GLOSA: Lvíčata prohrála s Izraelem, ale hlavně sama se sebou
Byla to tragédie, děs běs. I když, jak známo, po bitvě je vždycky generálů plno. Ale jedno je jisté – z těchto "lvíčat" ještě dlouho žádní lvi nebudou. Fotbalová jednadvacítka, které ani odborníci na Euru nedávali moc šancí na postup ze skupiny smrti s Anglií a Německem, byla nakonec blízko čtvrtfinále, ale bohužel až tak blízko, že to neustála.
Zápas, v němž jim stačila remíza s Izraelem, prohráli 0:1. Přitom soupeř, který potřeboval vyhrát, začal škrábat až v závěru, kdy už mu bylo jasné, že z českého týmu jde strach jako z plyšového medvěda.
Zapomněli na to, co jim v zápasech proti Anglii a Německu šlo – hrát. Protože fotbal je hra a úspěch si musíte uhrát, ne vyčekat. A kdo se bojí, nesmí nejen do lesa, ale ani do čtvrtfinále.
Po předchozích dvou zápasech to byla s Izraelem hodně studená sprcha, a za pochvalu stojí snad jen sebekritika, kterou členové týmu po zápase nešetřili a zápas charakterizovali trefně.
Daniel Fila: "Báli jsme se hrát, o ten gól jsme si říkali. Zalezli jsem až moc, chtěli jsme si na ně počkat, a to nebyl dobrý nápad. Bylo toho strašně málo na to, abychom mohli vyhrát."
Adam Karabec: "Měli jsem hrát aktivně, hráli jsme ve stoje. Čekali jsme, jestli nedostaneme gól. To nejde."
Kapitán Filip Kaloč: "Byli jsme zbytečně zalezlí. Před zápasem jsme do toho chtěli jít, takhle se na vítězství nehraje. Je to strašně laciná prohra."
Trenér Jan Suchopárek: "Nechtěli jsme některé hráče použít kvůli zranění i žlutým kartám a pak jsme to honili na poslední chvíli a už bylo pozdě. Beru to na sebe. Je to neúspěch, to je jednoznačné."
Co dodat – zlatá slova, ale tragický výkon. Tahle "lvíčata" to nezvládla hlavně mentálně a hlava je důležitá i ve fotbale, i když se to někdy nezdá.
