Útočník s důrazem před brankou, na kterého spoléhají ve Slavii i v reprezentaci, se nedá přehlédnout. A nejen proto, že Tomáš Chorý měří téměř dva metry. Ale i pro jeho až buldočí bojovnost, s níž znepříjemňuje život obranám soupeřů a dává góly. A bohužel také pro úlety, kterých se v zápalu hry občas nezvládne vyvarovat.
Jen letos byl dvakrát v lize vyloučený. Když v srpnu proti Slovácku uhodil do rozkroku brankáře Heču a pak když v neděli po souboji, v němž trefil loktem do žeber Dweha z Plzně, bývalému spoluhráči, ležícímu na trávníku, ještě zblízka vynadal. Nejspíš proto, že měl pocit, že simuluje. A poté mu na plzeňského stopera ještě z úst kápla slina.
Podle VARu a rozhodčího to bylo plivnutí, podle Chorého na soupeře jen neúmyslně prskl. „Neplivl jsem na něj. Hlavně jsem vůbec nevěděl, že se něco takového bude zkoumat, protože jsem se normálně nahnul nad hráče. Samozřejmě to bylo v emocích. Řval jsem na něj. Ne, že ne,“ vysvětloval Chorý po zápase.
Podle mě už to, že Chorý ječel na Dweha, kterého předtím jasně fauloval, a bylo mu divné, že se válí po trávníku, je mírně řečeno ptákovina.
To nakonec potvrdil i trenér Slavie: „Rozhodčí řekl, že viděl jasné plivnutí, já ho tam nevidím. Ale šel tam naprosto zbytečně a řval na něj, to nemá dělat,“ řekl k tomu Trpišovský a dodal, že Dweh ani nikdo další se nerozčiloval, což by mělo potvrzovat, že o plivnutí nešlo.
V utkání, kde jsou hráči stále pod dohledem mnoha kamer, zkrátka nic neunikne. Zpomalené záběry jasně ukáží to, co hráč sám ví, takže Chorý moc dobře věděl, že fauloval.
A moc jej neomlouvá ani to, že řval na Dweha, že je simulant, v zápalu boje. Hráč s tolika odkopanými ligovými zápasy by už měl umět emoce ovládat.
A tak Chorý tvrdí, že nic neudělal, a čeká, jak bude jeho extempore vyhodnoceno a jak dlouho si nezahraje, zatímco fotbaloví fanoušci si klepou na čelo.
Český fotbal se totiž stále víc mění ze hry v boj. To předvedla nedávno i reprezentace, která se v baráži doslova probojovala na světový šampionát přes Irsko a Dánsko.
Předvedla dokonale, jak se dá porazit fotbalově lepší tým bojovností a spoluprací celého týmu. Neboť účel, jak známo, světí prostředky.
Ale všechno má své hranice a zvlášť člen reprezentace by měl umět své chování i v takovýchto případech ukočírovat, protože třeba na MS budou emoce ještě o level výš.
