Britský novinář Henry Winter: Anglický fotbal nezažívá dobré časy

Napsal jste jako ghostwriter autobiografie několika legendám Liverpoolu - Kennymu Dalglishovi, Johnu Barnesovi a Stevenu Gerrardovi. Je asi vždy těžké napsat takovou knihu ve slovech, v nichž by je popsal sám člověk, jehož se to týká. Možná ještě těžší je ale vystihnout jeho osobnost. Co je nejdůležitější věc, kterou je pro tento ohled potřeba dodržet?

Nejdůležitější jsou rešerše, a pak také… Už máte všechny otázky a nemáte žádné poznámky. Víte, co říkáte, a sám vytváříte důležitá témata, vztahy a dramata té které osoby. A pak je dostanete k tomu, aby o těch věcech mluvili tak, jak o nich dříve nemluvili.

Zatím to bylo jen pár dní od začátku šampionátu, ale jak se vám turnaj líbí? Zřejmě už jste dříve byl v České republice, ale možná ne na tak dlouhou dobu.

Jednu věc, kterou jsem si o tomto místě [Uherském Hradišti] – jehož jméno stále nejsem schopen vyslovit – musel ověřit, je to, že jsem si byl celkem jistý, že odsud pocházel Miroslav Kadlec. Stadion je tu pěkný, to mě docela překvapilo, trávník také vypadá dobře, což je nejdůležitější, a organizace také. Ale co je na Euru jednadvacítek dobré, že se dostanete do zemí, které nemohou úplně pomýšlet na to, že by hostily velké Euro. Je to dobrá příležitost dostat se na nová místa, na rozdíl od Prahy jsem ještě na Moravě nebyl. A také tady máte příležitost dostat se k hráčům, než se z nich stanou velké hvězdy.

Zdá se, že v posledních letech anglická fotbalová asociace (FA) a vůbec celá anglická fotbalová veřejnost bere šampionát jednadvacítek a vůbec mládežnické reprezentační výběry vážněji než dříve. Je tomu opravdu tak?

Myslím, že FA brala mládežnické reprezentace vždy docela vážně, ale kluby mají takovou sílu, že si mohou prosadit, co chtějí. Třeba Luke Shaw by tady opravdu měl být, to je opravdu výsměch, že tu není. Ale to se děje u všech věkových kategorií, ať už jsou to dokonce i patnáctky nebo šestnáctky. Na jednom z posledních mistrovství Evropy sedmnáctiletých kluby zakázaly 36 hráčům, aby na šampionát jeli. Jeden z nich se to dokonce dozvěděl až v letadle, zatímco už se chystal na turnaj, a museli ho odvézt zpátky.

Kluby mají obrovskou moc, zvlášť kvůli tomu, že předsezónní turné jsou dnes už tak velkou záležitostí. Když ještě mají dospělí hráči v létě volno a nemohou jet tak brzo, pak se klub obrátí alespoň na mladé hráče. Mladí hráči dnes vydělávají takové peníze, že vyhoví svým klubům v čemkoliv, co po nich chtějí.

Neexistuje také velký tlak, respektive konsenzus ze strany anglické veřejnosti, že pokud je hráč dostatečně dobrý, tak už nemá co dělat v mládežnických výběrech a má hrát za dospělý výběr?

Ano, trochu to tak je. Je to také tím, že dospělý výběr byl v posledních letech tak slabý. Jakmile se objeví mladý hráč, který se alespoň trochu předvede v dobrém světle, každý si hned začne myslet, že je to náš spasitel, který nám vyhraje mistrovství světa. Očekávání už se ale hodně zmenšila. Fanoušci už si nemyslí, že Anglie vyhraje mistrovství světa, ale budou rádi, když se tým dostane ze skupiny.

Myslíte si každopádně, že je lepší, když hráči působí hned v seniorských výběrech, nebo byste preferoval, aby se vyvíjeli dohromady mezi svou věkovou skupinou a měli spolu zažitou schopnost vyhrávat? Anglie o tom ostatně ví své, když ve finále Eura jednadvacítek v roce 2009 čelila Německu a prohrála 0:4 s týmem okolo Neuera, Boatenga, Khediry, Özila a mnoha dalších, kteří loni vyhráli mistrovství světa.

