Z profesionálního fotbalisty psychologem Slavie. V Česku jsem rarita, uznal Macháček

Není to tak dávno, co ještě měl v hlavě hráčské sny. Doufal, že ho kariéra zavede do Anglie, Itálie nebo Španělska, kde nastoupí proti nejlepším fotbalistům světa. To vše v době, kdy Martin Macháček působil v Dukle nebo Příbrami a okusil také na jeden zápas dres české jednadvacítky.

Jako krajní bek Středočechů v roce 2011 naskočil v základní sestavě třeba proti Slavii. Jeho statistika prvoligových startů se ale nakonec zastavila o dva roky později na čísle čtyři. Následoval neúspěšný boj o místo v Brně, hostování ve Vlašimi či Vltavínu a vše skončilo návratem do mateřského klubu vesnického klubu, kde kope doposud.

Sen o velké fotbalové kariéře pro Macháčka tak dopadl neúspěchem. Už v té době ale pracoval na nové životní etapě, kterou rovněž výrazně formoval a ovlivnil fotbal. Psychologii, přesněji sportovní psychologii. "Už tenkrát jsem vnímal, že příprava fotbalisty není závislá jenom na kondičních, taktických a technických věcech. Cítil jsem, že velkou roli hraje složka mentální," prozradil v rozhovoru pro web ČT sport.

Psycholog na plný úvazek v českém fotbale? Spíše rarita

V Česku však angažování sportovních psychologů u fotbalových celků nemá tradici. Ano, kluby občas externě spolupracují s některým z odborníků. Nebo pomoc hledají sami hráči. Že by ale realizační týmy pravidelně obsahovaly sportovního psychologa na plný úvazek, který bude s hráči pracovat a komunikovat na denní bázi, to nikoliv.

Do neprozkoumaných vod se až v létě vydala Slavia, která k mládeži angažovala právě Macháčka. Zásadní roli při tomto kroku měl ředitel akademie sešívaných Jiří Plíšek.

"Pan Plíšek má k této oblasti blízko. Když například působil v Teplicích, měl tým vlastního psychologa, ale tehdy to bylo závislé na jeho angažmá. Chvíli po Plíškově odchodu skončil i psycholog. Abych mohl efektivně doručovat psychologický servis, je potřeba mít právě podporu i na nejvyšších místech a ve Slavii se to povedlo. Těžko si představit, že kdyby tomu pan Plíšek sám nevěřil, mohl bych zde úspěšně působit," popsal.

Právě Plíšek má velký podíl i na systematickém začleňování Macháčka. Pro novou posilu, jež má akademii zase o nějaký krok přiblížit západoevropskému formátu, vymyslel plán, jak ho do kolektivu zabudovával postupně.

"První tři měsíce mě nepustil k vlastní práci. Cílem bylo stát se přirozenou součástí systému akademie. Poznávat a diskutovat s trenéry, chodit s hráči do tréninku. Být jako jeden z koučů. To bylo při zpětném pohledu ideální. Kolikrát si týmy přivedou psychologa pouze externě, a byť to může být sebelepší odborník, pořád mu chybí pro práci detailní znalost kontextu. Znalost vztahů, drobných nuancí, veškerého chodu kolem" popsal.

"Já tady jsem desátý měsíc a pořád zjišťuji něco nového, a to jsem v denním kontaktu se všemi. Jak těžká pak musí být práce externího odborníka v momentě, kdy vlastně ví hrozně málo o dennodenním životě týmu," naráží Macháček na tradičnější praktiky v českém prostředí.

Nebyl to ale jenom Plíškův plán, který mu pomohl se začlenit. K získání důvěry u starších kategorií přispěla i náhoda, kdy u jedné tréninkové jednotky vypadl hráč a do hry se dostal právě bývalý ligový fotbalista. A svým výkonem na hřišti zaujal a získal respekt.

"Věřím, že prokázaná sportovní dovednost mi hrozně pomohla. Hráči na vás poté koukají důvěřivěji než před tím. Sám za sebe vnímám, že pro efektivní spolupráci je důležité, aby cítili, že jste jeden z nich a umíte taky kopnout do míče," myslí si.

Hlava je víc než polovina výkonu. Ale jen psychika hvězdu neudělá

V akademii Slavie má Macháček na starosti kolem 300 fotbalistů od přípravek až po B-tým. A přístup k jednotlivým věkovým kategoriím je a musí být dosti odlišný. Zatímco u mladších ročníků komunikuje především s rodiči a jejich přístupu ke kariéře dítěte, přímo se samotnými hráči kooperuje od dorostenců U16 až po "béčko".

