Je deset koní moc, nebo málo? S přehledem nejčastější téma kolem letošní Velké pardubické. Standard posledních let se pohyboval kolem patnácti, letos to je o třetinu míň. „Kvalita toho pole je úžasná, diváci o nic nepřijdou,“ ujišťuje ale Josef Váňa, která poprvé po 26 letech sám žádného koně na start Velké neposílá.
„Byl méně pršící rok, takže to pár koní zdravotně nevydrželo až do toho nejdůležitějšího dostihu,“ vysvětlil Váňa hlavní důvod, proč chybí řada kvalitních koní, mezi nimi například vynikající Fort Medoc majitele Jiřího Charváta.
S tvrdou půdou letos bojovaly nejen na závodištích, ale i v tréninkových centrálách. „Do budoucna se stáje bez kvalitních tréninkových drah zřejmě neobejdou. Doba, kdy se někde povláčelo kus pole, na tom se koně potrénovali, je pryč. Dnes to nestačí. Dostihy jsou rychlé, šlachový aparát je namáhanější, rekonvalescence delší. Dostat koně do formy, aby byl zároveň zdravý, je alfou a omegou,“ připomíná dostihový expert ČT Libor Šimůnek.
Čtyři z osmi v Česku trénovaných koní, kteří se v neděli objeví na startu Velké, se letos v dostizích ukázali jenom jednou. Zbytek sezony raději pracovali doma.
Pošetřit koně, aby vydrželi až do konce sezony, se snažil i trenér Dalibor Török, který posílá do Velké pardubické favorizovaného Godfreye a jeho polobratra High in the Sky.
Török je trénuje ve Zhoři u Jihlavy v podmínkách, o kterých si mohou další české stáje nechat jenom zdát. „Máme možnost pískových drah a all-weather dráhy – ale i nám letos voda na zavlažování chyběla. Koně přesto absolvovali veškerou práci, kterou jsme jim naplánovali. A ti dva, u nichž bylo dané, že je pro ně vrchol Velká pardubická, byli opatrně menežovaní,“ popisuje.
„Mám to jednodušší, že mám majitele, který investuje do tréninkové centrály, lidí i koní nemalé prostředky,“ říká s odkazem na majitele Dostihové stáje Pegas Jiřího Trávníčka, který ve Zhoři vybudoval mimořádné středisko. Sám si dokonce odchovává koně ve svém francouzském hřebčíně. Godfrey i High in the Sky jsou „produkty“ jeho chovu.
„Pak je jasné, že sbírá úspěchy a že se můžeme prezentovat v nejlepších dostizích,“ uvědomuje si Török.
Mizející střední třída, ale i důraz na kvalitu
Rostoucí finanční náročnost dostihového provozu je dalším faktorem, proč mizí menší stáje a koní ubývá. „Je to hodně drahý sport. Nůžky se nám rozevřely na hodně bohaté majitele, kteří mají střediska, střední třída pomalu mizí, a pak tu jsou srdcaři jako kolem Sacamira,“ říká Šimůnek. Eva a Radim Petříkovi, kteří se o vítěze Velké pardubické Sacamira starají, mají civilní povolání a koně trénují až po návratu z práce.
Dalším faktorem užší startovní listiny je fakt, že část koní, kteří splnili kvalifikaci do Velké pardubické, jejich trenéři a majitelé raději poslali do menších dostihů v rámci velkopardubické neděle. Ať už z důvodu nižšího věku, kdy kůň má na Velkou ještě dost času, nebo ne zcela prověřené výkonnosti.
„Jsem rád, že dostihová společnost dospěla k tomu rozhodnutí. Že jsou pryč doby, kdy každé JZD chtělo mít koně ve Velké pardubické. Teď se to tříbí a na startovní listině je to vidět,“ míní Šimůnek.
I mezi dobrými koňmi se ale musí hledět na ekonomiku. Centrála Váňových sice měla kvalifikovaného Nordstranda, jeho italský spolumajitel se ale rozhodl jít cestou menšího dostihu. Startovné ve Velké pardubické stojí přes padesát tisíc, Nordstrand proto zamíří „jen“ do Poplerova memoriálu, kde je částka výzmamně nižší a kůň má větší šanci něco vrátit z vyběhnuté dotace.