Určitě. Naprosto. Také spolu vyrůstají jako přátelé, to vždy chcete vidět. Občas se nám daří na úrovni sedmnáctek, ale pak už se ty týmy z různých důvodů nikdy neudrží pohromadě. Částečně je to proto, že systém akademií je tak špatně nastavený a hráče odměňuje už na začátku jejich kariér obrovskými platy. Snad kromě dobrého klubu, jako je Southampton, kde se to z velké části odvíjí od výkonů. Ale v tomto výběru je vidět velké kamarádství a Gareth Southgate je velice oblíbený trenér.

Na první pohled to vypadá, že kdyby všichni hráči jako Sterling, Oxlade-Chamberlain, Wilshere, Jones nebo Shaw mohli jet, Anglie by podle jmen měla k dispozici zřejmě nejlepší kádr na turnaji. Ale jsou tito hráči doopravdy tak talentovaní a mají opravdu takovou hodnotu? Není kolem nich také jistý umělý povyk, který vytváří Premier League? Že všichni jmenovaní hráči jsou přeceňováni a dělají se z nich větší hvězdy, než jakými doopravdy jsou?

Myslím si, že jsou prostě strašně dobře známí kvůli síle Premier League i sociálním sítím a mají astronomické platy. Southgate sem vzal dobrou skupinu hráčů, ale anglický fotbal obecně trápí, že neprodukuje dostatek lídrů. Například na Euru 1996 byla v týmu Anglie spousta lídrů. Jen málo hráčů z dnešního dospělého výběru by se dostala do tehdejšího kádru. Částečně proto, že není dostatek lídrů, částečně proto, že nejsou dostatečně dobří.

Myslíte si, že dnešní skupina hráčů okolo 23 let, s níž trenér Hodgson provádí generační výměnu, je o tolik lepší než hráči, kterým je dnes zhruba osmadvacet, devětadvacet, ale kterých je v kádru minimum? Nebo je to zčásti také proto, že je dnes oblíbené říkat, že dáme mladým hráčům šanci?

Anglie nemá dostatek dobrých hráčů nehledě na věk. O tom, kdo v národním týmu chybí, se moc nediskutuje, i když občas se objeví hlasy, jestli by v reprezentaci neměl být Mark Noble nebo Ryan Shawcross. Tam, kde Anglie má dostatek dobrých hráčů, jsou ofenzivní kraje hřiště a střed útoku. Ale nemáme žádné defenzivní záložníky. Jack Wilshere, který nyní na této pozici v reprezentaci hraje, není defenzivní záložník. Mluví se o tom, že Chalobah nebo Ward-Prowse by tam mohli působit, ale to je zatím diskutabilní. Máme také málo dobrých stoperů a kromě Joea Harta je v této věkové skupině docela mezera. Anglie má dostatek dobrých hráčů na dvě nebo tři pozice, například nemáme problém s levými obránci, ale chybí nám praví obránci.

Kdybychom považovali za předchozí generaci tým z mistrovství světa z roku 2006, asi jenom tři hráči ze současného dospělého výběru by si našli místo v jeho základu. Anglický fotbal dnes nezažívá příliš dobré období. Premier League má úspěch, ale z pohledu národního týmu to není nic moc.

Má FA možnost, jak ovlivnit vývoj anglického fotbalu více, než je tomu dnes?

Premier League je příliš silná. Anglický fotbal je dysfunkční rodina, kde máme jednoho velmi silného příbuzného, který všechno řídí a má všechny peníze.

Mohly být v roce 1992, kdy se Premier League oddělovala od zbytku profesionální fotbalové soustavy Football League, vytvořeny jisté páky, aby se podobnému průběhu zabránilo?

No, byla to anglická fotbalová asociace, které Premier League přišla vhod, protože nesnášela Football League. Takže FA si toto monstrum vytvořila sama. V roce 2000 zde existovala možnost, když se Richard Scudamore [toho času šéf Premier League, pozn. aut.] mohl stát šéfem fotbalové asociace - a ta ho odmítla. Od té doby dokázal Scudamore nakumulovat do Premier League ještě větší moc, než jakou měla předtím. Anglickou fotbalovou asociaci také zbrzdila výstavba Wembley, která zabrala příliš mnoho času a plánování a peněz, které pak chyběly na jiné věci.

Myslím, že angličtí hráči stále rádi reprezentují Anglii, ale je zde velký psychologický tlak, se kterým se nedokázali vyrovnat. Částečně je to proto, že jej na ně vytváříme my novináři, částečně proto, že si myslím, že dnešní společnost možná nevychovává lídry.

