BLOG Pavla Čapka: Účelovým pragmatismem za titulem
Předpokládám, že vy, kdož máte rádi fotbal a sledujete ho pečlivě a pravidelně, už máte načerpáno a vstřebáno mnoho informací, vjemů, nebo dokonce osobních zážitků ze sobotního derby. Málo platné, nestává se často, aby se dva nejslavnější kluby české historie praly takhle napřímo o titul, takže je to jednoznačně nejsledovanější téma druhého kola nadstavby. V pondělí už se o sobotní bitvě nedá napsat nic objevného či originálního, ale svůj pohled rád připojím.
Třikrát v této sezoně vyzrál v bitvě stratégů trenér Trpišovský nad Dánem Priskem. Poprvé na podzim to byla v Edenu tvrdá lekce, v dubnu na jaře uchránil Spartu v lize od porážky od značně oslabené Slavie nešťastný vlastenec Ousoua a ve finále MOL Cupu pak červeno-bílí Letnou s přehledem vyloupili.
Až po pohárovém finále Dán definitivně pochopil, že se Slávií v tomhle ročníku nemůže hrát vyloženě otevřenou partii s výstavbou hry odzadu. Přestože rád lpí na svých principech a herní filozofii, tak je 13. května obětoval a položil na oltář krátkodobého úspěchu. Výsledkem byla sparťanská vyčkávaná v poměrně hlubokém bloku s hráči blízko u sebe a čekání na standardní situace, popřípadě brejky. K tomu druhému Slavia Spartu v podstatě vůbec nepustila, ale standardky derby rozhodly.
Pro Spartu je to úderná zbraň v celé sezoně, nasázela z nich soupeřům úctyhodných 33 gólů a poslední tři proti arcirivalovi přiblížily Spartu výrazně k titulu. Každá z nich byla přitom z jiného těsta. Při první zakroutil předtím sedm zápasů gólově mlčící Haraslín míč famózně mimo dosah bezmocně plachtícího Koláře. Při druhé způsobil melu ve slávistickém vápně Sadílkův tradiční dlouhý hod a v následné trmě-vrmě se překvapivě nejlépe zorientoval stoper Sörensen. Jeho klid a přehled při zakončení byly obdivuhodné.
No, a v době, kdy už Sparta vyhlížela konec a spíš odolávala náporu vyrovnáním povzbuzené Slavie, přišel zbytečný skluz jinak skvělého Ogbua a sudí Černý bez zaváhání pískl penaltu. Při ní prokázal svou neuvěřitelnou vyzrálost a pevné nervy sparťanský kapitán a lídr Ladislav Krejčí.
Sparta by určitě brala vhledem ke kartám rozdaným před zápasem i remízu, ale takhle má v kapse jackpot a umetenou cestu za mistrovským pohárem si už může zkomplikovat a pokazit jen sama. Nevydolovat ze zbývajících tří zápasů čtyři body by pro ni bylo za současné konstelace neodpustitelným hříchem.
Obezřetný kouč Priske ale správně tvrdí, že ještě není hotovo, a ti, kteří to sami zažili, dodávají, že poslední kroky k titulu bývají ty nejtěžší a může to být víc o hlavách než dovednostech.
Pro Spartu je dobře, že Dán si zachoval soudnost i nadhled a po zápase přiznal, že trpěl při sledování slávistické herní dominance a že přece jen čekal od svého bránícího týmu větší aktivitu a hru s míčem.
Brian Priske moc dobře ví, že s podobným stylem hry by Sparta byla v jakékoliv evropské soutěži za otloukánka bez nároku na nějaký úspěch. Dá se tedy předpokládat, že se Dán se svými kolegy v realizačním týmu vrátí co nejdříve k ofenzivnímu fotbalu, kterým Sparta v mnoha případech na jaře bavila a byla i efektivní.
Trnitá Priskeho cesta
Na současné pozici Sparty má dánský trenér zásadní podíl, zvlášť když si připomeneme, jak trnitá byla minulý rok jeho cesta s týmem napříč soutěžemi. Od vyřazení v předkole Konferenční ligy se Stavanegrem přes sérii nevýrazných remíz v lize až po potupnou porážku v Edenu.
Je o to obdivuhodnější, že na to trenér s velkým lidským rozměrem dokázal adekvátně zareagovat. Změnil rozestavení a styl hry, prosadil si v zimě příchod zkušených zahraničních posil a v klíčové bitvě o titul neváhal opustit své fotbalové principy a sáhnout k pragmatické taktice.
Odměna může být pro trenéra ta nejsladší: hned v první sezoně titul, na který Sparta čeká dlouhých devět let. A jako bonus přízeň sparťanských fanoušků, kteří po vítězném derby skandovali jeho jméno. V sobotu bylo symbolické, že stadion na Letné takhle vyvolával i posledního strůjce sparťanského doublu, šedesátku slavícího Vítězslava Lavičku.
Klíčová ztráta Slavie?
A teď chvíli o Slavii. Ta byla bezesporu na Letné fotbalovějším týmem, kupříkladu její akce vyšperkovaná prvním gólem snesla ta nejpřísnější kritéria. Týmu z Edenu paradoxně nepomohly v klíčovém duelu její nejvýraznější osobnosti posledních týdnů. O opěvovaném nigerijském stoperovi Ogbuovi už byla řeč. Na Letné promarnil gólovku i kanonýr s inženýrským diplomem Václav Jurečka. Nepřekvapilo by mě, kdyby vyměnil všechny góly nasázené předtím v Edenu "klokanům" za jedinou úspěšnou trefu z Letné.
Nemohu se však zbavit dojmu, že o eventuální titul se Slavia připravila sama v posledním kole základní části, když poprvé v sezoně doma nezvítězila nad průměrným Hradcem Králové. Stejně jako vloni tak mohou být prokletím týmu Jindřicha Trpišovského hradečtí "votroci".
Řezníčkův nejhorší zápas
V bojích o záchranu vyčnívá nad jiné příběh dvou opačných hrdinů ze souboje Brna s Pardubicemi. Zatímco rumunský démon Nita lapil hned dvě penalty relativně krátce po sobě, jejich exekutor a nejlepší ligový střelec Jakub Řezníček prožil podle vlastních slov nejhorší zápas své kariéry a opouštěl poprvé v životě fotbalové hřiště v slzách.
Pardubice díky tomu Brno obraly v nesmírně důležitém zápase o všechny body a zdá se, že vše směřuje k následujícímu. Pokud Pardubice příště doma porazí Zlín, posunou jeho šanci na záchranu ještě víc ke dnu a sami získají jistotu baráže. I Brno už ví, že ho zřejmě nemine baráž, za kterou by mohlo být za určitých okolností i rádo.