Ve vztahu hráč–psycholog většině laiků pravděpodobně okamžitě naskočí snaha zbavit se strachu a nervozity v zápasech, což je částí Macháčkovy práce. Sám ví, jak hlava může fotbalistu svazovat, jelikož kolem dvacátého roku věku právě nepovedené zápasy ovlivňovaly jeho výkony i v dalších duelech. A o psychickém faktoru často mluví i hvězdy hrající v nejlepších soutěžích.

"Hlava hraje zásadní roli ve výkonu sportovce. Hodně fotbalistů se zaobírá věcmi, které nemají pod kontrolou, a tím si sami vytvářejí stresové situace, které pak logicky ovlivňují jejich výkon. Strachují se, jak duel dopadne. A pak jsou vlivy jako, jestli přijde rodič, agent, reprezentační trenér. Snažíme se to odbourávat a učíme hráče techniky, aby eliminovali vnější vlivy, které rozptylují jejich pozornost," konstatoval slávistický psycholog.

Kromě toho je ale také výraznou pracovní náplní ovlivňování přístupu a pohledu na přípravu, kde je v kolektivních sportech znát výrazná rezerva oproti sportům individuálním. Macháček se s trenéry snaží, aby hráči více brali zodpovědnost při vývoji kariéry na sebe a nespoléhali jenom na pokyny a instrukce realizačního týmu.

"Ve Slavii hodně diskutujeme, že bychom chtěli větší zodpovědnost za výkonnostní progres přesunout na hráče. Aby sami chodili za trenéry a chtěli individuální tréninky. Aby se ptali po zápase, co udělali špatně, nebo dobře. Aby nečekali, až přijde kouč a řekne, ať se jdou podívat na video. V současnosti dostávají tréninkový proces naservírovaný, což zjišťujeme, že je v určitých situacích kontraproduktivní pro odpovědnost, samostatnost a vlastní motivaci. Chceme hráčům samozřejmě dát co největší péči a servis, ale musí se najít správné hranice, aby byli připraveni na realitu mimo systém akademie" vysvětlil.

Právě individuální a zodpovědný přístup ze strany hráče k přípravě a tréninku je jedním z klíčů k fungování a zlepšování mentální odolnosti. Macháček příliš nevěří na krátkodobé, někdy i zázračně vypadající metody jako hypnóza či autohypnóza, o nichž někteří mluví  jako o využitelných pro fotbal.

"V momentě, kdy nabídnete hráčům zkratku ke zlepšení výkonu, mine se to účinkem. Bude hledat cesty, jak za méně úsilí získá více. Ve sportu to takto nefunguje, naštěstí. Kolik tomu dáte, tolik dostanete. V tom je sport spravedlivý. Nelze si myslet, že pokud fotbalista nedává vše tréninkové přípravě, nepřidá si nic navíc, neanalyzuje si výkony, atd., tak že se pomocí myšlenek a představ může stát lepším hráčem. Vše je totiž propojené. Často se snažím dávat příměr. Máte kondiční, technickou a taktickou složku. A mentální složka je lepidlo mezi nimi, která se vším táhne a projevuje se v každodenních maličkostech v dlouhodobé přípravě. Nemohou fungovat odděleně," popsal.

Ne každý fotbalista však psychologa potřebuje. Naopak, velká část i úspěšných sportovců podobné služby nikdy nevyužije, jelikož v raných fázích kariéry byla dobře vedena ať už ze strany rodiny, nebo trenérského štábu, a v hlavě to mají nastavené správně. Na druhou stranu neplatí ani to, že psychologa je potřeba využít jen v případě, že má sportovec limit nebo ho něco trápí.

"V Česku tento názor převažuje. V západoevropských zemích je ale přirozené, že jdu za psychologem, i když třeba jsem v pohodě, ale cítím, že mohu být lepší a hledám cesty, jak se posunout," řekl.

Špatné výsledky ve škole? Nehraješ

Macháček intenzivněji v současnosti ve slávistické mládeži pracuje zejména s několika jednotlivci, ale cítí, že během necelého roku působení zájem ze strany mladíků vzrůstá. Ať už díky zvědavosti, nebo vlivem kooperace s některým ze spoluhráčů.

"Tím, že jsem ve Slavii první rok, dbáme na citlivost, jak se informace a moje role prezentuje hráčům. Jak s nimi komunikuji a co říkáme hráčům o sportovní psychologii. Mám radost, že jsou to jednotlivosti a občas je krásně vidět, že přišly v pravý čas. Okolo nich se pak nabaluje přirozená zvídavost a touha vědět víc od ostatních hráčů. Mám v péči jednoho dlouhodobě zraněného a je vidět, že v tom týmu to vyvolalo zvědavost, co ten psycholog taky dělá," popsal.

