Brückner utekl z nemocnice a na tribunách voněla slivovice. Měli jsme i na Real, vzpomíná Hapal

Tak velký zápas bez něj? Nemyslitelné. Co na tom, že chvíli před tím v olomoucké nemocnici podstoupil operaci žaludku a měl ještě nějaký čas zůstat v klidu na lůžku. Kouč Sigmy Karel Brückner na konci listopadu roku 1991 v letadle směr Hamburk, s kterým Hanáci hráli 3. předkolo Poháru UEFA, chtěl být, a tak začala akce hodná špionážních filmů. 

V den, kdy olomoucká výprava vyrážela vstříc Německu, zástupci týmu propašovali do nemocnice trenérovi civilní oblečení. Úkol číslo 1 mise "Brückner letí do Hamburku" tím byl splněn. Další část už byla na zkušeném stratégovi, jenž však ukázal, že podobně jako dokáže vyzrát na soupeře ve fotbalovém prostředí, je schopný vymyslet i fígle na zaměstnance nemocnice.

Brückner se oblékl do civilu, ale aby nebyl okamžitě odhalen, navrch si ještě hodil nemocniční župan. V tomto outfitu vyšel z pokoje a bez většího stresu dokráčel až na vrátnici. Tam krycí župan odhodil a nejtěžší měl za sebou.

V nemocnici byl po zjištění situace poprask, ale když autobus s hráči Olomouce dorazil na místo srazu u dálnice, kouč už na své svěřence netrpělivě čekal a okamžitě usedl na svoje místo.

"Trenér Brückner byl pověstný, že chtěl vše ovlivňovat a být u toho. Stalo se to i v zápase na Slavii, kam kvůli zdravotním problémům nemohl. My vyhráli a on nás po příjezdu domů čekal na stadionu. Nedivil jsem se, že překonal i tuto potíž a odcestoval s námi. Byli jsme za to strašně rádi a pomohlo nám to. Je důležité, když je trenér s týmem a informace se nepřenáší přes asistenta," zavzpomínal pro web ČT sport současný kouč slovenské reprezentace Pavel Hapal, který byl v roce "91" zářivým talentem olomouckého výběru.

Právě on i Brückner se tehdy nesmazatelně zapsali do historie Sigmy, jelikož slavné okamžiky právě klepaly na dveře.

Olomouc jako Slavia pod Trpišovským

Dvojutkání s Hamburkem bylo pro Olomoucké vrcholem fantastického podzimu. Ve federální lize váleli. Měli nejlepší obranu v soutěži, ani jednou neprohráli a na vedoucí Slovan Bratislava ztráceli jen dva body.

V Poháru UEFA si vedli podobně dobře. Nejprve sfoukli dvakrát 3:0 severoirský Bangor City. Poté přišlo na řadu nepříjemné Torpedo Moskva. Ani v tomto případě Sigma neinkasovala ani neprohrála. Doma Hanáci zvítězili 2:0 a v Sovětském svazu potvrdili postup remízou 0:0.

Největší výzva ale následovala až s Hamburkem. Německý tým měl tehdy jinou pověst než nyní, kdy figuruje v druhé lize. Šlo o tradičního účastníka Bundesligy, který ještě v první půlce 80. let vládl Německu. Proti Olomouci tak šlo o jasného favorita a klub dával jasně najevo, že přes neznámý český tým chce postoupit. Vedení německého celku pro kabinu dokonce vypsalo tučnou odměnu, za postup 200 tisíc marek.

Jenže rozjeté Olomouci pozice outsidera ani finanční motivace soupeře starosti nedělaly. S Brücknerem na lavičce a hladovou jedenáctou na hřišti na soupeře vlétla a už v 10. minutě se dostala do vedení po gólu Hapala. Domácí sice dokázali brzy vyrovnat, ale Sigma do poločasu ještě znovu udeřila. Mezi střelce se znovu zapsal rychlík z levého křídla a senzace v podobě výhry 2:1 byla na světě.

"Byl to klíčový zápas v boji o postup. Navíc z naší strany těch gólů mohlo být mnohem více. Měli jsme spoustu šancí, v závěru standardní situace, které se daly proměnit. Měli jsme tehdy výborné mužstvo se skvělým trenérem, které si vyhovovalo. Přirovnal bych nás trochu ke Slavii z loňského roku, kdy bylo mužstvo poskládáno tak, že fungovalo na všech postech. Ať už vepředu, nebo vzadu. Rozuměli jsme si na hřišti i mimo něj, kde jsme spolu trávili taky spoustu času," popsal Hapal.

