PREVIEW TOMÁŠE JÍLKA: Kdo bude jedničkou Tour s číslem 111?

Začínám jen zdánlivě mimo téma. Jeden z mých nejsilnějších zážitků během nedávného hokejového mistrovství světa se odehrál necelou hodinu před startem našeho semifinále se Švédskem, kdy jsme byli s Martinem Hostákem při příchodu do arény několikrát zastaveni fanoušky v českých dresech. Jejich první dotaz překvapivě nesměřoval k blížící se bitvě, kterou žila celá republika, ale několikrát zněl téměř identicky: "Budete i letos dávat Tour?"

Pro mě to bylo to nejpříjemnější ujištění, že naše práce má jednoduše smysl a řadě lidí na jejím výsledku záleží a přináší jim radost. Zároveň to byl další důkaz, že se nám za těch čtrnáct let, co vysíláme živě tu nejkrásnější, nejbarevnější a nejpestřejší sportovní událost, podařilo vytvořit jakousi cyklistickou komunitu, kde je celkem jedno, kdo je komentátorem, expertem či reportérem a kdo divákem – jsme zkrátka všichni v jednom pelotonu. 

Mám každým rokem silnější pocit, že to pro "druhou stranu" není jen o pouhém sezení na gauči, ale aktivním zapojení do našich přenosů, třeba prostřednictvím otázek a námětů přes sociální sítě, které určují téma komentáře. A pokud mluvím v plurálu, mám na mysli náš sehraný tým ve složení René Andrle, Leopold König, Lubor Tesař, Tomáš Konečný, František Raboň, Stanislav Kozubek, Ján Svorada, Petr Vakoč a Petr Benčík, který se vám i letos bude snažit co nejzábavnější formou zprostředkovat dění na italských a francouzských silnicích. A ve třetí etapě navíc s velmi speciálními hosty – sedminásobným vítězem bodovací soutěže, rekordmanem Peterem Saganem a jeho dlouholetým sportovním ředitelem Jánem Valachem.

Nedílnou součástí projektu Tour de France jsou reportáže přímo z místa. Letos se za kulisy podíváme očima Martina Kozáka, který se už se Starou dámou projel v tom zvláštním zářijovém covidovém ročníku před čtyřmi lety. Nebudou chybět ani tematické příspěvky z letošní i dřívějších sezon, příběhy českých jezdců a podrobněji se vrátíme o deset let zpět, kdy 101. Tour nabídla spoustu zajímavých příběhů, ve kterých významnou roli hrála jména jako Kittel, Froome, Contador, Nibali nebo české duo Jan Bárta a Leopold König.

Není malých rolí

Ale tím nejdůležitějším budou zápletky, které vymyslí a vyřeší hlavní aktéři (a snad i s českou stopou) v jednotlivých etapách. Vstupní rozložení karet je více než zajímavé a z mnoha pohledů ve srovnání s posledními ročníky mimořádné a originální jak v neotřelé detektivce. 

Tak především nejistota, s jakou do Grand Boucle s třemi jedničkami vstupují vlastně všichni favorité (pokud je skutečně můžeme vzhledem k aktuální situaci ve všech případech za kandidáty celkového vítězství považovat), nabízí nezaujatému divákovi pestrou škálu možných scénářů a ono dráždivé napětí jako na začátku netuctového filmu či knížky od rafinovaného autora. 

Co udělá s Pogačarem pauza bez jediného závodu od suverénního ovládnutí Gira (a jak to bude hrát jeho super kapele s králi nedávného Švýcarska Yatesem a Almeidou)? V jaké kondici dorazí Vingegaard, co vlastně řeklo o Rogličově reálných možnostech vítězství "o chlup" na Dauphiné, jak se posune výkonnost debutanta Evenepoela… A těch otázek je mnohem víc. Bude zase králem hromadných dojezdů Philipsen (a bude mu MVDP znovu "jen" asistovat), co předvede kometa poslední dvouletky Derek Gee, bude moci Cav definitivně a spokojeně ukončit kariéru, dočkáme se další talkshow baviče Mohoriče, vrátí se štěstí na řídítka loňských smolařů Carapaze s Masem?

Křidýlko, nebo stehýnko?

Každý závod a jeho vývoj dělají hlavně samotní jezdci, ale scénu k dramatu jim chystají organizátoři a trasa, kterou ve svém menu navařili. A letošní předkrm i zákusek jsou mimořádné: poprvé Grand Départ u "konkurence" v Itálii a poprvé cíl mimo metropoli nad Seinou, a navíc v podobě časovky. 

Nebylo by špatné zopakovat si historické drama z posledního dne Tour 1989 (mimochodem letošní ročník nabízí nejvyšší součet kilometrů v individuální disciplíně za poslední dekádu). Dalšími lahůdkami jsou vydatná porce v podobě legendárního Galibieru už ve 4. etapě, "rallye" po šotolině kolem Troyes na závěr úvodního bloku či trochu skrytá a hodně pikantní delikatesa v podobě 11. etapy v Centrálním masivu s více než 4300 výškovými metry! 

Nechybí ani další stálice Tourmalet nebo dva horské dojezdy v etapách číslo 19+20 do naopak žlutou karavanou téměř neprobádaných lyžařských středisek a průsmyků (a cestou střecha ročníku Bonette s dechberoucí výškou 2802 m n. m.). 

Stalo se už pěknou tradicí za vlády Christiana Prudhomma, že žádná pravidla při skladbě programu a pořadí typů etap prostě neexistují. Jediné pravidlo zní: nepředvídatelnost především! Je skoro k neuvěření, že na svátku se stodvacetiletou historií je v itineráři dvanáct nových startovních či cílových destinací (pravda, pět z nich na Apeninském poloostrově). 

Příprava a komentování přenosů z Tour de France patří vedle poslechu Depeche Mode, sledování filmů Woodyho Allena, spánku a dalších příjemných aktivit mezi moje nejoblíbenější činnosti. Pevně věřím, že i vy si další kapitoly tohoto nekonečného příběhu naplno užijete.

Vive le Tour!