Vymotal jsem Laudrupa, vzpomíná Mistr na Barcelonu. Lidi fandili už při rozcvičování, přidává Kouba

Siegl: Ten gól je nejvýš spolu s Marseille

Vítězný gól dal tehdy kanonýr Horst Siegl po centru Pavla Dvořáka, jemuž ještě předcházelo břevno, které z přímého kopu trefil Petr Vrabec. "Ve vápně si jako útočníku musíte hledat místo na první tyči. Já jsem předskočil obránce a byla z toho branka," řekl jediný střelec zápasu s tím, že na ten moment se nedá zapomenout. "Byl to jeden z vrcholů mojí kariéry i celé Sparty, ten výsledek byl fantastický," konstatoval autor jediného gólu utkání.

"Skoro každý rok se to připomíná, běží to na sociálních sítích, takže se na to automaticky znovu podívám," přiznal Siegl. "Ten gól je u mě nejvýš společně s gólem proti Marseille. Ten byl z dálky, proti Barceloně jsem se trefil zblízka, ale zase to bylo Zubizarretovi," dodal hráč, který tehdy ještě po kličce slavnému soupeřovu brankáři nastřelil břevno.

Kouba: Mám to mezi top tři v kariéře

Bez Petra Kouby, který nyní trénuje gólmany v reprezentační jednadvacítce, by to ale tenkrát asi nedopadlo – v brance Sparty zastavil ve vyložených šancích Laudrupa, Salinase i Beguiristaina.

"Jo, ty zákroky si vybavuju. Ten zápas řadím mezi top tři v mé kariéře a nejen proto, že byl Spartou vyhlášený jako zápas století. Ale proti jednomu z nejlepších týmů světa jsem uhájil čisté konto. A vynikající byla i atmosféra, ta byla vůbec nejlepší, jakou jsem zažil společně se zápasem v Marseille," vybavil si. "Stadion byl plný hodinu před zápsem, už při rozvičování fandili," dodal.

Ale celý zápas si poté nikdy nepustil. "Celý ten zápas jsem neviděl nikdy, to určitě ne. Ale fanoušci nás pozvali v lednu k padesátinám Pepy Chovance a Jirky Novotného a pouštěli tam delší fragmenty z toho zápasu."

A jak se na to utkání dívá bývalý reprezentační gólman dnešníma očima? "Je na tom vidět, že se fotbal už posunul někam jinam – dopředu, ale i tak měl svojí krásu a byl to velký úspěch."

Mistr: Vymotal jsem Laudrupa

Další velkou postavou zápasu byl Lumír Mistr. Záložník, který uměl s míčem věci, jako málokdo, ale jehož kariéru brzdila zranění a problémy s koleny. Tehdy si jako vždycky před zápasem odskočil, na záchodě si dal cigárko a šlo se na věc.

Bude výročí velkého zápasu? "Jakého? S Barcelonou? No, vždyť je to omýlané pořád dokola," reagoval Mistr v klidu, když zjistil o čem má být řeč, ale hned rozvázal. "Vzpomínám na to hrozně hezky, ale nejlepší zápas v mé kariéře to nebyl – můj nejlepší byl v Glasgow, kdy jsme prohrávali 0:2 už v prodloužení. Oni si ale nakonec dali po mém centru vlastňáka a postoupili jsme. Ve Skotsku byla ještě lepší atmosféra. Půl hodiny před zápasem nebyl na stadionu nikdo. Šli jsme do šatny, natáhli štuplny, sundali bundy a za chvíli jsme byli zpátky a už bylo plno, narváno. Starý, mladý všichni zpívali a ten zápas byl vydřený."

Výhru nad Barcelonu v Praze řadí ale hned na druhé místo. Od té doby z něho viděl sestřihy, ale celý snad jen jednou. "Jenže, stejně jako všechny v Lize mistrů, si ho dobře pamatuju," říká bývalý fotbalový slalomář, že na to moc rád vzpomíná. "Byly to krásné chvíle," zasní se.

V Praze Mistr několikrát zamotal hvězdám katalánského kolosu hlavu. "Nejradši vzpomínám, jak jsem ve druhé půli na naší polovině vzal míč podle mě nejlepšímu hráči Barcelony Míšovi

Laudrupovi. Vymotal jsem ho a pak po lajně utek mezi dvěma třema," odfoukl spokojeně. A také vzpomněl na kulisu. "Jako vždycky na Spartě, publikum je dvanáctý hráč, ti nás hnali dopředu."

Zatímco většina jeho tehdejších spoluhráčů se fotbalem dál živí většinou jako trenéři, on pracuje jako ostraha a nevadí mu to. "Nikdy jsem na trenéřinu ani nepomyslel. Na to nemám povahu. Já jsem impulzivní a ještě ty hráče omlouvat, to ne. Já bych se u toho moc nervoval a vzal lať a seřezal bych je," dodal s úsměvem.

Frýdek: Mezi lidmi by tehdy nepropadl špendlík

Martin Frýdek patřil přesně před osmadvaceti lety k motorům zálohy Pražanů, ale ani on si nevzpomněl, že je právě výročí významného utkání. "To se přiznám, že ne, ale když jste se zeptal, tak jsem si vzpomněl, co je to za datum, protože na apríla toho tenkrát moc nebylo," usmál se muž, který nyní trénuje fotbalisty pražského Vltavínu v ČFL.

A co se mu z tohohle zápasu okamžitě vybaví? "Hned mi naskočí našlapaný stadion, tam podle mě bylo mnohem víc lidí, než byla předepsaná kapacita, tam by nepropadl špendlík na zem," vzpomíná záložník. "K tomu výborný výkon Koubiče (brankář Kouba) a Lumíra Mistra, ten si s nima tehdy dělal, co chtěl," uzavřel vzpomínky.