BLOG: Teď už s kůží na trh, trenére

Nechci nikomu radit, což je ve fotbale, jemuž alespoň u nás skvěle rozumí každý, kdo si minimálně dvakrát zakopal okresní přebor (a kdo nehrál vůbec, dělá, že kopal přinejmenším I. A třídu), dost nezvyklé. Ale vyjádřit se k tomu musím. To mi zase nedá.

Jarolím chce čas. Je fakt, že mančaft převzal za pochodu. Bývalý kouč Pavel Vrba se tehdy nečekaně rychle vydal za miliony do Ruska a Jarolím přiběhl do funkce těsně před začátkem kvalifikace. Ta nakonec dopadla bledě. Třetí místo za Německem a Severním Irskem nestačilo ani na baráž, takže: neúspěch.

"Když jsme mužstvo přebírali, zbýval nějaký měsíc do startu kvalifikace, řada hráčů skončila. Bylo to hektické a čas hrál proti nám. Teď je času relativně víc, je případně ještě tři čtvrtě roku času na to něco vyzkoušet. Do kvalifikace o EURO by se to mělo stabilizovat," řekl Jarolím po konci kvalifikace, kdy ještě netušil, zda dostane šanci vést tým dál.

Jak vidí jeho působení odborníci? Martin Hyský, bývalý fotbalista a nyní expert ČT, řekl, že v týmu bylo příliš změn a žádná hierarchie. Zkušený kouč František Cipro, jemuž kdysi dělal Jarolím asistenta, dodal, že protočit v kvalifikaci, kdy jde o všechno, 35 hráčů, mu přijde absurdní. Nebyli sami – v různých obměnách tenhle názor rezonuje ve všech hodnoceních.

K tomu se občas přidává podezřívavý tón, proč to Jarolím dělal. A byla to narážka na svět hráčských agentů, který je s fotbalem spjatý stejně pevně jako šéf Slavie Tvrdík s Číňany. Každý reprezentační start totiž v CV fotbalisty podpoří jeho prodejnost a zdvihne cenu – a ve fotbale jde o peníze většinou až v první řadě.

Ale fuj, tohle si přece nemyslíte. Jenže znáte to: na každém šprochu, je pravdy trochu… Doufám, že tentokrát tomu tak nebylo. Ruku za to však nikam, a už vůbec ne do ohně, dávat nebudu.

Někdy to v kvalifikaci o Rusko vypadalo, že každý, kdo párkrát slušně zakopal v tuzemské lize, nebo alespoň nastoupil v zahraniční soutěži, měl nakročeno do nominace. Já to viděl většinou jako Jarolímovu reakci na okamžitou formu hráčů, a těch bohužel ve špičkových klubech máme po čertech málo.

Jenže taková rotace v kádru národního týmu taky nevydává jasný signál o tom, co a s kým chce trenér hrát.

Herní projev mužstva, které málem remizovalo s Německem (nakonec 1:2), a byla by to zasloužená plichta, se mi líbil. Horší už to ale bylo třeba v Norsku a v Severním Irsku.

Nicméně kouč mančaft omladil. Kluci jako Jankto a Barák začínají vystrkovat růžky. A co góly? Jan Koller se vrátí sice už jen občas do Smetanovy Lhoty, ale i někde mezi Krmenčíkem a Schickem by mohl jeho střelecký apetit ožít, což by trenérovi dost ulevilo.

Nebudu zdržovat, já bych Jarolímovi ještě tu šanci dal. Krmenčík taky říkal, že tým potřebuje čas, aby se ještě víc sehrál, a že to půjde. A teď je chvíle na tom zapracovat. Doba zkoušek skončila. Osa týmu už je snad jasná a širší kádr už by měl být spíš užší.

A pak? Pak už s kůží na trh, trenére.