Týmy a jezdci letošní Tour de France

Alpecin-Deceuninck (Belgie, WT) – potvrzeno

Sylvain Dillier, Robbe Ghys, Sören Kragh Andersen, Axel Laurance, Jasper Philipsen, Jonas Rickaert, Mathieu van der Poel, Gianni Vermeersch

Pozoruhodná podoba cyklistického kalendáře, který by mnozí rádi modernizovali, má za následek mimo jiné to, že na některé závodníky v průběhy sezony dočista zapomenete. Jako by to bylo již dávno, kdy Mathieu van der Poel závodil a vyhrával. Jeho místo převzali jiní. Jarní klasiky jsou minulostí. Myši mají pré. A přitom od jeho triumfů na Flandrech a Roubaix neuplynulo ještě ani čtvrt roku.

Van der Poelův vztah k Tour určitě není bez komplikací. Zvítězil hned ve své druhé etapě, kterou na žlutém závodě absolvoval – to je ale také dodnes jeho jediný triumf. Ve Francii jako by nebyl nikdy ve své kůži a ideální formě, ostatně velké kopce nejsou jeho vysněným terénem. Zároveň tu ale předvedl také notnou dávku lidskosti a obětavosti. To když své vlastní ambice potlačil a v loňském roce den za dnem pracoval pro Jaspera Philipsena.

Tento model by se měl opakovat i na letošním závodě. Philipsen je nejlepším sprinterem těchto dní a MVDP je jeho parťákem de luxe. Oba jsou dobrými a blízkými přáteli, sedí si, znají se. A tým Alpecin-Deceuninck, možná ten nejlépe řízený tým posledních let, z toho jen těží. Letos už díky této spolupráci vyhrál tři ze čtyř Monumentů.

Útočně a drze chce pojmout i letošní Tour, kam kromě hlavních dvou hvězd přiváží i další zajímavá jména. Nechybí Sören Kragh Andersen, který, pokud se v závěrech etap rozhodne ujet, už často nebývá znovu viděn. Neschází ani debutující gravelista a zlý hoch cyklistiky Gianni Vermeersch či nenápadný MVP za triumfy svých kolegů, ostřílený Švýcar Silvan Dillier.

Arkéa-B&B Hotels (Francie, WT) – potvrzeno

Amaury Capiot, Arnaud Démare, Raúl García, Clément Champoussin, Daniel McLay, Luca Mozzato, Cristián Rodríguez, Kévin Vauquelin

Nikdo neříká, že má Arnaud Démare to nejlepší za sebou nebo že snad není dobrý cyklista. Po jedenácti měsících od jeho kvapného příchodu z týmu Groupama-FDJ, k němuž došlo kvůli jeho nezařazení na soupisku pro loňskou Tour, si ale ve francouzské stáji Arkéa-B&B Hotels již museli položit otázku, jestli tak trochu nepořídili zajíce v pytli. 

Neboť Démare zatím v červeném dresu zapsal pouze dvě vítězství (v obou případech na malých francouzských závodech) a letos se ve worldtourových kláních nedostal na lepší než třinácté místo. To na člověka, který má doma dva fialové dresy z Gira (za vítězství v bodovací soutěži) a který nasbíral celkem deset etapových triumfů z Gira a Tour, není úplně skvostná vizitka. Spíše je to vizitka poměrně bídná.

Napravit to může na Tour, kterou jel naposledy před třemi lety. Se svým minitýmem, který se skládá z Lucy Mozzata a Daniela McLaye, se postaví těžkým vahám jako je Philipsen, Groenewegen nebo de Lie. Bude to srovnání, které týmu ředitele Emmanuela Huberta ukáže poměrně přesně, jaká že je kvalita jeho největší hvězdy.

Arkéa ale neskládá zbraně ani pro kopcovité etapy. S Kévinem Vauquelinem, který na jaře finišoval druhý na Mur de Huy v závěru Valonského šípu a kromě toho skončil v top 10 na Tirrenu-Adriaticu i Baskicku, se již dají vymyslet velké věci. Rodákovi z Bayeux je stále teprve třiadvacet, Tour jede poprvé a může všem ukázat, že to už ve skutečnosti není Démare, kdo patří mezi úzkou špičku pelotonu.

Astana Qazaqstan (Kazachstán, WT) – potvrzeno

Davide Ballerini, Cees Bol, Mark Cavendish, Jevgenij Fedorov, Michele Gazzoli, Alexej Lucenko, Michael Mörköv, Harold Tejada

Mark Cavendish už podle původních plánů měl letošní závod sledovat tak akorát v televizi – a maximálně docházet do studia jako expert. Nakonec to ale celé dopadlo jinak. Závodník z Ostrova Man málem dosáhl na vysněné pětatřicáté vítězství, o den později ale spadl a se zlomenou klíční kostí zamířil do nemocnice. Vypadalo to, že jeho kariéra je nakonec přece jen u konce.

Ale nebylo tomu tak a Cavendish se rozhodl ještě pro jeden pokus. K němu dochází nyní: v polovině sezony, během které má pouze dvě vítězství (v Kolumbii a Maďarsku), a kdy to vypadá, že etapovému triumfu v nejsilněji obsazeném startovním poli nikdy nebyl více vzdálený. Ale jestli jednu věc během své kariéry opakovaně dokázal potvrdit, pak tuto: nikdy jej neodepisujte. Ani nyní v jeho devětatřiceti letech.

