Nové Euro s 24 týmy: Jak se projeví změny a jaké mají Češi šance?

Poprvé v historii bude na mistrovství startovat hned 24 týmů a už jen samotná změna formátu napomohla k tomu, že složení mistrovství Evropy je dnes takové, jaké je. Rozšíření přitom často sklízí kritiku od novinářů, odborníků i fanoušků z velkých fotbalových zemí.

Důvody jsou nasnadě - turnaj se šestnácti týmy nebyl příliš zdlouhavý, obsahoval ty nejlepší evropské týmy a žádný zápas ve skupině nebyl pouze zahřívací. Každý tým měl přitom zcela reálnou naději celou soutěž ovládnout, jak dokázalo před dvanácti lety Řecko.

Výtky odborníků z velkých fotbalových zemí ale mohou v prostředí malých států zůstat nepochopeny - a rovněž z dobrých důvodů. Je pravda, že s 24 týmy je šampionát delší, ale jen o dva dny méně trval legendární světový šampionát ve Španělsku v roce 1982, na němž se poprvé představilo čtyřiadvacet účastníků.

Více zápasů a větší sledovanost jsou jistě i pragmatické důvody pro UEFA, jak zvýšit výnosy ze šampionátu. Na druhou stranu ale prakticky v každém zápasovém dni lze najít papírově atraktivní utkání. Pozoruhodná přitom může být i řada zápasů, při nichž to na první pohled není tolik zřejmé.

Formát už stačil pomoci malým reprezentacím. Favorité paradoxně klopýtali

O tom ostatně svědčí i kvalifikace na Euro, která byla možná jednou z nejzábavnějších a nejdramatičtějších za poslední roky. Rozšíření pomohlo nadějím spousty týmů, které o kvalifikaci dříve mohly jen snít. A pocítily to i ty největší týmy. S výjimkou Španělska a Anglie neměl žádný favorit postup na Euro vůbec jednoduchý, i mistr světa z Německa měl ze začátku obrovské potíže s přestavbou týmu i motivací.

Mnohé tradiční celky se přitom na Euro vůbec nedostaly. Nizozemsko, bronzový tým z mistrovství světa, vyhořel ve skupině s českou reprezentací. Chybí i Řecko, které před dvanácti lety soutěž ovládlo. Řekové přitom začali boj o Euro pod trenérem současného anglického mistra Claudiem Ranierim. V kvalifikaci se zcela rozložil i talentovanými hráči nabitý kádr Srbska.

Trápení favoritů ale bylo podmíněno i fantastickými výkony mužstev, od nichž se to příliš nečekalo. Lépe řečeno vůbec, jako třeba v případě Walesu či Severního Irska. Walesané se dlouho prali o první místo ve skupině s Belgií, Severní Irové tu svou vyhráli.

Úžasnou jízdu předvedl také Island, který si zajistil postup dva zápasy před koncem, či Albánie, která se kvalifikovala na úkor Dánska, Srbska, ale i nevyzpytatelné Arménie. A Rakušané ve své skupině s Ruskem či Švédskem byli zcela suverénní - z deseti utkání vyhráli všechny až na domácí remízu se Švédskem.

Bude šampionát s 24 týmy nudnější?

Nejen že se všechny tyto týmy dostaly na mistrovství Evropy, ale navíc se na šampionát kvalifikovaly poměrně suverénně na rozdíl od tradičních favoritů. Má tedy vůbec smysl říkat, že s papírovými outsidery bude šampionát nudnější?

Šampionát jistě může být nudnější než dříve. To ale vyplývá spíše z formátu soutěže než kvůli jejím účastníkům. Problémy dělá asymetrie skupin - z 24 mužstev a šesti skupin je nemožné vybrat stejný počet postupujících do osmifinále. Rozhoduje tak tabulka třetích mužstev, jenže dílem toho, že většina třetích mužstev stejně postupuje, by skupiny mohly být pro největší favority Eura spíše zahřívací. I to může mít vliv na kvalitu zápasů ve skupinách, která doposud na mistrovství Evropy byla velmi vysoká.

