Legendární dloubák má 45 let. Trošku mě mrzí, že zastínil všechno ostatní, vzpomíná Panenka
Západoněmecký brankář Sepp Maier se vrhá k levé tyči, zatímco míč z kopačky Antonína Panenky se pomalým obloučkem snáší do sítě. Fotbalisté Československa mohou začít slavit senzační titul evropských šampionů. Od penaltového rozstřelu v bělehradském finále, které se zlatým písmem zapsalo do historie tuzemského fotbalu, uplynulo 45 let.
Na závěrečný turnaj v roce 1976 přitom mužstvo trenéra Václava Ježka odjíždělo v roli outsidera, přestože v základní skupině vyřadilo Anglii i Portugalsko a ve čtvrtfinále Sovětský svaz. Mnohem větší šance na celkové vítězství se dávaly zbývajícím týmům finálového kvarteta – obhájcům titulu a úřadujícím světovým šampionům Němcům, vicemistrům světa Nizozemcům či domácím Jugoslávcům.
Československý tým, jehož jádro tvořili hráči Slovanu Bratislava, se ale velkých jmen nezalekl a v semifinále vyřadil po prodloužení v prudkém lijáku favorizované Nizozemce v čele s Johanem Cruyffem. Velkou zásluhu na tom měl střídající František Veselý, který v nastaveném čase nejdřív nahrál na gól Zdeňku Nehodovi a o chvíli později sám zpečetil výsledek na konečných 3:1.
Ve finále proti SRN se československým fotbalistům skvěle vydařil nástup a během prvních třiceti minut vedli po trefách Jána Švehlíka a Karola Dobiaše 2:0. Tradičně houževnatí Němci však ještě do poločasu snížili a v posledních vteřinách druhé půle po chybě nejlepšího hráče šampionátu brankáře Iva Viktora vyrovnali na 2:2. Prodloužení rozuzlení nepřineslo, a tak přišel na řadu penaltový rozstřel.
V něm byli exekutoři na obou stranách bezchybní až do čtvrté série, kdy Němec Uli Hoeness přestřelil. Vzápětí Panenka úspěšně provedeným "vršovickým dloubákem" odstartoval nečekaný výbuch radosti na československé straně. O pár minut později převzal kapitán Anton Ondruš pohár pro mistra Evropy.
"Když se řekne jméno Panenka, všichni řeknou penalta. Já jsem na ni hrdý, pyšný, ale na druhou stranu mě trošku mrzí, že všechny ostatní góly a přihrávky v mé kariéře zastínila," řekl s odstupem času Antonín Panenka.
Československá reprezentace v Jugoslávii navázala na úspěch předchůdců z Říma a Santiaga de Chile, kteří v letech 1934 a 1962 vybojovali stříbro na mistrovství světa. V roce 1980 přivezli obhájci evropského titulu z Itálie bronz. Dalšího výrazného úspěchu se český fotbal dočkal až po rozdělení federace: na ME 1996 v Anglii skončili Češi druzí, o osm let později v Portugalsku třetí.
