V jiné lize. Van Aert dobyl ve Valkenburgu své třetí zlato

Wout van Aert neměl ideální sezonu – se svým hlavním rivalem prohrával na jednom Světovém poháru za druhým. Avšak mistrovský závod ve Valkenburgu zvládl na jedničku s hvězdičkou. Van der Poelovi ujel ve druhém kole a s každým následujícím okruhem svůj náskok jen a jen navyšoval. 

Získal tak svůj třetí titul mistra světa. V roce 2016 vyhrál v Zolderu, minulý rok mu patřil lucemburský Bieles a nyní slaví na nizozemské půdě ve Valkenburgu. Jen pěti dalším cyklokrosařům – a naposledy v 80. letech krajanu Rolandu Libotonovi – se podařilo získat tři tituly v řadě. Van Aert předvedl podobný kousek jako na silnici Peter Sagan.

Před domácími fanoušky to bylo pro van der Poela velké trápení. Viditelně nebyl v pořádku – ta tam byla forma z minulého víkendu v Hoogerheide, kde vedl od startu až do cíle. Ve Valkenburgu navíc neprohrál pouze s van Aertem, ale i bouřlivě slavícím Michaelem Vanthourenhoutem. Bronzová medaile pro něj není ničím jiným než zklamáním.

"Byl to určitě jeden z nejhezčích závodů v mé kariéře. Vyhrát o více než dvě minuty, to je prostě neuvěřitelné. Je to důkaz, že jsem se dobře připravil," uvedl Van Aert. "Po složitém začátku sezony jsem se rozhodl soustředit na MS, zatímco Mathieu se snažil vyhrát, co šlo. Proto jsem možná dorazil ve větší pohodě. Nebyl dneska ve své kůži, ale jinak jezdil celou sezonu lépe a vyrovnaně," ocenil poraženého soupeře.

Van der Poel uznal porážku. "Byl na tom dnes nejlépe. Neudělal jsem žádnou chybu. Byl jsem v klidu, žádný stres. Prostě jsem prohrál. Bylo obtížné jet od druhého kola s vědomím, že nevyhraju. I když mi lidé fandili, nedařilo se mi nabudit se," řekl. Na konci alespoň odrazil Aertse. "Nemohl jsem připustit, aby dojeli na prvních třech místech Belgičani," dodal. 

Pro Michaela Boroše se závod nevyvíjel dobře, když nedokázal rychle odstartovat a musel se proháčkovávat dopředu. Na trati se mu ale dařilo a po několik kol jel dokonce na páté příčce. Až v závěru jej postihly problémy se řidítky a spadl na konečnou dvanáctou příčku. Osmnáctý skončil Jan Nesvadba, Tomáše Paprstku a Emila Hekeleho zastavili na trati rozhodčí.

"Poslední dvě kola pro mě byla osudná. V závěru jsem musel běžet víc úseků než ostatní. V předposledním okruhu jsem najel do zábran a úplně jsem otočil řídítka. A v posledním kole mi zase spadl řetěz," posteskl si Boroš pro web cyklokros.cz. "Pak už jsem byl rád, že jsem vyšel poslední schody. Měl jsem toho plné zuby. Proto jsem z výsledku zklamaný, ale s výkonem spokojený," dodal.

Naopak Nesvadba byl za osmnáctou příčku rád. "Sezona nebyla úplně optimální. Ve většině závodů v zahraničí jsem se nedostal do dvacítky, nechal jsem si to až na dnešek. Závod byl specifický, totální bláto a dost se běhalo. Za rok se chci lépe připravit a rád bych nakouknul do nejlepší desítky," uvedl.

Jak závod probíhal?

Belgičané hodlali situaci van der Poelovi co nejvíce znepříjemnit a svou taktiku uplatnili hned na startu, kde tempo napálil Tim Merlier. Favorizovanému Nizozemci přitom start nevyšel a byl až na sedmé pozici. V jedné z náročných pasáží ovšem na rozdíl od svých soupeřů nemusel sesednout a rázem se ocitl na špičce.

Rozložení sil naznačil zbytek prvního okruhu. Van der Poel ujel ve dvojici s van Aertem, s menší mezerou se na bronzové pozici držel Michael Vanthourenhout. Michael Boroš, který trochu zaspal na startu, se nacházel ve větší skupině s Laurensem Sweeckem, Stevem Chainelem a dalšími. Při prvním průjezdu cílem byl desátý.

Ve druhém kole ovšem přišla dvě drobná zaváhání van der Poela, která jej stála vždy několik vteřinek a van Aert rázem jel sám s odstupem více než pěti vteřin. Belgičan byl viditelně na koni a v běhavých pasážích rychle získával další čas. Další ránu uštědřil nizozemské hvězdě Vanthourenhout, který jej dojel ještě před koncem druhého okruhu.

Časomíra v tu chvíli ukázala manko této dvojice na vedoucího van Aerta už propastných pětadvacet vteřin – to vše během jediného kola. Během toho dalšího se přitom rozdíl ještě několikanásobně navýšil (+1:05!). Van der Poel se zkrátka nedokázal dostat do tempa a působil jen jako stín sebe sama.

Mezitím se dopředu posouval Boroš, který poskočil na pátou příčku a kolem sebe měl Merliera se Sweeckem. Dopředu to ale měl daleko, čtvrtý Toon Aerts se spíš přibližoval van der Poelovi, než že by ztrácel na trati čas. Bohužel v závěrečných kolech Boroše zbrzdily na trati problémy, když o plůtek ohnul řidítka, a spadl až na dvanácté místo.

Čtvrté kolo a manko van der Poela narostlo již na za vše mluvící minutu a padesát vteřin. O zlatu bylo v tu chvíli už jasno, van Aerta o ně mohl připravit snad jen závažný defekt nebo zranění. Belgičan si dokonce mohl dovolit i pád v pátém okruhu, kdy zavadil o bariéru. Van Aert se však jen oklepal a pokračoval dále. Decentně slavil několik posledních kilometrů.

Jeho lehká jízda působila jako z jiného světa oproti pracnému výkonu jeho nizozemského soupeře, kterému v pátém okruhu upláchl Vanthourenhout a navíc se musel mít na pozoru před blížícím se Aertsem, který jej dostihl před nájezdem do posledního kola. Bronz uhájil, nemůže to však hodnotit jinak než jako zklamání. Na van Aerta ztratil dvě minuty a 30 vteřin.