Jejich žlutá zeď je skutečně cítit, řekl Suchý k bouřlivé atmosféře v Dortmundu
V bundesligové premiéře musel strávit vysokou porážku 1:5 na hřišti Dortmundu, přesto si startem splnil sen zahrát si v jedné z nejprestižnějších evropských soutěží. Obránce Augsburgu Marek Suchý držel se svým novým týmem krok s favoritem na německý titul jen první poločas, po přestávce se podle něj ukázala síla Borussie.
"Bylo to náročné, protože jsme se hodně naběhali bez míče a to se samozřejmě špatně hraje. A když nám to tam ve druhém poločase 'napadalo', tak pak nohy ztěžknou ještě víc," přiznal po bundesligové premiéře Marek Suchý, který dosavadní kariéru prožil ve čtyřech klubech ze čtyř zemí – v minulosti hrál za Slavii Praha, Spartak Moskva, FC Basilej a nyní nově nastupuje za FC Augsburg.
Říkal jste si po pátém inkasovaném gólu, už aby utkání skončilo?
Ne, i když... Když už je ten výsledek tak rozdílný, člověk se nechce dál trápit. Ale ve finále je nakonec jedno, jestli to skočí 1:3 nebo 1:5. Prostě jsme prohráli.
Co jste říkal na návštěvu 81 355 diváků?
Možná to bude nejvyšší návštěva, před kterou jsem hrál. Ve starých Lužnikách, když jsem nastoupil k derby za Spartak Moskva proti CSKA, také přišlo kolem 80 000 lidí. Ale tady v Dortmundu je to skutečně unikátní prostředí. Velmi jsem se na to těšil.
Když přijdete do takového kotle, přinese to větší nervozitu? Svazuje tzv. nohy?
Ne, to ne. Naopak je to krásné, je zážitek na tom hřišti stát a všechno to vidět. Osobně na můj výkon to až tak vliv nemá, protože v Lize mistrů jsem odehrál za Basilej mnoho zápasů před plnými stadiony, ať v Manchesteru, v Liverpoolu nebo ve Španělsku. Pro takové zápasy člověk fotbal dělá.
Říká se, že Dortmund má nejlepší fanoušky v Evropě. Je to pravda, nebo jste zažil někde bouřlivější?
Asi je to pravda. Ta jejich žlutá zeď je skutečně cítit, byl to skutečně hodně hlasitý kotel. Při hře to však člověk nevnímá, musím se soustředit na to, co se děje na hřišti.
Když bráníte před takovým kotlem, je to horší na komunikaci? Je slyšet vlastního slova nebo pokyny?
No moc slyšet skutečně není. Takže je vlastně jedno, co si chceme říct, protože ono to vlastně nejde. Člověk musí spoléhat na fotbalové mechanismy a spíš si ukázat.
Připravil vás spoluhráč Jan Morávek na první cestu do Dortmundu?
Ano, věděl jsem toho hodně. Že bundesligové zápasy v Dortmundu jsou svátkem pro všechny, jak pro místní, tak i pro hostující tým. Vyprávěl mi jednu svou historku, kterou tady prožil jako hráč. Doufám, že se na mě nebude zlobit.
Vypíchl míč poslednímu domácímu hráči a běžel od půlky hřiště sám na domácí branku, za kterou byl ten kotel s 25 tisíci fanoušky. Že i v té rychlosti si to všechno uvědomil, velikost té tribuny, jak jsou všichni ve žlutém, jak je to výjimečné. Obešel gólmana, ale pak mu to někdo vykopl z čáry.
Jak hodnotíte začátek působení v Augsburgu? Vyřazení z Německého poháru s klubem ze čtvrté ligy, kdy jste si s brankářem Tomášem Koubkem dali vlastní gól, teď tvrdá lekce v Dortmundu?
Nijak pozitivně. V poháru šlo z naší strany o hodně smolný zápas. Ale první kola, zvlášť proti outsiderům, bývají těžká. Prostě jsme to nezvládli, přestože jsme měli. Vlastní gól, gól z ofsajdu, létal nám míč na čáře, soupeř ho vyhlavičkoval z brankové čáry, blbě se to sešlo a doplatili jsme na odvážné a heroicky hrající domácí.
No a Dortmund? Co si budeme povídat, hned v prvním utkání nového ročníku ukázali, že to s útokem na titul myslí vážně. My jsme se sice snažili, do poločasu to s nimi odmakali, ale po přestávce ukázali skutečnou kvalitu. Navíc přes léto hodně posílili, takže to s nimi budou mít všichni velmi těžké.
Bylo po vyřazení v poháru od SC Verl v klubu tzv. dusno? Ať od vedení nebo od trenéra Martina Schmidta?
Dusnem bych to nenazval, ale nespokojenost byla. Probírali jsme to, prošli jsme po poháru nějaké statistiky a třeba ani v naběhaných kilometrech to nebylo takové, jaké by mělo, a problém na začátek byl na světě. Teď se musíme probrat, dát se dohromady, sžít se, protože klub prošel v létě velkými změnami a ne všechno si sedlo tak, aby to bylo ideální. Pro nás by to mělo být upozornění, že bez pořádné práce to prostě v bundeslize nepůjde.
Vy jste už na jaře oznámil, že byste chtěl po pěti sezonách opustit švýcarskou Basilej a zahrát si v jedné z pěti top lig v Evropě. Byl jste připravený jít kamkoliv v Anglii, ve Franci, v Itálii, v Německu či ve Španělsku? Nebo jste preferoval i kvůli znalosti němčiny bundesligu?
Přiznám se, že jsem byl otevřený čemukoliv, bez ohledu na jazyk. Hlavně jsem se chtěl posunout do prestižnější soutěže. Jednat se začalo už na konci minulé sezony, intenzivněji pak v červnu. Najednou se objevila nabídka Augsburgu, která byla rychlá, konkrétní, měli o mě zájem. Dával jsem najevo, že mám rodinu, že mi nové angažmá musí pasovat i v rodinných věcech, abychom byli spokojení všichni.
A v Augsburgu to všechno zapadlo, včetně mezinárodní školy a školky pro děti, krásného místa pro žití až po němčinu, na kterou jsme byli roky zvyklí. A ještě jsme se výrazně přiblížili domů, takže místo 700 kilometrů z Basileje to teď máme do Prahy jen 400.
V Basileji jste získával domácí tituly, hrál evropské poháry, což se v Augsburgu čekat nedá. Jste na to připravený?
Jsem. Se vším všudy. I s tím jsem do toho šel. Bundesliga je prostě výzva. Chtěl jsem to zkusit a jsem tedy rád, že už hraji takovou soutěž. I za cenu a obětování toho, že jsem přišel o evropské poháry. Ale tady bude úrovní takový zápas každý víkend.
