Japonsko: Modří samurajové chtějí konečně proklouznout do čtvrtfinále

Japonci se dlouhá desetiletí marně snažili probít na MS, kvalifikační síto však bylo neúprosné. První možnost přitom měl Nippon už v roce 1938, jenže ve zjitřené atmosféře v předvečer světového konfliktu se z probíhající kvalifikace odhlásil a do Francie místo něj jela Nizozemská východní Indie (dnešní Indonésie). Na první poválečný šampionát Japonci pro změnu z politických důvodů nesměli a následně jim vždy vystavil v kvalifikaci stopku někdo z kontinentálních konkurentů. Dočkali se tak až v roce 1998, na "mundialu" ve Francii ale nezískali jediný bod a skórovali pouze proti Jamajce.

Na "domácím" šampionátu o čtyři roky později to už bylo mnohem lepší, spolupořadatelé MS vyhráli bez porážky svou základní skupinu, v osmifinále však ztroskotali na pozdějším bronzovém překvapení z Turecka. Následoval neúspěch v Německu, kde Japonci uhráli pouze bod proti Chorvatsku a zatím zřejmě nejlepší vystoupení na předchozím šampionátu v JAR. Zde za sebou Japonci nechali v základní skupině favorizované Dánsko i Kamerun a proti Paraguayi měli na dosah historický úspěch, penaltový rozstřel ale poslal do čtvrtfinále Jihoameričany.

Účast na MS 2010 zároveň znamenala, že Modří samurajové začnou cestu do Brazílie až ve třetí fázi kvalifikace ACF. V ní sice skončili na druhém místě za Uzbekistánem, postup však měli zajištěný už po čtvrtém kole a ani porážka v KLDR a zejména šokující domácí selhání s Uzbeky na tom nemohly nic změnit. Ještě přesvědčivěji si Nippon vedl v závěrečné čtvrté fázi, kde jej nepřibrzdila ani prohra v Jordánsku a postup z první příčky ve skupině B si pojistil dvěma remízami s rovněž úspěšnou Austrálií.

Výběr země vycházejícího slunce se už čtvrtý rok nachází pod taktovkou Alberta Zaccheroniho. Italský odborník dbá na velmi disciplinovaný herní projev, pod jeho vedením ale Japonci učinili další výrazný posun v taktické vyspělosti a brejkové hře. Po úvodních experimentech se svým oblíbeným rozestavením 3-4-3 se přizpůsobil tradičnímu japonskému 4-2-3-1, které lépe vyhovuje zejména hře záložní řady se dvěma největšími hvězdami týmu – Šindži Kagawou z Manchesteru United a mozkem japonské ofenzívy Keisuke Hondou z AC Milán.

Oba středopolaři si ale v uplynulé sezoně ve svých klubech příliš nezahráli a jejich forma je tak před šampionátem velkou neznámou. Elitní záložní dvojici kryje záda z pozice štítového záložníka Makoto Hasebe z Norimberku a veterán Jasuhito Endo. V útoku bude Zaccheroni spoléhat hlavně na Šindžiho Okazakiho z Mohuče, patnáctigólového bundesligového střelce a zároveň nejlepšího kanonýra asijské kvalifikace.

Problémy Japonce stejně jako většinu asijských celků trápí v obraně. Maja Jošida v anglickém Southamptonu většinu sezony proseděl na lavičce a druhého podobně kvalitního stopera kouč Nipponu postrádá. Navíc krajní beci Juto Nagatomo z Interu Milán a Acuto Učida ze Schalke sice dokážou velmi kvalitně podporovat útok, s defenzivní prací ale mívají problémy. A jistotu postrádají Japonci i v brance, dlouholetá jednička Eidži Kawašima sice působí v Evropě, konkrétně v belgickém Standardu Lutych, jeho minely zvláště při střelách z větší vzdálenosti jsou však pověstné.

Pro Modré samuraje bude ve vyrovnané skupině samozřejmě důležitý každý zápas, bodový úspěch v úvodním utkání s Pobřežím slonoviny je ale nutným prvním předpokladem pro případný postup. Pro disciplinované a velmi organizovaně hrající Japonce totiž bude podobně založené Řecko velmi nepříjemným soupeřem a Kolumbie i bez Falcaa je na "skorodomácí" půdě považována za favorita skupiny. Přesto je rozhodně v japonských silách bojovat i o první příčku ve skupině. V cestě do vysněného čtvrtfinále by však čekal na Nippon někdo z trojice Itálie, Anglie a Uruguay, a jakýkoliv z těchto soupeřů by nejspíš japonské sny rychle rozmetal.