Holým faktem ale zůstává, že do sprintů půjde z pozice někoho, kdo může jen překvapit. Michael Mörköv, Davide Ballerini a Cees Bol mají být těmi, kteří jej dotlačí k etapovému triumfu, na který tým Astana čeká už čtyři roky. Navíc v situaci, kdy se jeho stáj nachází na samém dně žebříčku WorldTour. Bude to úkol z kategorie složitých.

Sestavu Astany doplňuje také Alexej Lucenko, který letos zazářil na závodě Kolem Abruzza, kde porazil i tříčlennou přesilu z UAE ve složení Adam Yates, Pavel Sivakov a Diego Ulissi. Od té doby ale jeho forma kolísá a Lucenko rozhodně není závodníkem, na něhož by šlo mít absolutní spoleh – jedním příkladem za všechny může být jeho pětašedesáté místo z aktuálního Švýcarska.

Bahrajn-Victorious (Bahrajn, WT) – potvrzeno

Nikias Arndt, Phil Bauhaus, Pello Bilbao, Santiago Buitrago, Jack Haig, Matej Mohorič, Wout Poels, Fred Wright

Výběr osmičky závodníků týmu Bahrajn-Victorious lze vnímat z určitého pohledu také jako výběr těch, které zcela jistě neuvidíme na konci července na Czech Tour. Tým, mezi jehož sportovní ředitele patří i Roman Kreuziger, se v Jeseníkách a Beskydech představí – ale s úplně jinými jmény, než jsou Mohorič, Bilbao, Poels a spol.

Zmíněná trojice se před rokem postarala o etapové triumfy: Poels a Bilbao, který své vítězství emotivně věnoval tragicky zesnulému Ginu Mäderovi, se radovali poprvé, Mohorič přidal již svůj třetí vavřín. Všichni tři budou oporami poměrně movitého týmu i letos. Kromě dílčích výher navíc zůstává ambicí i celkové pořadí.

O to by měl znovu usilovat před rokem šestý Bilbao, pro kterého může jít ve čtyřiatřiceti letech dost možná o poslední velkou šanci. V minulosti o vysoké příčky usiloval také Jack Haig, jehož ale na Tour stíhal jeden pád za druhým, a Australan se už jednou nohou přetransformoval spíše do pozice domestika de luxe. Zajímavou kartou nicméně může být debutující Kolumbijec Santiago Buitrago.

Rodák z Bogoty už dojel v elitní desítce na španělské Vueltě, zatímco na Giru vyhrál dvě etapy a kromě toho skončil i na pódiu Lutych–Bastogne–Lutych. Buitrago je schopen v horách udržet snad každého s výjimkou Tadeje Pogačara s Jonasem Vingegaardem a může být nenápadným trumfem – a zároveň ve svých čtyřiadvaceti patří rozhodně i do klubka favoritů v soutěži o bílý dres.

Cofidis (Francie, WT) – potvrzeno

Piet Allegaert, Bryan Coquard, Jesús Herrada, Simon Geschke, Ion Izagirre, Guillaume Martin, Alexis Renard, Axel Zingle

Před rokem zažil Cofidis velice úspěšnou Tour de France, během níž konečně skončila jeho neslavná série bez vítězství – mezi ročníky 2008, kdy triumfoval Sylvain Chavanel, a 2023, kdy se nejprve radoval Victor Lafay a po něm i Ion Izagirre, uplynulo dlouhých patnáct let. Během nich působilo tápání Cofidisu na domácím závodě někdy až tragikomicky.

Vše se změnilo až během loňské Tour, po níž si v týmu ředitele Cédrica Vasseura asi ještě dlouhou dobu pouštěli opakované záběry z obou triumfů. Nyní jsme ale již o dvanáct měsíců dále a současnost pro Cofidis už tak růžově nevypadá. Jsou to totiž poměrně prostá čísla: v letošní sezoně má francouzský tým pouhá čtyři vítězství, nejméně z celé WorldTour. 

Jistě pomůže, že se mezi čtyřmi triumfy najdou úspěchy z Gira a Tour de Suisse, to ale nemůže být omluva. Cofidis, jehož titulární sponzor nedávno prodloužil svůj závazek jak pro mužský, tak ženský tým (za který jezdí Nikola Nosková) do roku 2028, se zkrátka trápí a může mít ve zbytku roku ještě velké problémy. Jsme v polovině tříletého období, které rozhoduje o sestupujících z WorldTour, a Cofidis je určitě jedním ze žhavých kandidátů.

V honbě za UCI body – protože i tak lze Tour de France vnímat – tak potřebuje být francouzský tým letos znovu hodně aktivní. Nemůže už při tom počítat s Lafayem, který přestoupil do Decathlonu (a letos ještě nezávodil kvůli zranění kolena). A tak to budou známé opory: Guillaume Martin, veteráni Simon Geschke a Ion Izagirre nebo spurter Bryan Coquard, který se blýskl triumfem v druhé etapě Tour de Suisse.

Decathlon Ag2r La Mondiale (Francie, WT) – potvrzeno

Bruno Armirail, Sam Bennett, Felix Gall, Dorian Godon, Paul Lapeira, Oliver Naesen, Nans Peters, Nicolas Prodhomme

O úspěších francouzského týmu, který je po příchodu nového sponzora třetím nejúspěšnějším v současné WorldTour, se brzy dočtete v našem průvodci Tour de France. Felix Gall a jeho sedm pomocníků budou chtít svoji letošní bilanci čtyřiadvaceti výher ještě vylepšit na francouzském závodě. Bez šancí rozhodně nebude.

