Když v červenci 2012 trenér Didier Deschamps přebíral francouzskou reprezentaci, nevzbuzovalo to bůhvíjakou pozornost. Navíc přicházel do prostředí, které se v předchozím období potýkalo s nejrůznějšími eskapádami. Za čtrnáct let ale proměnil Francii k nepoznání – jeho svěřenci hrají pod ním s radostí, podvolují se hernímu systému a hlavně s ním sklízejí úspěchy.
Pro Francii je velká škoda, že Deschamps po turnaji reprezentační lavičku opustí, o čemž informoval už před světovým šampionátem. Čtrnáct let je dlouhá doba a kouč bude pravděpodobně hledat novou motivaci. Odejít však může s klidným vědomím, že za sebou nechal kus dobře odvedené práce a reprezentaci předá svému nástupci (ať už jím bude Zinédine Zidane nebo někdo jiný) v nejlepším stavu, jakou země galského kohouta pamatuje.
Předtím, než převzal národní tým, mohl sledovat, co se ve francouzské reprezentaci děje. A nebylo toho málo. Mistrovství světa v roce 2010 skončilo z francouzského pohledu neslavně poté, co byl z týmu po sporu s trenérem Raymondem Domenechem vyřazen útočník Nicolas Anelka. Po následném bojkotu tréninku došlo na nezvládnutý zápas s Jihoafrickou republikou a vyřazení už v základní skupině. Mezinárodní ostuda vicemistrů světa z roku 2006 tím byla dokonána.
Po turnaji se do role hlavního trenéra postavil Laurent Blanc, Deschampsův reprezentační spoluhráč ze zlaté éry na konci 20. století, kdy Francie slavila titul mistrů světa v roce 1998 a také triumf na mistrovství Evropy o dva roky později. S národním týmem ale Blanc na evropském šampionátu neuspěl, po průměrné základní skupině (po jedné výhře, remíze i porážce) vypadlo jeho mužstvo hned ve čtvrtfinále s pozdějšími šampiony ze Španělska. Ani Blancův výběr se nevyvaroval vnitřních sporů mezi hráči navzájem i s koučem. Z různých důvodů byli po turnaji potrestáni Samir Nasri, Jérémy Ménez, Hatem Ben Arfa a Yann M’Vila.
Vůdcem od mládí
Až teprve Deschamps, bývalý defenzivní záložník malého vzrůstu se 174 centimetry, zkrotil temperamentní individuality v týmu. „On je velmi respektovaný. Je třeba si uvědomit, že byl kapitánem v 19 letech,“ připomněl zahraniční zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd fotbalové začátky Deschampse v Nantes.
„Od samého mládí byl vůdce. Hodně se píše o jedné epizodě, když byl v Nantes v šestnácti letech a kdy se zabil v autě nevlastní bratr (spoluhráče) Marcela Desaillyho. A on říkal: ‚Já mu to řeknu.’ On to vlastně vzal na sebe v šestnácti letech a dokázal za ním jít a říct mu to. To je strašně těžké,“ řekl Šmíd.
Deschamps po svém příchodu obměnil tým, výrazně ho omladil a nastavil novou filozofii. Na mundialu 2014 ale ještě neuspěl. Vyhrál sice se svým výběrem základní skupinu a v osmifinále vyřadil Nigérii, jenže v dalším kole vypadl s pozdějším vítězem Německem.
Nastolenou cestu na dalších dvou velkých turnajích postupně vylepšil. Francie nejprve dokráčela na domácím Euru až do finále, v němž však v prodloužení podlehla Portugalsku. Na mistrovství světa 2018 se už Deschampsova parta radovala z celkového triumfu. Přestože na evropském šampionátu 2020 (konaném v roce 2021) vypadli Les Bleus už v osmifinále na penalty se Švýcarskem, zopakovali na mundialu 2022 finálovou účast – na Argentinu však nestačili.
Všichni táhnou za jeden provaz
Hlavní postavou Deschampsova výběru se po Hugu Llorisovi stal svérázný útočník Realu Madrid Kylian Mbappé, jenž po brankáři převzal kapitánskou pásku na začátku roku 2023. Není to však jen o něm – na turnaji mu sekundují Ousmane Dembélé, Michael Olise a další.
„Mám skvělé hráče, vynikající. To oni si zaslouží veškerou chválu. Ale možná ani já nedělám svou práci zrovna špatně,“ podotkl Deschamps po čtvrtfinálovém triumfu 2:0 nad Marokem. „Velmi dobře vím, že úspěch trenérského štábu závisí na hráčích. Pravda vždycky leží na hřišti. V týmu máme hráče, kteří hrají hodně, kteří hrají méně a kteří nehrají vůbec. Všichni ale táhnou za jeden provaz a užívají si cestu turnajem. To mi dělá velkou radost,“ uvedl Deschamps.
Na letošním světovém šampionátu Deschamps vylepšil svou bilanci s národním týmem na 24 zápasů a 19 výher. Kvůli pohřbu své matky přišel o jedno utkání, takže rekord německého trenéra Helmuta Schöna vyrovná až v nadcházejícím duelu a následně ho i vylepší – ať už finálovou účastí, nebo soubojem o bronz. V nejvyšším počtu vítězství na MS v historii ho však Francouz už v průběhu turnaje o tři výhry překonal.
„Je vidět, co je to za člověka. V patnácti letech odešel z domova, aby šel hrát fotbal. Velmi brzy se spoléhal sám na sebe. Má takovou autoritu, že hráči ho nechtějí zklamat. Proto vidíme, jak se objímá s Mbappém, hodně se v poslední době sblížili. Jsou vlastně jako rodina, a to u francouzského týmu individualit není tak úplně obvyklé,“ prohlásil Šmíd. „Není to typické, že Dembélé a Mbappé si tak rozumí. On to dokázal dát dohromady. Ti hráči spolu hrají, vzájemně si pomáhají, pracují spolu. Je to tým,“ dodal Šmíd.
„Je tam naprosto jasná skladba týmu a jsou tam naprosto jasné úkoly – nikdo z nich nikam neutíká, nikde se najednou neseběhnou dva hráči, kde by být neměli. Všichni hráči respektují roli, kterou dostali a která je jim přidělená. A jsou ochotni pro mužstvo udělat maximum,“ doplnil expert ČT sport Karel Poborský.
Nyní Deschamps sahá s Francií na mistrovství světa po třetím finále v řadě. Po Euru 2024 je s týmem podruhé za sebou v semifinále velkého turnaje a vyvstává otázka, zda tentokrát proti Španělsku, které je před dvěma lety v Německu vyřadilo, jeho hráči uspějí. Odpověď se dozvíme již brzy.
Čtěte také
Je otázkou času, než bude fotbal v USA sportem číslo tři, říká Kubík mladší
13. 7. 2026

Mádl: Odvolaný trest za červenou je skandální. Precedens ale nastavilo už vyloučení Ronalda
13. 7. 2026
Zápas, který osud Messimu dlužil. Poprvé proti Anglii. Bude to výjimečné, říká hvězda Argentiny
13. 7. 2026