Zatímco německá média ani hráči HSV tehdy nechápali, co se to právě na hřišti stalo, Olomouc stejnou rychlostí, jakou se prezentovala v kombinaci a práci s míčem na hřišti, a ve stejném tempu musela opustit stadion.

Co na tom, že právě zaznamenala senzaci a byl ideální čas slavit. Hamburské letiště mělo ovšem jasně nastavený čas, kdy se zavírá, a na Hanáky rozhodně neplánovalo čekat. Navíc když porazili místní miláčky. Kouče Brücknera tak poháněli na tiskové konferenci, dvougólový hrdina Hapal zase mezi novináře na pár otázek přišel ještě s blátem za ušima.

"Letěli jsme nějakým menším letadlem a museli jsme ten večer odletět. Strašně se pospíchalo," popsal tehdejší hektický odlet Hapal.

Minus 15, slivovice a exhibice v atmosféře snů

Úvodní výhra byla pro Sigmu krásná, jenže stále byla před českým celkem odveta, ve které Hamburk chtěl nepovedené první utkání odčinit.

Odveta byla na programu 10. prosince už ve tři hodiny, jelikož na stadionu Míru nebylo umělé osvětlení. "Odveta byla v Olomouci velké pozdvižení. Hrálo se v odpoledních hodinách a děti, které se ve škole prokázaly vstupenkou, měly možnost odejít kdykoliv na fotbal. V oficiálních statistikách je, že přišlo kolem 14 tisíc diváků, ale byly tribuny na stání, takže si osobně myslím, že tam bylo mnohem více lidí. Byla hlava na hlavě," vzpomíná na utkání, které se tučně zapsalo do historie olomouckého fotbalu, Hapal.

Fanoušci na stadion ve velkém počtu vyráželi už čtyři hodiny před výkopem. Přitom venku panovaly tvrdé mrazy a teploměr ukazoval minus patnáct stupňů celsia. Ani to ale příznivce Hanáků nezastavilo.

"Měli jsme soustředění v Chudobíně, což je vesnice u Olomouce. Když jsme dorazili na stadion hodinu a půl před začátkem, tribuna naproti hlavní byla úplně plná, už v ten moment na stadionu panovala neskutečná atmosféra," řekl Hapal.

Odměnu natěšení fanoušci dostali od svých oblíbenců velice brzy, když se už ve dvanácté minutě trefil Milan Kerbr a Sigma byla zase o krok blíže postupu. Hamburk, jenž hrál od konce první půle v desíti, se ale nevzdal a po hodině hry vyrovnal. V ten moment hostům stačil gól, aby srovnal i výsledek dvojutkání.

Sigma měla hned záhy šanci strhnout vedení opět na svoji stranu, jenže Roman Hanus nedal penaltu. Zklamání ale netrvalo dlouho. Po rohu si skvěle ve vápně našel místo Hapal a zaznamenal třetí branku ve dvou duelech s Hamburkem. A jak se později ukázalo, opět to byl gól vítězný.

Mladý střelec běžel okamžitě gól slavit s fanoušky, kde poznal kouzlo tribun v minus patnácti stupních. "Přeskočil jsem reklamu a utíkal k fanouškům. Jak byla zima a lidi se museli něčím zahřát, hned jsem ucítil výpary dobré moravské slivovice," vzpomíná s úsměvem.

Hanáci už poté utkání změnili v exhibici. Třetí branku přidal Radoslav Látal a na konečných 4:1 uzavřel krásnou bombou z voleje Hanus. Sigma v závěru předváděla dlouhé kombinace, kdy místy Hamburku vůbec nepůjčovala míč. V jednu chvíli si domácí přihráli dvaačtyřicetkrát v řadě. Zklamaní hosté jen běhali a diváci bouřili.

"To byla škola Karla Brücknera. Na tréninku jsme hráli pořád na jeden dotek. Když jsme vedli, trenér chtěl, abychom soupeři balon nepůjčili a přihrávali si. Měl strašně rád, když vše bylo z jednoho doteku. Ale stejně kouč po utkání někoho zdrbal, že si míč převzal a nehrál to z jednoho doteku," konstatoval Hapal s úsměvem a vyzdvihl i atmosféru během zápasu.