Příklad kvalifikací, kde si favorité vylámali zuby na outsiderech, ale na druhé straně ukazuje, že i taková představa může být matoucí. O tom svědčí i pohled na uplynulé mistrovství světa. Světový šampionát s dvaatřiceti účastníky byl v minulosti často kritizován za to, že kvalita zápasů ve skupinové fázi není příliš vysoká a mnoho outsiderů se soustředí jen na úpornou defenzivu. Jenže v Brazílii padlo nejvíce branek za poslední roky a spousta týmů se předvedla velice atraktivním stylem hry.

Je přitom diskutabilní, jaký má samotný formát vliv na kvalitu zápasů. První mistrovství světa, které se odehrálo s 24 celky v roce 1982, je odborníky dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii a odehrálo se na něm i jedno z nejlepších utkání historie, legendární zápas Itálie s Brazílií. Stejný počet týmů byl i na šampionátu v roce 1990, kdy naopak padlo nejméně gólů na mistrovství světa v historii.

Na posledním šampionátu s 24 mužstvy v roce 1994 se na druhé straně ve velkém projevily změny v pravidlech. Zavedl se tříbodový systém za výhru a hlavně se zrušila možnost malé domů. V průměru tak padlo o půl gólu na zápas více a přes tehdejších 2,71 branky na utkání se dodnes žádný šampionát nedostal. Góly jistě nemusejí být největším měřítkem atraktivity jednotlivých utkání. Pokud je ale k dispozici větší vzorek, napovídají už o trendu, zdali jsou zápasy ofenzivnější, či ne.

Šance pro Čechy jsou v novém formátu horší

Na šancích českých fotbalistů se už ale formát turnaje projevit může, a to ve velké míře. Pro Vrbovy svěřence bude postup do čtvrtfinále o poznání těžší než pro týmy z jiných skupin. A to aniž by museli znát své soupeře.

Česká skupina D měla už před losem jednu zvláštnost - pouze její vítěz nebude v osmifinále hrát s vítězem jiné skupiny. V drtivé většině ostatních skupin přitom druhý postupující tým čelí druhému mužstvu z jiné skupiny. Na rozdíl od turnajů s 16 či 32 týmy, kde ve vyřazovací fázi první čelí druhým a naopak, se tak zmiňovaná asymetrie formátu přímo podepisuje na potenciálních možnostech jednotlivých týmů. Ke všemu Češi na turnaji začínají nejpozději, mají nejméně času na regeneraci a musejí hodně cestovat.

Pokud Češi chtějí turnaj vyhrát, musejí samozřejmě porazit kohokoliv, kdo jim přijde do cesty. Podmínky ale mají spolu s dalšími týmy ze skupiny objektivně těžší než jiné celky. A to vše předtím, než vůbec vezmeme v potaz potenciální soupeře. Českou reprezentaci čeká jedna z nejtěžších skupin na Euru. Navíc vzhledem k tomu, že v ní figuruje horký favorit na titul Španělsko, je možnost na vítězství ve skupině poměrně omezená.

I kdyby ale Češi skončili druzí, čekal by na ně vítěz z další silné skupiny, v níž figurují Belgie a Itálie. Ve velmi vyrovnané skupině může dojít k mnoha remízám - a pokud reprezentace prohraje se Španělskem a vybojuje bod proti Chorvatsku a Turecku, nemusí postoupit ani ze třetího místa.

Na posledních třech Eurech měly pouze čtyři týmy z dvanácti, které skončily na třetím místě, méně než tři body. To dělá jednu třetinu týmů - tedy přesně stejnou neúspěšnou třetinu, která na letošním Euru nepostoupí ze třetího místa do osmifinále. Na rozdíl od českého scénáře tak Islandu ve skupině F může k postupu stačit jediná výhra nad Maďarskem, i kdyby prohrál s Portugalskem i Rakouskem.

Rada pro český tým je tedy zřejmá. Ideálně potřebuje vyhrát alespoň jeden zápas ve skupině - anebo žádný neprohrát a proremizovat se k postupu.