Gall, rodák z třítisícového městečka Nussdorf-Debant nedaleko Lienzu, je vynikající vrchař – vždyť také vyrůstal v údolí pod slavným Grossglocknerem. Zda naváže na své osmé místo z loňského ročníku, je ve hvězdách, letošní top 10 jak na Paříž–Nice, tak na Tour de Suisse ale naznačily, že nešlo o ojedinělý výsledek. Gall je nenápadný závodník a možná trochu i těží z toho, že jej soupeři nepovažují za zásadní hrozbu. O to větší škody pak způsobí.

Rakušan, který se ve své zemi stal pro loňský rok sportovcem roku (povedlo se mu to jako prvnímu cyklistovi od Georga Totschniga v roce 2005), ale není jediným trumfem francouzské stáje. Ta bude sázet i na irského spurtera Sama Bennetta, který například na letošním 4 dny v Dunkerque neslezl ze stupní vítězů a odvezl si všechny dresy. Bude to ale stačit na úspěch mezi absolutní sprinterskou elitou?

V sestavě Decathlonu nechybí ani klasická belgická opora Oliver Naesen či Dorian Godon, který letos šokoval dvěma výhrami na závodě Kolem Romandie. A nechybí ani novopečený francouzský mistr Paul Lapeira. Dvě vyhrané etapy z loňského ročníku tak na startu letošního závodu nevypadají jako něco, co by jedna z komet této sezony nemohla vyrovnat – či rovnou překonat.

dsm-firmenich PostNL (Nizozemsko, WT) – potvrzeno

Romain Bardet, Warren Barguil, John Degenkolb, Nils Eeckhoff, Fabio Jakobsen, Oscar Onley, Frank van den Broek, Bram Welten

Francouzské naděje, které do cyklistiky vklouzly v druhé polovině desátých let, stárnou. Zatímco Thibaut Pinot už kariéru ukončil, Romain Bardet a Warren Barguil mají pár let po třicítce a za chvíli se o nich bude mluvit jako o veteránech. Někdo z nich měl pro Francii vyhrát Tour de France. V roce 2024 se zdá, že tento úkol zůstane nesplněný.

Ale není všem dnům konec. Bardet, který má velké plány s reformami organizace světové cyklistiky, letos na Lutych–Bastogne–Lutych skončil první mezi smrtelníky, to znamená na druhém místě za Tadejem Pogačarem. A neztratil se ani na italském Giru, kde jej sice zprvu zpomalily zdravotní potíže, nakonec ale bral deváté místo. Byť jeho manko na Pogačara dosáhlo dvaceti minut.

Ambici vyhrát Tour de France měl zprvu také Barguil, vítěz Aveniru (tedy závodu mladých nadějí) z roku 2012. Roky přinesly vystřízlivění a dnes je jeho role hlavně v pomáhání mladým. Barguil je v cyklistice stále známé jméno, ovšem vyslovuje se s jistou dávkou nostalgie. Vždyť od jeho dvou triumfů na Tour už uplynulo sedm let, od úspěchů na Vueltě pak dokonce jedenáct. A to je (příliš) dlouhá doba.

Tým dsm-Firmenich PostNL tak navzdory své pověsti týmu mladých cyklistů přijíždí na Tour se dvěma třicátníky, kteří svá nejlepší léta už mají zřejmě za sebou. Soupisku však doplňuje i několik mladších talentů a také zkušený Fabio Jakobsen, který by měl být hlavní kartou pro sprinty. I on by ale měl přidat, letos má zatím jediné vítězství – z úvodní etapy v turecké Antalyi.

EF Education-EasyPost (USA, WT) – potvrzeno

Alberto Bettiol, Stefan Bissegger, Richard Carapaz, Rui Costa, Ben Healy, Neilson Powless, Sean Quinn, Marijn van den Berg

Americký tým nevstupuje do Tour de France ve vůbec dobrém rozpoložení – týden před startem totiž oznámil, že ukončil kontrakt se svým italským závodníkem Andreou Piccolem. Důvod? Třiadvacetiletý cyklista byl při svém návratu ze soustředění v Kolumbii zadržen na letišti, v jeho zavazadlech italská policie našla růstový hormon (hGH). Jak se bude kauza vyvíjet, je otázkou, ale na jejím konci by měl být minimálně čtyřletý zákaz startu.

Jde tak o zatím poslední (potenciálně) dopingový případ ve světové cyklistice – s pravidly se do křížku v posledních letech dostali například domestik týmu Visma-Lease A Bike Michel Hessman, Australan Robert Stannard nebo dříve hvězdné kolumbijské duo Miguel Ángel López a Nairo Quintana. Tým EF v sobě od doby svého vzniku nese stále poměrně silný antidopingový étos, a o to větší ranou aktuální kauza je. 

V příštích dnech a týdnech uvidíme, jak celý případ ovlivní výkon závodníků na francouzských silnicích. Očekávání jsou poněkud odměřená. Richard Carapaz je sice olympijským vítězem z Tokia, v dresu amerického týmu ale za rok a půl zatím nasbíral jediné worldtourové vítězství. To je na takového závodníka málo.

Carapaze na Tour doplní "obvyklí podezřelí": novopečený italský mistr Alberto Bettiol, zástupce americké "nouvelle vague" Neilson Powless nebo debutující Ben Healy, který už mockrát dokázal, že když má dobrý den, mohou jeho soupeři na vítězství zapomenout. Nad celý týmem se nicméně v těchto dnech vznáší Piccolův stín.

