Když obra zlomí hlava. Výhry se množily, ale stejně z nás šel cítit strach a křeč, uznal Holý

Byl to jeden z hlavních důvodů, proč do Ipswiche v létě zamířil po povedeném angažmá z Gillinghamu, díky kterému patřil mezi žádané zboží v třetí anglické lize League One i o patro výš v Championship. Velká šance na postup do druhé ligy, z níž "blues" zrovna spadli. 

Tomáš Holý cítil velkou šanci, jelikož na papíře vše vypadalo idylicky. Ipswich zázemím může konkurovat týmům z Premier League a kvalitou kádru patřil na startu ročníku mezi jasné favority, pro některé byl vůbec nejsilnějším výběrem. Navíc vše pod taktovou zkušeného a úspěšného trenéra Paula Lamberta, jenž sliboval atraktivní a útočný fotbal.

A ano. Ono to i fungovalo. Z 11 úvodních ligových zápasů modří hned osmkrát vyhráli a třikrát remizovali. Jenže pak přišel zlom a nastavené plány se začaly hroutit. Dvě prohry v řadě tým nalomily. Český brankář najednou ztratil jistou pozici mezi třemi tyčemi, začalo nepravidelné střídání hráčů celé jedenáctky a favorit ztrácel půdu pod nohama tak výrazně, že koronavirové přerušení ho vlastně zachránilo od ještě větší blamáže.

Ipswich je v tabulce po březnovém zastavení soutěže desátý s výrazným mankem na postupové příčky. A poslední čtyři zápasy prohrál. Pro velkého favorita a experty šok. Český brankář ale přiznává, že možné problémy už naznačil paradoxně povedený start sezony. "Úspěšná série byla delší a delší, přesto jsme si s trenérem brankářů říkali, že atmosféra je pořád křečovitá," vysvětloval v rozhovoru pro web ČT sport.

Jak je možné, že po tak skvělém startu tým není v pohodě?

Od začátku sezony to bylo až na některé jasné zápasy hodně vydřené, kdy šlo o těsné výsledky. Chybělo mi tam nějaké uklidnění. Od startu jsme jeli v režimu musíme vyhrát každý zápas i celou sezonu. V podstatě jsme byli jak na výcvikovém táboře. Psychologii týmu, který má postoupit a ví, že má jeden z nejkvalitnějších kádrů, ne-li nejlepší, si představuji trochu jinak. Přijde mi, že na klucích bylo znát, že nejsou v pohodě. Zejména v útoku a střílení gólů. Pak už to šlo všechno se vším. Nedařilo se nám ani vytvářet šance. Byla tam bezradnost a bezmocnost. Dostali jsme hloupý gól, nastala panika a sesypali jsme se.

To byla v kabině tak špatná atmosféra?

Špatná ne, ale křečovitá. Jak když vás někdo drží pod krkem. Vy jdete na hřiště s tím, že nesmíte prohrát, a máte obavy, co se stane, když uděláte chybu. Bylo to celé svázané, neuvolněné. My pak prohráli první zápas, trenér byl naštvaný a začali se měnit hráči v sestavě a pak už si to nesedlo. Hrozně jsme chtěli, ale i kdybychom často na hřišti strávili víkend, gól nedáme.

Ta rotace ale působí hodně zvláštně. Vy jste během série vychytal 7 nul, přesto jste po dvou prohrách putoval na lavičku.

Bylo mi to samozřejmě líto, jelikož mi nepřišlo, že bych dělal hrubé chyby. Ty zápasy jsme prohráli jako tým, ale respektoval jsem to. Věřím, že to kouč dělal s nejlepším vědomím a svědomím. Obecně ve fotbale ale platí, že v rámci chemie a sehranosti moc změn týmu nikdy neprospěje. Sám jako brankář to vím moc dobře. Souhrou v zápasech se naučíte, kterému hráči můžete dát míč pod tlakem a zvládne to, a kterému spíše míč v klidu. Najednou je tam ale jiný hráč a vše se mění. Automatismy se nestávají automatismy. Navíc já to dostal podpořené jistým vysvětlením.

Jakým? Že jde o nějaký impuls?

Přesně, jak říkáte. Kouč mi řekl, že máme dva vyrovnané brankáře, že můj konkurent čeká na šanci a že na začátku ročníku jsme vylítli na jistou úroveň, jenže celková kvalita teď klesla a my hráči ze základu jsme se dostali na level kluků z lavičky. Proto se začaly dělat změny v rámci nějakého oživení. Moc dobře se to nepřijímalo.

Vás nahradil Will Norris, který je v týmu na hostování. Jenže od té doby váš tým vyhrál jen 6 ligových zápasů z 23. A vy jste se nepravidelně začali točit. Co taková nejistá pozice dělá s psychikou hráče, brankáře?

Není to příjemné a člověk má strach z jakékoliv chyby. Pak jde do zápasu s vědomím, že mysl není čistá. Má v hlavě myšlenku, že hlavně nesmí udělat chybu. Najednou nad momentem, kdy špatně kopnete míč, nad kterým byste normálně mávl rukou, začnete přemýšlet... Já už mám nějaký věk, tak už to tolik neprožívám, ale není to dobrý pocit.