Práce na mentálním pokroku zabere měsíce a je hodně závislá na okolí hráče. Ať už na podpoře ze strany realizačního týmu, nebo situaci v kolektivu.

U mladších ročníků, přípravek a žáků jeho práce spočívá v komunikaci s rodiči. Právě správný přístup k výchově mladých fotbalistů ze strany rodičů může výrazně ovlivnit formování budoucího nastavení a vztah k rozvoji kariéry. Macháček v tomto směru proto zkouší určitý druh osvěty.

"S rodiči během tréninků dětí diskutujeme různé otázky. Jako přístup k hráčům po prohře či výhře, jak komentují výkony dětí, či zda suplovat přípravu dítěte na zápas. Jestli by rodiče měli být ti, kteří říkají: sbal si tašku, tady máš svačinu, tady máš vše připravené, nebo už i v takovýchto drobnostech hráče připravovat na samostatnou dráhu a kariéru. Jsou na to pozitivní ohlasy. Je ale potřeba také znát názor rodičů, diskuze je potřeba," prohlásil.

Poctivý přístup k výchově hráče se přelévá také mimo hřiště do školních lavic. Hrát fotbal, ale zanedbávat školní povinnosti? To ve Slavii nefunguje. V určitých případech dokonce mohou špatné známky a přístup k učení znamenat neúčast v zápasech.

Tento strašák ale nese ovoce a výkony v lavicích se u spousty hráčů zlepšily. "Vnímáme to jako velkou prioritu. Ve Slavii dáváme důraz na to, že v první řadě se vychovává osobnost a až poté sportovec. Máme úzké propojení škola, rodina, fotbal. Trenéři znají prospěch hráčů, jsou pravidelně informování a komunikují s učitelkami. Důraz na vzdělání je velký," popsal Macháček.

Podle něj je zákaz zápasů až krajní mezí a předchází mu x varování. Během jeho působení ve Slavii se to stalo výjimečně. "Tím, že se to stane ve vrstevnické skupině, která má k sobě blízko, dopad není jen na jednoho hráče, ale zvýšená pozornost je i u ostatních hráčů. Vnímám to tak, že se to do hráčů snažíme vštěpovat, že nic není zadarmo. Všechny hodnotné věci něco stojí. Chápou to i v rámci školy," řekl o projektu, který fungoval ale už i před jeho příchodem.

U A-týmu psycholog není, tam pozici zastávají trenéři

Macháček je zatím jediným psychologem ve Slavii. A-tým, který obhajuje v první lize titul, spoléhá spíše na vliv realizačního týmu, což podle něj ale není špatně. Naopak v tom vidí ideální situaci a nastavení, jelikož je daleko efektivnější,  když tuto složku sportovní přípravy dokážou zohledňovat samotní trenéři.

"Je vidět, že trenér Trpišovský nebo jeho třeba asistent pan Houštecký mají psychologický cit přirozeně v sobě. Dokážou efektivně působit na psychické rozpoložení hráčů. A právě i díky tomu jsou úspěšní. Dokázali hráče přesvědčit, dokázali je inspirovat pro společnou vizi, i proti velkým evropským týmům. Na to musíte mít psychologické kvality," pochválil realizační tým "áčka".

Sám se snaží hledat inspiraci v zahraničí, kde je sportovní psychologie mnohem rozšířenější než v Česku a největší kluby tam zaměstnávají i několik psychologů najednou. A to třeba právě jenom v rámci akademie. Velkou inspirací jsou zejména týmy v Anglii.

"A taky vyhlášené akademie v Salcburku nebo některé v Německu. Ale v Anglii je systém hodně propracovaný. Třeba v Southamptonu pracují tři psychologové v celé akademii na plný úvazek a dva na poloviční. Mají psychologa na přípravky, žáky, dorost. Je to chytré, jelikož biologické a kognitivní zákonitosti psychiky hráčů každé věkové kategorie jsou odlišné," řekl.

Macháček proto doufá, že jeho případ a další působení třeba jednou bude inspirací pro ostatní týmy v českém prostředí. "Věřím, že když kluby v budoucnu uvidí, že Slavia je v mládeži lídr třeba i díky tomu, že má propracovaný systém psychologické přípravy, taky o angažování sportovního psychologa budou uvažovat. Pro obor sportovní psychologie by to bylo jenom dobře, když se to stane přirozenou součástí sportovního světa," dodal.