Groupama-FDJ (Francie, WT) – potvrzeno

David Gaudu, Kevin Geniets, Romain Grégoire, Stefan Küng, Valentin Madouas, Lenny Martínez, Quentin Pacher, Clément Russo

Už bez Thibauta Pinota přijíždí na Tour de France nejpopulárnější domácí stáj. Loučení francouzského cyklisty bylo jedním z dílčích příběhů loňského ročníku – a předposlední etapa v jeho domácím Alsasku toho byla jasným důkazem. Na Pinota čekaly stovky, ba tisíce příznivců. Řev v tzv. Virage Pinot, tedy v Pinotově zatáčce, která má i svou vlastní adresu na Google Maps, byl ohlušující. 

Sestava Marca Madiota je ale už o rok dále a musí myslet do budoucna. Právě budoucnost má zosobňovat Pinotův deklarovaný nástupce a kromě mnoha jiného také schopný YouTuber David Gaudu. Madiot na něm staví a v loňském roce to potvrdil mimo jiné tím, že se neváhal rozloučit s Arnaudem Démarem, se kterým měl Gaudu dlouhodobě spory.

Sedmadvacetiletý Francouz ale potřebuje tuto neotřesitelnou důvěru také něčím splatit – a loňské deváté místo není úplně tím výsledkem, který by měl všechny uspokojit. Navíc letošní sezona je na Gauduho poměry vysloveně bídná a svým soupeřům nestačil v žádném z důležitých testů. Patnácté místo na letošním Dauphiné, kde ztratil na vítězného Primože Rogliče přes jedenáct minut, je jasným varováním. A konečně Gaudu nezasáhl kvůli pozitivnímu testu na covid do francouzského šampionátu.

Vsadil Madiot na správného koně? Na závodníka, který by se konečně měl stát francouzským vítězem, prvním od roku 1985? Těžko soudit, nicméně v tomto pořadníku jej velmi rychle dohání jeho dvacetiletý krajan a kolega Lenny Martínez. Ten už si oblékl dres lídra na loňské Vueltě a platí za jezdce, od kterého se čekají velké výsledky. Nebude to ale zřejmě již v dresu FDJ, mluví se o přestupu do Bahrajn-Victorious.

Ineos Grenadiers (Velká Británie, WT) – potvrzeno

Egan Bernal, Jonathan Castroviejo, Laurens de Plus, Michal Kwiatkowski, Tom Pidcock, Carlos Rodríguez, Geraint Thomas, Ben Turner

O Eganu Bernalovi a jeho těžkém zranění ze 24. ledna 2022, po kterém mu lékaři dávali jen pětiprocentní šanci na to, že bude znovu chodit, se toho namluvilo spoustu. Kolumbijec se ale z nehody, během níž v padesátikilometrové rychlosti narazil do autobusu, už vyhrabal. A vytrvale se vrací na úroveň, kterou měl při svém vítězství na Tour (2019) a Giru (2021).

Když před pěti lety oblékl žlutý dres v etapě, která musela být po přejezdu Iseranu předčasně ukončena, byl to ještě jiný cyklistický svět; svět před covidem-19 a také před Tadejem Pogačarem a Jonasem Vingegaardem, kteří tehdy teprve vystrkovali růžky. Bernal je stále ještě mladý (27), zároveň ale v současném pelotonu působí trochu jako veterán.

Rodák z města Zipaquirá, kde svá školní léta strávil slavný spisovatel a držitel Nobelovy ceny Gabriel Garcia Márquez, se letos v Katalánsku postavil na stupeň vítězů, jemuž byl blízko také na posledním testu Tour de Suisse. Až po závěrečné horské časovce spadl na čtvrté místo. Za své výsledky si také vysloužil místo v kolumbijské nominaci pro olympiádu.

Pokud se tedy na Tour dočká jakéhokoliv úspěchu, nebude zřejmě nikdo, kdo by mu jej po složitých letech nepřál. Ineos Grenadiers s Bernalem počítají a jistě dostane svou šanci, hlavní kartou britského týmu by ale měl být o čtyři roky mladší a loni senzačně celkově pátý Carlos Rodríguez. Španěla tehdy nezastavil ani bolestivý pád a krvavé šrámy v obličeji. A jeho letošní výsledky naznačují, že loňský úspěch náhodný rozhodně nebyl.

Intermarché-Wanty (Belgie, WT) – potvrzeno

Biniam Girmay, Kobe Goosens, Hugo Page, Louis Meintjes, Laurenz Rex, Mike Teunissen, Gerben Thijssen, Georg Zimmermann

Na zástupy eritrejských fanoušků, kteří v cílových prostorech velkých závodů skandují jedno jméno – Biniam! –, si již cyklističtí fanoušci zvykli. Čtyřiadvacetiletý závodník pobláznil nejen svou rodnou zemi svým nápaditým jezdeckým stylem, a ostatně i výsledky. Vždyť Girmay je vítězem etapy na italském Giru a jeho podpis najdeme také pod prvním vítězstvím afrického cyklisty na belgické klasice. Stalo se tak na Gent–Wevelgem v březnu 2022.

Girmay si nejslavnější závod světa vyzkoušel již před rokem, kdy jeho nejlepším výsledkem bylo třetí místo v dojezdu etapy do Bordeaux. To by chtěl v letošním roce ještě vylepšit. Jeho výhodou je, že nepotřebuje (podobně jako typově podobný Michael Matthews) žádnou velkou podporu. V pelotonu si i ve vysokých rychlostech vystačí sám.

Jeho tým Intermarché-Wanty, za nějž v letech 2021 a 2022 závodil také Jan Hirt, tak má možnost útočit i na jiných než sprinterských frontách. Stejně jako před rokem by měl být aktivní Georg Zimmermann, kterého tehdy o vítězství připravil až lépe finišující Pello Bilbao. Podobné věci čekají v týmu i od dvojice debutantů Huga Page a Laurenze Rexe, který letos vyhrál klasiku Le Samyn a na Omloopu Het Nieuwsblad si připsal šestou příčku.

