Šampion Egan. Jak nenápadný mladík splnil sen generací kolumbijských cyklistů
Giro d'Italia mělo ekvádorského vítěze, na Tour de France se povedlo triumfovat dalšímu jihoamerickému cyklistovi. Prvního kolumbijského vítězství dosáhne v Paříži teprve dvaadvacetiletý Egan Bernal. Mladík, který k silnici zběhl z horských kol, se stane nejmladším vítězem Staré dámy od roku 1909. Pro kolumbijskou cyklistiku je jeho vítězství splněním dávného snu.
"Doma teď všichni musí šílet," říkal po finiši dvacáté etapy ve Val Thorens skromný a introvertní závodník. Egan Bernal začínal s cyklistou v osmi letech, a bylo to na horských kolech. Když se jednoho dne v jeho rodném městě Zipaquirá pořádalo cyklistické klání pro děti, přihlásil jej kamarád navzdory otcovým výhradám ke startu.
Kdo se ocitl v cíli první, je nyní nabíledni – Bernal kromě vítězství obdržel i cyklistický dres a členství v místním týmu, v jehož barvách podnikl další krůčky. Vítěz letošní Staré dámy se zabydlel na horském kole, získal dvě medaile na juniorských světových šampionátech, a poté podnikl další důležitý krok: přešel na silnici, když podepsal smlouvu s týmem Androni-Giocattoli.
Byla to správná cesta. V italském týmu Gianniho Savia strávil dva roky, aby následně podepsal kontrakt se Sky (dnešní Ineos). Dlouho na sebe nenechal čekat ani start na Tour, který přišel hned v prvním roce u britské stáje. A Bernal se předvedl výtečně, zvlášť ve velmi náročné etapě na Alpe d'Huez, kde výrazně pomohl k vítězství Geraintu Thomasovi.
To všechno už je nyní historie. Byl to přitom právě Thomas, který po skončení 20. etapy gratuloval svému mladému kolegovi. Bernal udržel s přehledem své vedení, ba dokonce ani nebyl od svých soupeřů ohrožen. V cíli mohly propuknout oslavy. Dvaadvacetiletý mladík skončil v objetí přítelkyně i vlastního otce. Poté se z pódia pozdravil se svými krajany.
"Je to neuvěřitelné, dělá mi problémy tomu uvěřit. Vítězství už je opravdu blízko a já se nemůžu dočkat Paříže," říkal poté v rozhovorech. "Bylo to dnes těžké, protože stáj Jumbo-Visma nám to ještě chtěla udělat těžké. Ale já se cítil dobře a byl jsem i skvěle postavený," dodal nejmlaší vítěz závodu za více než století.
"Pro moji zemi je to historický úspěch, takže jsem pochopitelně nadšený. Je to splněný sen. Kdysi jsem se díval na televizi a snil o tom, že to jednou budu já, kdo Tour vyhraje. Nyní se mi to splnilo," líčil Bernal, který už jen musí dojet do Paříže. Pokud se v závěrečné etapě nestane pohroma, naplní se sny generací kolumbijských cyklistických příznivců.
Protože právě v Kolumbii je cyklistika bezmála náboženstvím. Jezdci na dvou kolech tu desítky let zdolávají pro Evropana těžko představitelné horské vrcholy, a to zvlášť v minulosti po cestách, které bychom stěží označili za zdolatelné. Bylo to právě jízdní kolo, díky němuž mohli Kolumbijci objevovat části své země, které jim byly předtím nedosažitelné.
V silně nábožensky zatížené zemi získali cyklisté auru bezmála světců, o čemž by své mohl vyprávět například Luis "Lucho" Herrera. Závodník, jemuž se přezdívalo Malý zahradník, vstoupil do historie jako vynikající vrchař – jeden z prvních, kteří uspěli i v Evropě. Zvlášť jeho vítězství v Saint Étienne v roce 1985, kam dorazil se zakrváceným obličejem, se v Kolumbii dočkalo takřka mýtického statusu.
Herrera byl se svou zakrvácenou tváří považován téměř za Krista: takovou symboliku nabraly cílové fotografie. Kolumbie si v té době procházela velmi krutou drogovou válkou a krvavými konflikty mezi vládou a povsteleckými skupinami. Cyklisté, kteří často cestovali na závody do Evropy, dokonce používal Pablo Escobar jako své drogové kurýry.
Kolumbie tak má svou dlouhou, slavnou i krvavou cyklistickou historii. Nikdy se ale nikomu nepodařilo vyhrát Tour de France, i když někteří byli blízko. Fabio Parra se v roce 1988 jako první dostal v Paříži na vítězné pódium, když skončil na třetím místě.
Victor Hugo Peňa o patnáct let později vezl coby první Kolumbijec žlutý dres, a to po tři etapy. Nairo Quintana dobyl dvou druhých míst v ročnících 2013 a 2015, aby na něj v roce 2017 navázal také jeho generační souputník Rigoberto Urán.
Až Egan Bernal se však stane vítězem. Osmadvacátého července se splní sny generacím kolumbijských fanoušků, novinářů, cyklistů amatérských i profesionálních. Země, která pro galuskový sport skutečně dýchá, se dočká vítěze slavného závodu Kolem Francie. A splní jí to nenápadný hubený mladík, který má před sebou ještě velkou budoucnost.
