BLOG: Lampard v Chelsea. Příliš nakvap, nebo v pravý čas?
Frank Lampard – trenér Chelsea. Ještě pořád to zní trošku zvláštně, že? Vždyť bývalý anglický záložník nedávno oslavil jednačtyřicáté narozeniny a coby kouč moc zkušeností neposbíral. Než sáhl po nabídce ze Stamford Bridge, trénoval jen rok, a to ještě ve druhé lize v Derby County. Přesto dostal šanci vést jeden z největších klubů na Ostrovech. Otázka zní, nazrála ta správná doba?
Legenda, nesmírně inteligentní fotbalista, nejlepší střelec v historii Chelsea a pravděpodobně taky nejlepší hráč. Střih. Manažer, který má klub nasměrovat zpět na vrchol. Nebo alespoň k lepší budoucnosti. Jeho jmenování vyvolalo u fanoušků absolutní euforii – a vlastně se není čemu divit. Právě Frank Lampard je spolu s Johnem Terrym ztělesněním nejúspěšnější éry londýnských Blues.
Tomáš Rosický se na Letné taky zrovna neprodírá hromadou nenávistných dopisů s kulkami uvnitř.
Na celou věc je ale nutné nahlížet střízlivě, věcně a jasně. Tak, jako když se pokoušíte vést fotbalový klub, tedy přesně to, co lidé najmuvší Lamparda dělají – a k čemuž udělili mandát i samotnému Lampardovi.
Fanoušci mají na nadšení nárok. I proto, že si teď neprocházejí zrovna šťastným obdobím. Eden Hazard, jeden ze dvou skutečně špičkových hráčů Chelsea, opustil tým. Stejně tak trenér Maurizio Sarri, pro kterého měla být při náročném herním stylu právě druhá sezona v klubu tou přelomovou.
Do toho se v závěru uplynulého ročníku vážně zranili dva nejtalentovanější fotbalisté v kádru: Ruben Loftus-Cheek a Callum Hudson-Odoi, jejichž návrat je odhadován někdy v průběhu podzimu. Kádr navíc není jak doplnit, protože Chelsea má na rok pozastavené registrování nových hráčů. Tým „posílí“ pouze mladíci, kteří se vrací z hostování.
A teď do toho všeho hoďte nezkušeného kouče, jehož hlavní devízou je modré srdce a nekonečná podpora tribun. Zní to sice velmi krutě, ale položme si jasnou otázku: Přemýšlela by Chelsea o angažování Franka Lamparda, kdyby v klubu neměl hráčskou minulost? Angažovala by třeba podobně progresivního a takticky (alespoň v teorii) zdatného Garyho Nevilla?
Ani omylem.
A pomiňme teď fakt, že Neville svůj trenérský počátek ve Valencii totálně zpackal, neboť zahájit kariéru v jednom z největších klubů v zemi, kde se ani plynně nedomluvíte… Tady nepochybně talentovanému trenérovi nemohl pomoct ani zázrak.
Vraťme se ale k Lampardovi. On totiž také neprožil sezonu, kvůli které by se o něj měly přetahovat velkokluby po celé Evropě. Před rokem Derby skončilo v Championship šesté se ziskem 75 bodů. Letos po Lampardově nástupu? Šesté se 74 body. Jasně, na úplně první sezonu za hlavním kormidlem týmu to není vůbec špatné. Ale na přestup do klubu velikosti Chelsea?
Můžeme argumentovat osobou Zinedina Zidana. Legenda Realu Madrid přebírala Bílý balet s nulovými zkušenostmi s velkým fotbalem. Francouz do té doby trénoval jen béčko Realu. A bum. Tři tituly v Lize mistrů za dva a půl roku.
Oproti jeho startu má Frank Lampard výchozí pozici dokonce lepší. Navíc už jsme i ze zápasových studií mohli zpozorovat, o jak fotbalově osvícenou osobnost se jedná. Jenže nemá Cristiana Ronalda. Nemá hvězdami nabitý tým, perfektně fungující zálohu s Modričem a Kroosem, ani stovky milionů od vedení v zádech… Má ono modré srdce a nekonečnou podporu tribun.