Velkou stálicí je pak Louis Meintjes, který má před sebou svou sedmnáctou Grand Tour. Jihoafričan je podobným typem nenápadného závodníka jako Hirt – trpělivou jízdou se dokáže dostat mezi elitu v celkovém pořadí, což na Tour dokázal svými již třemi umístěními v top osmičce. 

Israel-Premier Tech (Izrael, PRT) – potvrzeno

Pascal Ackermann, Guillaume Boivin, Jakob Fuglsang, Derek Gee, Hugo Houle, Krists Neilands, Jake Stewart, Stephen Williams

Jednou z pozoruhodných statistik Tour de France je to, že Jakob Fuglsang při svých celkem jedenácti startech na slavném závodě nevyhrál ani jednu etapu. Přitom jde o závodníka s triumfy na Dauphiné, Lutych–Bastogne–Lutych či Lombardii. Na Tour ale jako by dánskému veteránovi vždy něco chybělo. Změní se to letos, v jeho devětatřiceti letech a dost možná při poslední příležitosti? Asi jen těžko.

Fuglsang je nejstarším cyklistou na soupisce týmu Israel Premier-Tech – o pětadevadesát dnů starší než další z veteránů Chris Froome, o jehož nominaci se před startem dlouze spekulovalo. Brit o ní hodně stál, proti se ale veřejně postavil majitel týmu, který měl s čtyřnásobným vítězem přestřelky v médiích už dříve. Froome zkrátka nenaplnil očekávání, který v něj tým vkládal. Otázkou zůstává, zda po svém těžkém zranění vůbec mohl.

Překvapivě ale důvěru nedostal ani sedmatřicetiletý Mike Woods, který před rokem zvítězil na slavném vulkánu Puy de Dome. Právě mezi Froomem a Woods měl prý zuřit interní boj o vedení osmičlenné výpravy na Tour – a nakonec nejede ani jeden. Rozhodně jde o jednu z nejpřekvapivějších letošních nominací. Nakonec to ale nemusí být na škodu.

V nominaci jsou totiž čtyři debutanti, přičemž minimálně tři z nich mohou vážně doufat v etapový triumf. Pascal Ackermann patří, když má dobrý den, mezi nejrychlejší sprintery. Stephen Williams je vítězem letošního Valonského šípu. A Derek Gee se řadí, zvlášť po třetím místě na Dauphiné, mezi nejzářivější komety posledních let. Israel-Premier Tech vyřadil některé veterány, přibral mládí a rozhodně na Tour není bez šancí.

Jayco-AIUla (Austrálie, WT) – potvrzeno

Luke Durbridge, Dylan Groenewegen, Chris Harper, Christopher Juul-Jensen, Luka Mezgeč, Michael Matthews, Elmar Reinders, Simon Yates

Momentálně je v kurzu spíše jeho bratr Adam, ale nezapomínejme, že také Simon Yates je proklatě dobrý cyklista. A navíc – z těchto dvojčat je to on, kdo je vítězem cyklistické Grand Tour (španělská Vuelta 2018). Přesto šly jeho akcie v posledním roce poněkud dolů a rozhodně to není jeho jméno, které se skloňuje mezi favority na letošní vítězství.

Skloňuje se naopak v souvislosti s odchodem z týmu Jayco-AIUla, ve kterém strávil celou svou dosavadní kariéru. Yates, který letos sice vyhrál závod Kolem Saúdské Arábie (AIUla Tour), ale na velkých závodech jako Katalánsko a Romandie na soupeře ztrácel, by měl po sezoně odejít zřejmě to stáje Visma-Lease A Bike. V týmu ředitele Matta Whita jej má nahradit čtvrtý muž letošního Gira, Australan Ben O'Connor.

Pro rodáka z anglického Bury, který s cyklistou začínal na manchesterském velodromu, by to byla zásadní změna. Zvládl by ji stejně dobře jako před ním Adam? To se zřejmě dozvíme v příštím roce. Momentálně je ale Yates hlavní kartou australského týmu pro Tour, kde bude obhajovat čtvrté místo z loňského ročníku.

Australané budou kromě celkového pořadí na Tour bojovat i ve sprinterských dojezdech. Proto si přiváží svou druhou velkou hvězdu, třicetiletého Nizozemce Dylana van Groenewegena. Ten už v minulosti dokázal zvítězit v pěti etapách a na letošní závod se naladil triumfem v úvodní etapě závodu Kolem Slovinska, kde si poradil jak s Alexanderem Kristoffem, tak Philem Bauhausem.

Lidl-Trek (USA, WT) – potvrzeno

UAE Team Emirates má výrazný náskok, ale víte, který z týmů WorldTour je druhý v tabulce letošních vítězství? Správně, Lidl-Trek. Barvité dresy letos slavily již třicetkrát a překonaly svůj nejlepší výsledek z roku 2011 (26). Tehdy tento tým pod jménem Leopard teprve začínal: na soupisce byli bratři Schleckové či Fabian Cancellara.

Hned o osm triumfů se postaral Mads Pedersen. Dánský silák, který je excelentní na rovinách, v klasikářských terénech i v kratších kopcích, je stálicí amerického týmu, za který jezdí celou svou profesionální kariéru. Důvěru splácí vrchovatě, ostatně v obou posledních Tour dokázal vyhrát po jedné etapě. Sázka na to, že tuto sérii prodlouží také letos, by mohla mít poměrně slušnou šanci na úspěch.

