turnaj mohl stihnout. "Budu čekat do posledního dne, do poslední hodiny, do poslední minuty," říkal Pékerman. Jenže přetržený zkřížený vaz z utkání Francouzského poháru nedoléčil včas. "Dlouho jsem doufal a jsem v dobré kondici, ale potřeboval bych ještě trochu času a nechci zabírat místo někomu, kdo je stoprocentně fit. Navíc by nebylo moudré riskovat, že si znovu něco udělám," dodává Falcao.

"Není asi tak nepostradatelný jako Ronaldo pro Portugalsko nebo Messi pro Argentinu, ale celá Kolumbie se stejně modlila, ale byl fit. V jeho případě to není jen o vlivu na hřišti, ale je to i o vlivu v kabině, kde dokáže udržet harmonii," vysvětluje Bejarano.

Domácí nervák s Chile

Kolumbie začala kvalifikaci vítězstvím v Bolívii (1:2), ale cesta za postupem dostala trhlinu po dvou domácích zápasech, které následovaly. Kolumbie remizovala s Venezuelou 1:1 a prohrála s Argentinou 1:2. Federace okamžitě jednala a vyhodila kouče Leonela Álvareze a do funkce jmenovala Pékermana, který před osmi lety dovedl Argentinu do čtvrtfinále.

"Mužstvo hrálo špatně, ale nikdy není ideální, když se mění trenér v průběhu kvalifikace," říká Pékerman. "Od chvíle, co byl José jmenován trenérem, působil tým daleko vyváženějším dojmem a hlavně začal vítězit v důležitých zápasech," uvádí Falaco. Po Pékermanově příchodu vyhrála Kolumbie pět z dalších šesti zápasů, dala 16 gólů, z toho šest Falcao.

Kolumbie se zaměřila na agresivní, útočný fotbal. "Klíčovými momenty bylo domácí vítězství nad Uruguayí (4:0) a pak venku v Chile (1:3). To dalo týmu potřebnou sebedůvěru a také jsme se v tabulce posunuli do dobré pozice," přidává Falcao. Dvě vítězství a remíza v dalších zápasech dávala Kolumbii šanci, aby si v předposledním zápase doma v Chile zajistila postup.

Kolumbie před natěšenými fanoušky potřebovala bod, jenže po poločasu to pro ni nevypadalo dobře. Chile vedlo 3:0, ale Kolumbii se nakonec i díky dvěma penaltám podařilo vyrovnat. Cíl splněn. "Bylo to utkání, které mi zůstane dlouho v paměti. Kvalifikovat se před vlastními fanoušky bylo skvělé," dodává Falcao. V posledních třech přípravných zápasech však kolumbijský národní tým nezářil. S Tuniskem a Senegalem jen remizoval, až v generálce na MS zvítězil nad Jordánskem 3:0.

Kolumbie by čistě teoreticky mohla patřit k překvapením šampionátu, favoritem jako před dvaceti lety ale není ani z rychlíku. Pékerman vyznává rozestavení 4-2-2-2, které poskytuje taktickou flexibilitu a schopnost měnit tempo a pozice. Brankář Nice David Ospina odehrál všechny zápasy, nechyběl ani minutu a místo jedničky má jisté. V obraně nastupují napravo Zúňiga, vlevo Armero, uprostřed jsou Yepes a Álvarez. Posty záložníků by měli obstarat Aguilar a Sánchez. Před nimi jsou Cuadrado a Rodríguez a v útoku Gutiérrez, vedle něhož by mohl zazářit Martínez.

Hned v prvním zápase "céčka" narazí Kolumbie na nevyzpytatelné Řecko, na národním stadionu v Brasílii si to pak v těžkém duelu rozdá s výběrem Pobřeží slonoviny a krátkou pouť základní skupinou uzavře proti Japonsku.