"Bylo to něco neskutečného. Když jsme viděli ty plné tribuny, tak vám ani nebyla zima. Nevím, jestli se něco takového v Olomouci ještě zopakovalo. Skvělá byla i nálada v týmu. Měli jsme formu a odrazilo se to i v zápase," řekl Hapal.

Pro Sigmu to byl poslední zápas podzimu, což znamenalo žádný trénink další den po utkání. Takže si Hanáci mohli pořádně vynahradit nemožnost slavit po prvním utkání v Německu.

"Oslavy byly pořádné, jelikož byl prostor. Strašně rád na to vzpomínám, i když na některé situace trochu matně. Navíc za pár dní jsme se dozvěděli, že jsme se dostali do dalšího kola Real Madrid," popsal Hapal.

Těsný pád s gigantem

Jestli zápas s Hamburkem byl pozdvižení, jarní střetnutí s Realem ve čtvrtfinále bylo teprve šílenství. Na Brücknerův popud a pod jeho vedením dokonce na stadionu musela vzniknout nová šatna speciálně pro hosty. Zedníci spojili tři malé kabiny v jednu velkou, aby hosté měli dostatečný luxus a nebyla ostuda.

Té se Sigma ale přece jenom nevyhla. I když ne v kabině. Do kanceláře tehdejšího předsedy Jaromíra Gajdy dorazil prezident Realu Ramón Mendoza a v momentě, kdy seděl a mluvil s Gajdou, ze stropu mu spadl do klína kus omítky.

"On se jen tak podíval a řekl: Pane předsedo, vzhledem k tomu, že jste ve čtvrtfinále Poháru UEFA, tak byste mohli mít kvalitní stropy ze sádrokartonu. Svou elegancí to zahrál tak, jako že zůstal nad věcí, ale já bych se nejradši propadl. Byla to obrovská ostuda a já byl rudý až za ušima," zavzpomínal Gajda v rozhovoru pro Deník.

Jestli byl rozdíl v zázemí mezi oběma kluby obrovský, na hřišti to znát nebylo. Hráči si dokonce věřili, že i "bílý balet" by proti nim mohl narazit. "Tenkrát po vynikajícím zápase s Hamburkem jsme měli trochu v hlavách, že bychom Real mohli porazit a postoupit. V každém z nás byla myšlenka, proč by to nešlo. Navíc Real neměl formu. Nakonec k tomu nechybělo moc," řekl Hapal.

Jedním z klíčů, proč to Sigmě nakonec nevyšlo, bylo i období, kdy na Real narazila. Zaprvé už nepanovaly takové mrazy, které by Španělům do karet nehrály, a ani forma Sigmy už nebyla tak výjimečná jako v závěru podzimu.

"Kdyby se hrálo na podzim, myslím, že bychom Real potrápili ještě více. Forma byla lepší. Jaro už nás nezastihlo v takové pohodě, ale i tak jsme hráli otevřenou partii až do posledních minut," zavzpomínal Hapal.

První partie s gigantem byla na programu 4. března. Na tribunách byla opět hlava na hlavě a v 26. minutě si stadion mohl zařvat gól. Hapal hrající ve formě poslal Sigmu do vedení. "Jsem fanoušek Realu a mám na to krásné vzpomínky. Že se to podařilo, je ale shodou okolností. Když si na ten gól vzpomenu, měl na něm velkou zásluhu Honza Marošiho, který standardní situaci zahrál skvěle. Pro mě bylo snadné ten gól dát," popsal slavný moment Hapal. 

Utkání tehdy skončilo 1:1, jelikož remízu trefil šťastně na konci poločasu legendární stoper Realu a španělské reprezentace Fernando Hierro. "Škoda té vyrovnávací branky," zamyslí se zpětně Hapal možná nad klíčovým momentem dvojutkání.

Šance na postup tehdy pořád žily. V odvetě na stadionu Santiago Bernabéu dokonce během první půle Milan Kerbr trefil hlavou tyč za stavu 0:0. Domácí Real byl ale přece jenom lepší a měl šance. Utkání nakonec rozhodl jedinou brankou v závěru legendární střelec Hugo Sánchez a uťal sny Hanáků na další senzaci. Nebylo k ní ale daleko.