Lidl-Trek ale zajímá také celkové pořadí. O něj se měl pokusit Tao Geoghegan Hart, který si od svého překvapivého triumfu na italském Giru v covidovém roce 2020 prošel mnoha peripetiemi, vloni jej například v rozletu zastavilo poranění pánve. Lapálie stále ještě mladého Brita ale bohužel nekončí. Covid a spolu s ním i zlomené žebro z Dauphiné jej na start nepustí.

Pro Lidl-Trek navíc nejde o jedinou komplikaci, mezi nakaženými je totiž i italský vrchař Giulio Ciccone, který před rokem vyhrál vrchařskou soutěž a na Dauphiné zářil. Také on musel do peřin, na soupisce pro Tour ale jeho jméno najdeme. Dokázal se dát před startem ještě dohromady?

Lotto-Dstny (Belgie, PRT) – potvrzeno

Cédric Beullens, Victor Campenaerts, Arnaud de Lie, Jarred Drizners, Sébastien Grignard, Harm Vanhoucke, Brent van Moer, Maxim van Gils

Startovní listina letošní Tour de France čítá i celou řadu nováčků. Jedním z těch nejzvučnějších jmen mezi debutanty je dvaadvacetiletý belgický expres s přezdívkou býk z Lescheretu, tedy Arnaud de Lie. Mladík, který vyrostl v Ardenách na farmě svých rodičů a je odmala zvyklý na těžkou fyzickou práci, se poprvé představí divákům na Staré dámě.

Síla je ostatně atributem, který je s de Liem spojován dlouhodobě. Loni na podzim tak například vyhrál domácí klasiku Famenne Ardenne i přesto, že se mu zlomil jeden z kufrů na tretrách a do cíle dosprintoval o jedné noze. I tak porazil Kadena Grovese či Christopha Laporta. Ve Švýcarsku zase ve druhé etapě dojel třetí i přesto, že mu v závěru spadl řetěz a téměř se zastavil. A naposledy na mistrovství Belgie jasně předčil Jaspera Philipsena.

Pokud tak jde o hromadné dojezdy, je de Lie dozajista jménem, které si zaslouží pozornost. Jeho tým Lotto-Dstny, jehož je odchovancem, nemá rozjížděcí vlak, který by snesl srovnání s Alpecinem či Lidl-Trekem. Ale letošní debutant už mnohokrát ukázal, že k sobě nikoho vlastně příliš nepotřebuje. Vítězit dokáže po vlastní ose. I o jedné noze.

Belgičané budou ve Francii spoléhat také na Maxima van Gilse, jednu z komet letošní sezony. Van Gils na rozdíl od de Lieho pochází z Flander a jeho doménou jsou kopce: skončil třetí na Strade Bianche, stejné umístění přidal i na Valonském šípu a na Lutych–Bastogne–Lutych byl v cíli čtvrtý. Kopcovité etapy Tour, třeste se.

Movistar (Španělsko, WT) – potvrzeno

Alex Aranburu, Davide Formolo, Fernando Gaviria, Oier Lazkano, Enric Mas, Gregor Mühlberger, Nelson Oliveira, Javier Romo

Co vás napadne, když přijde řeč na Enrica Mase? Existuje jistá šance, že o španělském vrchaři přemýšlíte jako o tom věčně druhém. A z dobrých důvodů. Devětadvacetiletý Španěl už má na svém kontě třeba tři druhá místa na španělské Vueltě: prohrál se Simonem Yatesem, Primožem Rogličem a Remcem Evenepoelem.

Tedy se závodníky, které letos musí nutně porazit, pokud se chce stát nástupcem Alberta Contadora a pro Španělsko po patnácti letech vyhrát Tour de France. Žlutému dresu byl nejblíže před čtyřmi lety, kdy skončil pátý a na vítězného Tadeje Pogačara ztratil šest minut. Naopak loni pro největšího španělského adepta posledních let závod skončil už v úvodní etapě, kterou po těžkém pádu nedokončil.

Pády jsou ostatně něčím, z čeho měl Mas v posledních letech velké obavy. Sám přiznává, že si vytvořil psychický blok a musel hodně bojovat se svým strachem ze sjezdů. Ten už prý – na rozdíl například od Francouze Pierra Latoura – překonal, rozhodně to ale není disciplína, ve které by si liboval. A také toto může souboje na Tour rozhodovat.

Španělský cyklista, který za celou kariéru nasbíral pouze jedno vítězství v celkové klasifikaci (Kolem jezera Kuang-si 2019), jezdí stabilně a připsal si top 10 v Katalánsku (5.), Romandii (6.) i Švýcarsku (7.). Jeho vystoupení na Tour de Suisse mu ale zároveň mohlo přidat vrásky na tváři. Etapu od etapy totiž jel hůře a v horských finiších na soupeře ztrácel.

Red Bull-Bora-hansgrohe (Německo, WT) – potvrzeno

Nico Denz, Marco Haller, Jai Hindley, Bob Jungels, Primož Roglič, Matteo Sobrero, Danny van Poppel, Alexandr Vlasov

Před startem Tour se mnoho mluvilo o síle týmu UAE. Trochu ve stínu dění zůstává to, že velice kvalitní sestavu do Francie znovu přiváží také tým… Red Bull-Bora-hansgrohe. Už pod upraveným jménem a v nových dresech, na které si fanoušci budou muset nějakou chvíli zvykat, přijíždí Primož Roglič a jeho silná skupina domestiků.

Již čtyřiatřicetiletý Slovinec má velkou motivaci. Napodobit své předchůdce Chrise Frooma, Alberta Contadora a Vincenza Nibaliho a přidat se k nim do úzkého, zatím sedmičlenného klubu závodníků, kteří vyhráli všechny tři Grand Tour. Pak už by opravdu dokázal téměř všechno, co se v silniční cyklistice dokázat dá.