Když už jsme nakousli otázku peněz a vedení klubu – to úplně poslední, co při startujícím zákazu přestupů chcete, je nový trenér. Nového kouče chcete naopak ve chvíli, kdy můžete první den v úřadu přijít do jeho kanceláře a začít se pokoušet plnit jeho přání na doplnění kádru.
Rozumná přání, pane Stramaccioni, rozumná.
Zkrátka tak, aby dostal hráče, kteří se mu hodí do systému, a nový kouč tak mohl co nejlépe prosadit svou fotbalovou vizi. Patrně nejlepším řešením by pro Chelsea při aktuálním stavu věcí bylo setrvání Maurizia Sarriho, který tým zná, má na co navazovat a už jen kompletní letní příprava (kterou loni k dispozici neměl) by pro něj de facto byla náhražka za absenci na přestupovém trhu. Jenže tahle varianta zkrátka ve hře nebyla.
A tak se dostáváme k druhému jadérku celé situace, která pro změnu dává Lampardovu jmenování docela solidní opodstatnění.
Opět se odrazíme od toho faktu, že jakýkoli nový manažer by nesměl minimálně rok nakupovat. K tomu připojíme, že stávající kouč je pryč a změna na trenérském postu přijít tak jako tak musí. Ano, bývalý trenér Derby by v ideálním případě potřeboval ještě rok ve druhé lize a pak třeba další sezonu v Premier League. Aby se otrkal, zažil další úspěch i zklamání.
Přesto přese všechno. Existuje v současné krizi pro Chelsea lepší varianta než Frank Lampard?
Blues potřebují svěží vítr a autoritu, kterou kabina bezvýhradně přijme. Potřebují někoho, koho si budou hráči vážit, vzhlížet k němu a kdo bude zároveň jedním z nich. A nakonec, což je možná nejdůležitější, potřebují někoho, kdo má cit pro zabudování mladých hráčů z hostování do prvního mužstva. Protože jak jsme již zmínili, jiné posily letos nepřijdou.
Všechny tyhle proměnné splňuje Frank Lampard téměř dokonale, přičemž nesmíme nezmínit postavu jeho asistenta Jodyho Morrise. Morris, kromě toho, že na přelomu milénia v Chelsea taktéž řadu let působil jako hráč, má za sebou velmi úspěšné angažmá coby trenér mládeže v londýnském klubu.
Coby asistent či hlavní kouč pomohl vytvořit nejsilnější dorosteneckou dynastii od legendárního manchesterského „Class od 92“. Chelsea pod jeho (spolu)vedením pětkrát za sebou vyhrála prestižní FA Youth Cup (2014 až 2018) a dvakrát UEFA Youth League (2015 a 2016). A víte, koho měl Morris po boku? Joea Edwardse, jehož si Lampard taktéž vytáhl, aby vedl tréninky prvního týmu.
V Chelsea zkrátka udělali vše možné i nemožné, aby z potenciální krize vytěžili co nejvíc. Byť se dá poměrně neochvějně tvrdit, že za rok za dva by byl nejlepší kanonýr historie klubu připraven pro pozici manažera lépe, s ještě větší jistotou lze konstatovat, že úplně každý jiný trenér by měl horší výchozí pozici.
A kdo ví, třeba se skutečně sen všech fandů Blues naplní a jedna z nejvýraznějších hráčských postav uspěje i v trenérské roli. Zdá se, že vedení klubu upustilo od fantasmagorických tužeb neustále se hnát za tituly a třeba věnuje Lampardovi čas konečně zapracovat do týmu talenty z veleúspěšné akademie, po čemž davy dlouhé roky volají. Třeba i na úkor výsledků.
Opačný scénář je totiž hrůzostrašný. Představa, jak miláček fanoušků ze sedmé příčky tabulky dostává v únoru padáka… to by už tak dost pošramocená pověst Chelsea definitivně proletěla černou dírou.