Nechybí týmu lídr, který by v takových chvílích kabinu pozvedl?

To zase ne. Je tady Cole Skuse, skvělý člověk, strašně inteligentní, klidný a hodný kluk. A hlavně máme kapitána Luka Chamberse, který je tady už osm let. "Chambo" je perfektivní lídr kabiny, který nedělá rozdíly mezi hráči. Dělá si legraci nebo baví se jak se zkušenými, tak i mladými. Stojí za kabinou, neschovává se a snaží se s tím něco dělat, ale sám to nezvládne a hlavně není trenér. Postupem času, kdy nepřichází výsledky, se to projeví i na psychice takhle zkušených borců.

Řešili jste situaci nějak v kabině?

Ano, jenže po zápase, když řešíme, co s námi je, všichni máme správné odpovědi. Víme, kde je chyba. Jenže na hřišti se nic nemění. Mluvení v místnosti po zápasech a činy s odevzdáním na hřišti jsou dva jiné sporty. Na některých je znát, že se snaží, některým to nejde a jsou frustrovaní. Je to mix všeho. Kluci jsou ale jinak skvělí. Charakterově i smyslem pro humor. Tam nevidím problém, parta je super. Potíž je jinde.

Kde?

V individuálním nastavení mysli a psychologické stránce. Pohoda se musí nějak vytvořit a správně udržovat. Já se ale obávám, že my fakt měli spíše vojenskou atmosféru. Strojově, že musíme. Ale co se stane, když se to nepovede..., to nás sráželo k zemi. Proto jsme si nedokázali poradit, když jsme dostali první gól. Byla tam křeč a panika.

Nezvažovalo vedení mentálního kouče?

Zatím ne, resp. podobný koučink jsme tam neměli. Ale toto celé je můj osobní názor na situaci. Co si o tom myslí trenéři, to byste se musel zeptat jich. V určitém věku je totiž fotbal o hlavě, ne o dovednostech. Spousta sportovních odvětví se odehrává v hlavě sportovce. Kdybychom měli jinak nastavené hlavy a cítili větší klid a pohodu, lehkost na hřišti by byla jinačí. Víc bychom se fotbalem bavili, drželi míč a užívali si to. 

Je toto vidět naopak na lídrovi tabulky Coventry, které za celý ročník prohrálo jen třikrát, a před koronavirovou pauzou mělo nečekaně jasně namířeno na postup?

Myslím, že ano. Coventry je příklad týmu, kdy my jsme papírově silnější, ale oni jsou v pohodě. Správně mentálně nastavení. Je tam cítit euforie a užívají si fotbal. Ono kdyby kluci v Barceloně nebo Liverpoolu byli špatně nastavení v hlavě, nefungovalo by to ani jim a mohli by mít kádry, jaké chtějí. Ta víra v sebe sama u nás chybí.

Hodně se mluví o pozici trenéra Paula Lamberta. I fanoušci žádali jeho hlavu. Bylo to v kabině znát?

Nikomu se nelíbí, když je klub v takové pozici a nemá přijatelné výsledky. Vzhledem k ambicím a kvalitě, mluvit se o tom začít muselo. Nejsou to ale věci, které já řeším. Už tak toho bylo hodně a v podobně těžkých momentech se snažím zaměřit hlavně na sebe, abych předváděl to nejlepší, a když se nedaří, hledal cestu ven. Nevím, jak to vnímá trenér, ale myslím, že se mu to poslouchá nehezky. Já jsem ale nerad v týmu, kde se pravidelně vyhazují trenéři.

Zpět ale k vaší pozici. Jaký máte vztah s konkurentem mezi třemi tyčemi Norrisem?

Nemáme spolu problém. Jsme kolegové, respektujeme se a neděláme si žádné naschvály. Ale moc toho nenapovídáme. Nejlepší kamarádi nejsme a ani na kafe spolu nezajdeme. Jsme pořád ale brankáři, určitá skupina a zle si neděláme.

Fanoušci ale dali jasně najevo, že by radši mezi třemi tyčemi viděli vás. To musí potěšit, ne?

Rozhodně se to poslouchá líp, než kdyby říkali, že mám z týmu vypadnout. Já kamkoliv přijdu, snažím se udělat dobrý vztah se všemi. Obecně si myslím, že dobré vztahy se spoluhráči, lidmi z týmu i fanoušky jsou důležité. Jsem proto ohromně rád, že to vidí takto, chtějí mě v bráně a mají mě rádi. Nicméně o tomhle rozhoduje trenér.

Vás přivítali v sezoně i jiní fanoušci. Z Gillinghamu, kde jste v minulé sezoně působil. Jaké to bylo chytat zpět na místě, kde jste se v Anglii rozjel, a ještě vychytal nulu při výhře 1:0?