Nebude to ale mít jednoduché. Na Dauphiné sice v klíčovém testu zvítězil a vyhrál hned dvě etapy, ovšem v závěrečný den tradiční generálky se o celkové vítězství hodně strachoval – druhého Mattea Jorgensona porazil pouze o osm vteřin. A jestli se o něčem dá mluvit s relativní jistotou, pak o tom, že Tadej Pogačar je přece jen ještě větší síla než mladý Američan.

Z čeho naopak může mít radost, je forma jeho domestiků. Jai Hindley tuto roli zvládl s grácií, ještě lépe se pak ukázal Alexandr Vlasov, který na Dauphiné zářil podobně jako o týden později Joao Almeida na závodě Kolem Švýcarska. Oba pomohli svým lídrům k triumfu, oba splnili svou roli. A oba možná v koutku duše napadlo, jaké by to bylo, kdyby se naskytla šance jet ve svůj vlastní prospěch.

Soudal-QuickStep (Belgie, WT) – potvrzeno

Remco Evenepoel, Jan Hirt, Yves Lampaert, Mikel Landa, Gianni Moscon, Casper Pedersen, Ilan van Wilder, Louis Vervaeke

Už bylo načase. Remco Evenepoel se ve čtyřiadvaceti letech poprvé chystá na Tour de France. Po dvou Girech a dvou Vueltách přišla chvíle na to, aby se zázračný Belgičan z Aalstu podíval také na žlutý závod. A pořádně potrápil favority. Ba co víc, aby je dokonce i překonal. Jenže tomu poslednímu zatím tolik nenasvědčuje.

Evenepoel musel kvůli zlomené klíční kosti, kterou si přivodil při nechvalně proslulém karambolu v Baskicku, oželet letošní Giro. Místo něho se znovu dával do kupy – že to nebylo nic jednoduchého, naznačují i jeho výkony na letošním Dauhiné. Na tradiční generálce sice vyhrál časovku, ale v horských etapách byl daleko za nejlepšími.

Celkové sedmé místo nelze brát jako žádný úspěch a Evenepoel, který i z pohledů kamer nevypadal na to, že by byl v ideální pohodě a závodní váze, musí přidat. Ředitel týmu Patrick Lefevere mu před sezonou jako pomocníka přivedl Mikela Landu, který by měl přispět k prvnímu belgickému vítězství od roku 1976. Tehdy se radoval Lucien van Impe. A k české radosti nechybí ani Jan Hirt, který na Tour startoval dosud pouze jednou v roce 2020.

Jenže kombinace Evenepoel + Landa (a Hirt), to pořád nezní tak dobře jako Pogačar + Yates či Roglič + Vlasov. Současný mistr světa v časovce dokáže zajet skvěle kratší kopce, v dlouhých stoupáních mu ale na vrchaře stále něco chybí. Při pomyšlení na náročný začátek Tour a čtvrtou etapu přes neúprosný Galibier tak Evenepoelova žlutá cesta může také skončit jen chvíli poté, co začala.

TotalEnergies (Francie, PRT) – potvrzeno

Mathieu Burgaudeau, Steff Cras, Sandy Dujardin, Thomas Gachignard, Fabien Grellier, Jordan Jegat, Anthony Turgis, Mattéo Vercher

Týmu TotalEnergies náleží smutný primát nejhoršího týmu na Tour de France – alespoň co se týče pořadí v žebříčku. Francouzská stáj nasbírala méně bodů než Lotto-Dstny, Israel-Premier Tech a Uno-X Mobility, zároveň je také pod všemi worldtourovými týmy. Důvod je zřejmý, tedy pouze tři letošní vítězství, která navíc přišla ve dvou případech na malých domácích závodech a v jednom v časovce závodu Kolem Rwandy.

O tento triumf se postaral Pierre Latour, který je po odchodu Petera Sagana patrně nejznámějších závodníkem TotalEnergies – vždyť ve své kariéře vyhrál etapu Vuelty a na samotné Tour se v roce 2018 stal nejmladším mladým závodníkem. Jenže psychické problémy se sjezdy, které byly tak vidět v minulém ročníku, často jeho ambice zhatí.

Svou roli zřejmě hrají i v tom, že třicetiletý jezdec, který od března nedojel ani jeden ze šesti silničních závodů, do nichž nastoupil, letos žluté klání vynechá. Příležitost dostanou jiní – týmová soupiska je z poloviny zaplněná debutanty a třicetiletý Anthony Turgis, který Tour pojede ve třiceti letech posedmé, si musí v takovém kolektivu připadat jako vousatý veterán.

Turgis je výtečný klasikář, který se na Sanremu, Flandrách i Roubaix dokáže pohybovat v užší špičce. Letos v programu žádnou etapu po kostkách nenajdeme, i tak ale v TotalEnergies doufají, že by například v deváté etapě v okolí Troyes mohl setřást soupeře. Divokou kartou na celkové pořadí pak může být nenápadný Belgičan Steff Cras, jedenáctý muž loňské Vuelty.

UAE Team Emirates (SAE, WT) – potvrzeno

Joao Almeida, Juan Ayuso, Tadej Pogačar, Nils Politt, Pavel Sivakov, Marc Soler, Tim Wellens, Adam Yates

Pokud bude Tadej Pogačar na letošní Tour podobně suverénní, jako byl před dvěma měsíci v Itálii, nepůjde asi o ročník, na který se bude zpětně vzpomínat jako na dramatický. Naštěstí je ale silniční cyklistika jedním ze sportů, kde není nouze jednak o náhody, jednak o změny. A ničím jistý si nemůže být nikdo – ani pětadvacetiletý Slovinec.