Premier League sice kumuluje obrovské prostředky, ale stále je v ní málo klubů, které je využívají efektivně - jako například Southampton, který dobře vychovává hráče, provádí dobrý skauting a dokáže si zachovávat kontinuitu. Nejsou peníze pro anglické kluby tak trochu dvojsečnou zbraní, která jim zaslepuje oči a znemožňuje větší vývoj? Například španělské kluby musejí využívat peníze nejlépe, jak umí, a tak se snaží do týmů umístit co nejvíce mladých hráčů, protože jsou zabředlé v dluzích.

Ano. Máme tady osmnáctileté hráče, kteří pobírají třicet tisíc liber za týden. To je pro jejich vývoj šílené. Také tady máte zvláštní dynamiku toho, že rodiče hráčů udělají cokoliv, co jim řekne jejich klub a agent. Ne to, co je v ideálním případě nejlepší pro jejich kariéru. Jako třeba Will Hughes, který je talentovaný hráč a šel hrát druhou ligu do Derby, aby hrál zápas co zápas a vyvíjel se. Mezitím mnohým hráčům stačí, aby seděli na lavičce nebo dokonce na tribuně v Chelsea.

Všechny kontrakty by podle mě měly mít klauzuli, která by mladým hráčům klidně umožňovala brát velké peníze, když hrají, ale ne tolik, když jen sedí na lavičce. A také aby velká část z jejich výdělku byla dostupná až v momentě, kdy jim bude třeba pětadvacet let.

Myslíte, že existuje společný jmenovatel mezi tím, proč jsou kluby posedlé utrácet během přestupních oken?

Ano, angličtí hráči jsou příliš drazí, protože u nich existuje jakýsi příplatek za to, že pocházejí z Anglie. Největší kluby musejí mít jistý počet hráčů, kteří jsou vychováni v "domácím", tedy anglickém prostředí. Fanoušci jsou rádi, když mají v klubu anglické hráče, což vytváří jisté komerční benefity z prodaných dresů a tak dále. Jenže to všechno stojí peníze, a pokud trenér nemá velký rozpočet, tak koupí stejně dobrého hráče ze zahraničí za zlomek ceny. A bude to nejspíš reprezentant, který je naprosto odhodlaný se prosadit.

Zdá se vám, že vývoj v anglických klubech směřuje k tomu, že se začnou více inspirovat například právě Southamptonem? Nebo jsou kluby v Anglii často vlastněny lidmi, které takovýto úspěch úplně nezajímá, chtějí přežít v Premier League a samotnému řízení klubů příliš nerozumějí?

Je to tím, že fotbal v Anglii je taková telenovela. Lidi zajímají charaktery a postavy, je to trochu jako divadelní hra. Premier League stojí o takovéto výrazné postavy, protože je pak pro ni jednodušší prodávat se do celého světa. Ideální pro kluby Premier League pak je, když mají hráče z každého kontinentu.

Proč mají podle vás týmy Premier League horší výsledky v evropských pohárech než dříve?

Velké kluby v Evropě se zlepšily, ať už jsou z Německa, Itálie nebo Španělska. Je to také tím, že v Premier League je takový tlak na útočení, že anglické kluby brání velmi špatně. Kromě Johna Terryho tady nemáme nikoho, jako je Piqué nebo Bonucci. Takže nejlepší obránci nejsou v Premier League, a nejsou tady ani nejlepší útočníci. A nejlepší hráči chtějí do Španělska.

Myslím, že roli hraje také to, že nemáme zimní přestávku, což pomáhá při prodeji televizních práv, ale škodí to národnímu týmu. Nejlepší hráči mají přitom v dnešní době každý rok v létě turnaj, na který potřebují být čerství. A řeknou si, že pokud půjdou do Anglie, budou vyčerpaní a nepomůže jim to v kariéře. Pokud sem tedy nejdou kvůli penězům.

Může finanční bublina Premier League splasknout, jestli se jejím klubům v Evropě nadále nebude dařit tak jako dříve? Nebo je jejich neúspěch také dán tím, že anglická liga je tak silná a peníze rozdělovány tak rovnoměrně, že se z ní stává tak trochu NBA?

Co se lidem na Premier League líbí, je to, že stadiony jsou z 90 procent plné, fotbal je dost často zábavný. První tým vám prohraje s posledním, to se v jiných ligách často nestává, a hráči vždy odvedou sto procent, i když prohrávají 3:0. Takové drama se vždy bude prodávat po celém světě. Problém s Ligou mistrů nastane, když bude Premier League mít pouhá tři místa pro kvalifikaci. Ale stejně je Premier League velká arogantní bestie, která v podstatě existuje nezávisle na všech ostatních.