Superdivné (smích). Gillingham pro mě je taková první láska, co se Anglie týče, na kterou se nezapomíná. Od začátku to bylo takové jiné a fakt divné, ale dostal jsem se do toho. Kamarádství muselo stranou. Ale po utkání jim rád napíšu a budu zase kamarád. Jsem Gillinghamu strašně vděčný, že mi dali šanci. Moc mě potěšilo, že když jsem došel na rozcvičku, domácí fanoušci mi zatleskali a já jim to vrátil. A po zápase to samé. Mám radost, že mezi námi není žádné zlo a kdykoliv se s nimi potkám, budeme mít úsměv na tváři.

Vy jste do přerušení posbíral deset nul a v zimě jste, co se této statistiky týče na počet odchytaných zápasů, byl nejlepší v soutěži. Spokojenost s vlastními výkony?

Vůbec ne. Já v tomto mám povahu, že jsem málokdy se sebou spokojený. Ani teď to není jinak, jelikož do Vánoc mohlo být nul víc. Já měl před sezonou cíl dvacet čistých kont. S trenérem brankářů Jimmym Walkerem jsme pak měli úmluvu, že pokud budu mít někde mezi 24 a 26, zaplatí mi dovolenou. Už se k tomu asi nepřiblížím, ani kdyby se sezona rozběhla. Je to zklamání.

Nemohla by vám ale paradoxně současná pauza pomoci ve zbytku sezony?

Nám by to mohlo jedině pomoct. Horší by to snad být ani nemohlo. Věřím, že by to pomohlo dost, ale stejně by to mohlo pomoci i ostatním týmům a byly by to stejné války. 

A co vy a karanténa? Zvládáte ji?

Zvládám ji v pohodě. Říkám si, že s tím stejně nemůžu nic dělat a neovlivním to. Musím fungovat nějak v rámci možností. Bez sportu je to každopádně divné, ale poradím si.

Makáte na sobě doma?

V rámci možností. Mám nějaké vybavení, ale domácí. Žádná velká posilovna. Je to otázka karimatky, lehčího závaží a především váhy těla a gumičky, co se dá sehnat. To je ale všechno.

Plníte nějaké klubem nastavené plány?

Něco máme, ale většinou se to týká hráčů do pole, aby si drželi kondici. To ale neznamená, že to jako brankář plnit nemusím. Spíše je to na mně, jak se přizpůsobím. Snažím se něco dělat, abych se nevrátil jako rozplizlé bláto.

Nějaké brankářské tréninky se dají dělat doma?

Jo, jo. Když poprosím přítelkyni, tak mi to hází ke stropu do rohů, a to lítám od stěny ke stěně (smích). Ne, vážněji. Na týmové skupině na WhatsAppu nám dávají trenéři různé výzvy, co teď letí, abychom si udrželi pozitivní náladu, a je to pro srandu. Já zjistil, že jsem si domů naposledy koupil balon, když mi bylo deset, takže jsem musel do obchodu. Koupil jsem si mičudu za 120 Kč a je to otázka nějakého žonglování a technických dovedností. Pak to posílám do skupiny. Ani to není povinné. Je to hlavně sranda. Člověka to zabaví na odpoledne. Žádné velké brankářské věci se v těchto podmínkách dělat nedají.

Máte nějaké zprávy z klubu, jak se situace u vás v Anglii dál může vyvinout?

Jak komunikuji přes WhatsApp, hodně to se spoluhráči sledujeme. Trenéři to řeší s lidmi, co mají v klubu hlavní slovo v době epidemie. A samozřejmě zástupci Premier League, EFL (Anglická fotbalová liga, zastřešuje 2., 3., 4. ligu a Anglický i Ligový pohár pozn red.) a PFA (Asociace profesionálních fotbalistů pozn. red.) zasedají pravidelně. Situace je taková, že soutěž odložili na dobu neurčitou, takže si člověk může naplánovat prdlajs. EFL omezila kolektivní kontakt až do poloviny května. Čekám, že v pondělí proběhne zase videohovor v kancelářích v klubu a očekávám, že se start z konce dubna posune do půlky května. Nevíme, co bude zítra, co za tři týdny.

Všude se mluví o možných zápasech bez diváků. Jak vy to vnímáte?

Je to nesmysl. Odjakživa patří sport a lidi k sobě. Já pro to mám jedno přirovnání, které ale nejde publikovat. Fotbal bez diváků je prostě hloupost. Chápu a respektuji, že je v tom spousta peněz a bylo by teď těžké určit, kdo postoupí, ale ve mně, v hráči, gólmanovi, zápas bez diváků evokuje přátelák. A v důsledku toho se bojím, že spousta hráčů by k tomu přistoupila v takovém stylu, když tam není atmosféra a energie okolo. Zvláště ve vedrech, které přijdou. To bych možná v 60. minutě usnul. Když to nemá atmosféru, energii, nad hlavou máte třicet stupňů, je to nuda.

Vy byste tedy radši sezonu předčasně ukončil?

Ono i vzhledem k tomu, jak jsme si sezonu podělali, moc by se nestalo, kdyby se to odpískalo a my se mohli v klidu připravit na další sezonu. Ano, je tam pořád dost zápasů, nicméně naše forma byla hrozná. Kdybychom byli první, druzí a hmatatelně hráli o postup, tak bych asi mluvil jinak. Každopádně, když se bude dohrávat, zabojujeme.