Jisté je před startem pouze jedno: už Pogačara neuvidíme v grafice navlečeného do třech různých dresů. Pokud totiž zázračně nevyhraje bodovací soutěž, trikoty může získat pouze dva, žlutý a puntíkovaný. Na ten bílý už mu nestačí věk. Vítězství se v této soutěži, která kdysi signalizovala naděje vzdálené budoucnosti, dočká někdo jiný.

Věk nevěk, Pogačar je hlavním favoritem na letošní vítězství. Kdo by jej mohl zastavit? Při nejisté výkonnosti Jonase Vingegaarda jsou všichni ostatní soupeři o úroveň níže. Slovinec by to sice měl mít o poznání těžší než na Giru, kde vyhrál o deset minut před druhým Danim Martínezem, ale jeho výkonnost je jasně vyšší než u konkurence. Navíc má k dispozici tým, se kterým se letos bude těžko měřit i Visma-Lease A Bike.

Na druhou stranu, v nohách už jednu Grand Tour má. Navíc v červenci se očekává znovu mimořádně horké počasí, a pokud si vzpomeneme třeba na ročník 2022, právě vysoké teploty jsou Pogačarovým nepřítelem. Pokud porazí soupeře, přežije francouzské čtyřicítky a vyhne se pádům a nemocem, vyrovná Pantaniho vítězný double ze sezony 1998.

Uno-X Mobility (Norsko, PRT) – potvrzeno

Jonas Abrahamsen, Magnus Cort, Odd Christian Eiking, Tobias Johannessen, Alexander Kristoff, Johannes Kulset, Rasmus Tiller, Sören Wärenskjold

Norský tým na Tour de France? Před několika lety sci-fi, nyní již druhým rokem realita. Uno-X Mobility patří mezi mladé a nadějné sestavy, které se nebojí v etapách vytrvale útočit – podobně před lety začínala stáj Alpecin. Norům se to vyplácí, letos již mají desítku vítězství a mohou se podruhé těšit na nejslavnější závod světa.

Jaká jsou jejich hlavní esa? Na papíru to je Alexander Kristoff, který ale již v šestatřiceti letech přepouští místo mladším – třeba dalšímu norskému kladivu a čerstvému mistrovi své země v časovce, čtyřiadvacetiletému Sörenu Wärenskjold. Právě na něj nevzpomíná rád Mathias Vacek, připravil jej totiž o pouhé čtyři vteřiny o triumf na dva týdny starém závodě Kolem Belgie.

Norové se ale neušklíbají ani nad pomocí jiných severských národů. Největší letošní posila, Dán Magnus Cort, se již za důvěru odvděčil worldtourovým vítězstvím v druhé etapě Critéria du Dauphiné. V Uno-X Mobility si slibují, že by si závodník s charakteristickým knírem mohl rozvzpomenout na Tour 2022, kde šel ve čtyřech etapách po sobě do úniku a vezl i vrchařský dres.

Překvapivým jménem na soupisce je také dvacetiletý debutant Johannes Kulset, který na nedávném závodě Kolem Slovinska zaujal drobnou kontroverzí. Ve sjezdu si dojížděl peloton, a to ve skloněné pozice nad řidítky, kterou jury posoudila jako nedovolenou – pokládala ji totiž za tzv. super-tuck, tedy zakázanou pozici, již proslavil Matej Mohorič a která je nyní vnímaná jako nebezpečná. Kulset nicméně tvrdí, že žádná pravidla neporušil.

Visma-Lease A Bike (Nizozemsko, WT) – potvrzeno

Tiesj Benoot, Matteo Jorgenson, Wilco Kelderman, Christophe Laporte, Bart Lemmen, Jan Tratnik, Wout van Aert, Jonas Vingegaard

Devět dní před startem Tour de France tým Visma-Lease A Bike konečně veřejně oznámil odpověď na otázkou, kterou si v cyklistice od dubna kladl každý. Pojede Jonas Vingegaard Tour de France? Odpověď zní ano – a stejné to je i v případě Wouta van Aerta, vítěze již devíti francouzských etap.

Visma kromě toho představila i nové výrazné dresy, které mají modrou barvu – a nepřipomínají zase tolik renesanční éru, na kterou tým při prezentaci odkazoval, jako spíše povlaky na sedačkách v MHD, jak si okamžitě všimli pozorovatelé na sociálních sítích. Nizozemský tým letos doslova změnil barvu a doufá v zopakování úspěchů z posledních dvou let. Ale je to realistické očekávání?

Nad formou Vingegaarda je samozřejmě velký otazník, vracet se po poranění plíce a týdenním pobytu v nemocnici je přece jen ještě o řád náročnější, než když před rokem Tadej Pogačar léčil poranění zápěstí. Dánský cyklista v posledních týdnech již trénoval, byl na horském soustředění, ale jak se to všechno propíše ve Francii (nebo už v úvodních italských etapách), je velká záhada. Zřejmě ta největší na letošní Tour.

Rozhodně mu nepřidá ani absence opor Dylana van Baarleho a Stevena Kruijswijka. Týmová soupiska na papíru vypadá silně, ale zdání může klamat – a navíc z ní na poslední chvíli vypadl kvůli přetrvávající nemoci Sepp Kuss. Snad jediným, kdo se sezonou může být na 100 procent spokojený, je tak Matteo Jorgenson – vítěz Paříž-Nice a druhý muž aktuálního Dauphiné.