"Už tehdy jsme to brali jako velký úspěch, ale docenili jsme to až později. Myslím, že se na to hodně pozapomnělo. Když Plzeň hrála s Realem Madrid, hodně se vzpomínala Sparta, náš zápas moc ne. Já osobně to beru jako velký úspěch s mužstvem, které jsme měli. Rvát se s Realem Madrid o postup, který byl navíc reálný podle výsledků i herně..." řekl Hapal.

Tehdy dvaadvacetiletý hráč tak zakončil sezonu evropských pohárů se čtyřmi vstřelenými góly. Navíc jedním do sítě Realu Madrid, což se nepodaří každému.

"Ty branky řadím v kariéře nejvýš, jelikož ji hrozně moc ovlivnily. Zejména góly Hamburku, jelikož potom moje cesta vedla do Německa. Jsem za to rád. Ale upřímně, nešlo ani tak o moje individuální statistiky, ale spíš o výsledky mužstva. Měl jsem neskutečně dobrý pocit z týmového výkonu a strašně jsme si to užili," řekl.

Přestup do Německa a Brückner novátor

O hráče Sigmy byl po výkonech v Poháru UEFA zájem. Milan Kerbr měl dokonce nabídku na hostování s opcí do Realu Madrid, kolem Jana Marošiho se motala celá řada týmů v čele s Hamburkem. Ani jeden z hráčů ale zelenou k odchodu nedostal.

Výrazně to ovlivnil fakt, že na cestě do ciziny byl už Pavel Hapal, kterého si vyhlédl Leverkusen a zaplatil za něj na tu dobu pořádný balík. 3,1 milionu marek, díky čemuž mohli Hanáci začít přestavovat stadion.

Leverkusen ale nebyl jediný tým, který o Hapala stál. "Osobně si vzpomínám na dva kluby. První byl Stuttgart. Jeho zástupci dorazili do Olomouce, kde jsme se potkali. Už to bylo na spadnutí, ale nedohodli se s klubem. Nevím, na čem přesně to ztroskotalo. Po mezistátním utkání Česko – Německo na Strahově pak za mnou přijel pan Calmund z Leverkusenu. Sedl si se mnou i s funkcionáři a tam se to upeklo. Kluby se dohodly, pak jsem vyjednával já a mohl jsem jít," vzpomíná na přestup, který vedl k úspěšnému angažmá v Německu. Po Leverkusenu následovala ještě jedna zahraniční štace ve španělském Tenerife, kde se ale Hapal vážně zranil a výrazně to ovlivnilo zbytek jeho hráčské kariéry.

K odchodu Hapala do Německa pomohl výkon celého týmu, který fungoval jako rodina, a také kouč Brückner, který se u široké veřejnosti proslavil až v pozdějších letech působením u české reprezentace, s níž dosáhl na bronz z ME 2004. Už v Sigmě ale ukazoval, jak skvělým trenérem je. A jakým je novátorem.

"Měl na našem výsledku zásadní podíl. On byl vždy o krok dopředu. Když šlo o sledování soupeře, vždy na něj něco vymyslel a většinou to vedlo k úspěchu. Vzpomenu se na spoustu situací. Třeba na Interu Bratislava vymyslel standardku, kdy si všiml, že Inter vybíhá a vystavuje útočící tým do ofsajdu. My jsme z toho dali krásný gól, kdy jsme vyběhli s nimi a zezadu naběhl Olda Machala a dal gól, po kterém jsme vyhráli 1:0. Brückner byl vynikající," popisuje Hapal vliv trenérské legendy a vzpomíná i na taktiku, která je v současnosti tolik běžná.

"Když se dneska mluví o repressingu, zisku míče po vlastní ztrátě, my toto dělali dávno za trenéra Brücknera. On po nás toto přesně chtěl. Dokázal také najít styl, jak se dostat do plné obrany, když brání před šestnáctkou. Podstatné bylo, což je důležité pro každého kouče, aby ovlivnil kabinu. Aby hráči věděli, co trenér chce, aby tomu věřili a šli za ním. A on nás přesvědčil," dodal Hapal.

Rodák z Kromeříže se po úspěšné hráčské kariéře vrhl na trénování, kdy vedl například Baník Ostrava, slovenskou Žilinu, polský Lubin či Spartu. V současnosti Hapal trénuje slovenskou reprezentaci.

Na slavnou sezonu 1991/92 ale nezapomíná a občas si ji rád připomene. "Zejména pak v rámci domácího hecování s mými kluky, takže často dávám tohle jako příklad. Spíše takovou úsměvnou formou," dodal.